GLOSA LADISLAVA NAGYE | Ministr kultury Oto Klempíř se pustil do přestřelky s umělci. Patrně se v politické neobratnosti rozhodl trumfnout svého stranického šéfa Petra Macinku. Jeho pozvání umělců k diskusi totiž (ne)bylo „předvoláním na kobereček“ asi tak stejně, jako Macinkovy zprávy (ne)byly vydíráním.
O ministru kultury nebývá často slyšet. To samo o sobě není na škodu. Resort kultury nepatří k politicky „třaskavým“ a pokud jej ministr spravuje tak, že to u kulturní veřejnosti nevyvolává protesty, plní svůj úkol v zásadě dobře.
Oto Klempíř do úřadu nastupoval s jednou výhodou a dvěma handicapy. Plusem byla nezpochybnitelná a bohatá zkušenost z kulturního provozu. Handicapy pak představovala jeho kulturní veřejností velmi těžce přijímaná spolupráce s StB a také členství ve straně Motoristů, kteří mezi lidmi z kultury určitě moc voličů nemají.
Ministr se mohl pokusit svou výhodu zúročit a handicapy tlumit. Udělal pravý opak. Poté, co se poněkud ztrapnil názorovou otočkou v otázce televizních poplatků, mohl nechat celou nepříjemnost vyšumět. Ne tak ministr Klempíř. Buď ho vytočil masivní odpor proti předsedovi Motoristů Petru Macinkovi, nebo prostě dostal stranický úkol – buď jak buď, rozhodl se jednat: umělce, kteří vystoupili na demonstraci, si pozval na ministerstvo.
Není třeba žádné velké politické zkušenosti ani příliš pronikavého komunikačního talentu, aby člověku došlo, že zejména v Česku – s jeho historickou pamětí a ostatně i osobní historií samotného ministra – bude takové gesto vnímáno jako předvolání na kobereček.
Ministr Klempíř teď uraženě tvrdí, že „pozvání od ministra se neodmítá“. V tom má ale pravdu jen částečně. Jistě, pozvání od člena vlády je nezdvořilé odmítnout, pokud jde o věcnou agendu resortu – například kdyby chtěl pan ministr s vybranými tvůrci probírat grantovou politiku. Jenže on je „pozval“ v přímé souvislosti s jejich vystoupením na demonstraci, která s kulturou neměla nic společného. Dodejme jen, že kultura není korporát, ministr není CEO a umělci, byť třeba čerpají dotace, nejsou jeho zaměstnanci.
Dotyční logicky a pochopitelně pozvání odmítli a ministrovi nabídli veřejnou diskusi. To pro změnu naštvaně smetl ze stolu ministr s tím, že akci organizuje „politická lobbistická skupina Milion chvilek“ a na to on „nehraje“.
Ponechme stranou, že pokud jde o lobbismus, jsou Motoristé o několik pater výš než „chvilkaři“. Klempíř se však střelil do vlastní nohy především tím, že v postu na Facebooku následně tvrdil, jak chtěl diskutovat o budoucnosti kultury, nikoli o politice. Proč o ní tedy chtěl diskutovat zrovna s těmi, kdo se vymezili proti Petru Macinkovi?
Setkání se tedy nekoná a je to dobře. Není jediný důvod, proč by se měl ministr po občanské demonstraci setkávat s těmi, kteří na ní mluvili. „Budoucnost kultury“ mohou probrat někdy jindy, v klidu. A nemusí u toho nutně asistovat ti, kdo se vymezili proti jeho šéfovi. Ideálně by se tak mělo stát, až ministra přejde vztek – což je emoce, která z jeho příspěvku sálá stejně silně jako množství pravopisných chyb, které tam nasekal.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
