KOMENTÁŘ JANA MALINY | Je 10. dubna a technicky vzato příměří mezi Spojenými státy a Íránem stále platí. Trump sice bizarně oslavuje diplomatický triumf a „otevření“ Hormuzského průlivu, ale realita na vodě je děsivá. Z Washingtonu do Jeruzaléma vládne totální informační chaos. Za zmatkem nestojí jen zpackaná komunikace, ale především brutální mocenský rozkol uvnitř Íránu. Zatímco civilní vláda poníženě žadoní o kompromis, moc přebrali utržení velitelé Revolučních gard (IRGC), kteří si z klíčové globální tepny udělali vlastní mafiánskou mýtnou bránu.
Jako by každý fungoval na základě úplně jiných předpokladů a myslel si, že kývl na něco jiného. Americká administrativa a Izrael si myslí jedno, Íránci druhé a státy Perského zálivu třetí. Zní to neuvěřitelně, ale objevily se dokonce zprávy, že vyjednávací strany některé body prostě „zapomněly zapsat“.
Když americký prezident oznámil příměří založené na desetibodovém íránském plánu, vyvolalo to poplach. Znamenalo by to, že USA souhlasí s odchodem z regionu a neomezeným íránským obohacováním uranu. Bílý dům vzápětí hasil požár – údajně se nejedná o tenhle desetibodový plán, ale o jiný desetibodový plán, případně americký patnáctibodový plán.
A aby toho nebylo málo: zatímco Írán a Pákistán tvrdily, že příměří pokrývá i Libanon, Izrael vzápětí zahájil jedno z nejtěžších bombardování pozic Hizballáhu.
Absurditu celého Trumpova „vítězství“ asi nejlépe vystihují kmenoví čtenáři Fox News. Když tamní komentátor Hugh Hewitt vydal oslavný článek o velkém Trumpově triumfu nad Íránem, čtenáři – z velké většiny Trumpovi příznivci – ho v diskuzi doslova roztrhali. „Děláte z nás hlupáky? Kde je to vítězství? Ceny ropy letí nahoru, uran obohacují dál a průliv je stále zavřený,“ shrnul náladu jeden z nich.
Pět lodí denně?
Pojďme právě k Hormuzskému průlivu, na jehož údajném otevření celá logika současného amerického příměří stojí. Před začátkem války tudy proplouvalo 130 až 150 lodí denně. Kolik jich projelo poté – v den, co bylo vyhlášeno ono „vítězné otevření“?
Pět. Aktuální čísla už jsou dnes jiná, ale bavíme se o tom, že Hormuz zkrátka otevřen nebyl a Trump je za vola i u svých voličů. Podle specializovaných námořních dat a zpráv zvažují největší přepravci jako Maersk jakýkoli pohyb v oblasti.
Less than 48 hrs since the ceasefire announcement, but so far, it's still just a trickle of traffic through the SOH, and the ships that are transiting are still primarily Iran-linked (by flag/ownership/voyage destination/voyage origin).@LloydsList story (🔒) w/ @Lloydslisted in… pic.twitter.com/YwlJtvXLeI
— Tomer Raanan (@tldraanan) April 9, 2026
Ruská státní agentura TASS k tomu cynicky dodala, že Teherán se rozhodl propustit maximálně 15 lodí za den. Námořnictvo íránských Revolučních gard navíc včera vydalo vlastní „mapu povolených tras“, která veškerý mezinárodní provoz nutí plout íránskými pobřežními vodami.
A cena za průjezd? Jak upozornily nedávné zprávy, Íránci chtějí mýtné. Jeden dolar za každý barel ropy, navíc placený v bitcoinech nebo čínských jüanech. Prezident Trump teď podle německého Der Spiegelu potichu urguje generálního tajemníka NATO Rutteho, aby Evropa okamžitě vyslala válečné lodě a průliv zprůjezdnila silou. Vyhlášení o vítězství zjevně trochu předběhlo realitu.
Ponížený ministr a utržené gardy
Abychom pochopili, proč Írán na jedné straně usedá k jednacímu stolu a na straně druhé torpéduje mezinárodní obchod a dál střílí na státy Zálivu, musíme se podívat pod pokličku teheránského režimu.
Jak detailně popisují čerstvé analytické reporty Institutu pro studium války (ISW) a Critical Threats Project, íránská mocenská struktura je po měsíci války rozštípaná na kusy. Dosavadní nejvyšší vůdce Modžtabá Chameneí je po americko-izraelských úderech údajně těžce zraněný a izolovaný. Vzniklé mocenské vakuum vyplnili veteránští hardline velitelé Revolučních gard, kteří pamatují počátky islámské revoluce.
Dnes v Íránu existují dvě paralelní reality. Tu první představují muži v oblecích – prezident Masúd Pezeškján a ministr zahraničí Abbás Araghčí. Byli vybráni jako „diplomatičtí tlumočníci“ pro Západ, ale jejich reálná moc se blíží nule.
Podle zákulisních informací Axios, které ISW cituje, musel ministr Araghčí před víkendem velitele gard doslova prosit a složitě je přesvědčovat, aby na americký návrh příměří vůbec kývli. O Hormuzu totiž nerozhoduje on, ale vojenské špičky.
A pak je tu druhá realita – ta vojenská. Jak trefně zaznělo v nedávném podcastu Council on Foreign Relations (CFR) od editorky Miny Al-Oraibi, íránský systém velení je natolik roztříštěný, že jakmile vypadne spojení s centrálou, lokální velitelé IRGC začnou jednat naprosto na vlastní pěst.
Ministr Araghčí se pak na mezinárodní scéně snaží trapně distancovat od dronových útoků na ropné rafinérie v Emirátech, ale je to marné. Špinavou práci s drony dávno neřídí politici, ale radikalizovaní důstojníci.
Zítřejší past v Islámábádu
Pro experty z think-tanku Atlantic Council to představuje varování pro zítřejší mírové rozhovory v pákistánském Islámábádu.
Pro íránskou centrální vládu může být příměří pokusem o záchranu režimu. Pro Revoluční gardy je to ale jen taktická přestávka, během které si podrží oprátku kolem krku globální ekonomiky. Hormuz je jejich ultimátní páka a nemají sebemenší úmysl se jí vzdát.
A protože USA (bez výraznější pomoci zbabělé Evropy, která ale nedostala vědět předem – buďme fér) nevyřešily ani problém íránského jaderného obohacování, ani balistických raket a proxy sítí, jdeme jako Západ do jednání tahat za výrazně kratší konec lana.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
