ROZHOVOR | Chlum u Třeboně je učebnicový příklad toho, jak vypadá komunální politika, když z ní odloupnete celostátní hesla. Žádná pravice ani levice - jen otázka, komu vlastně patří místo, kde lidé žijí. Starostka Jitka Bednářová obhajuje na podzim mandát a v rozhovoru pro nás mluví o developerovi, který nakonec nebyl developer, o nelegální skládce v zámeckém parku, o kostele, který málem lehl popelem, i o tom, proč se s obcí nedá vydělávat.
„Setkávám se dnes a denně s názorem, že za to, jaká je tu dopravní situace, může radnice,“ říká Jitka Bednářová někde v polovině našeho druhého rozhovoru. A dodává, že už je to docela náročné. Nemluví přitom o abstraktní kritice na sociálních sítích. Mluví o tom, že za situaci, kterou vytvořil soukromý vlastník na svém pozemku, se obviňuje vedení městyse.
To je zhruba definice práce starosty malé obce. Odpovědnost bez odpovídajících pravomocí, kritika bez znalosti kontextu a mezitím spousta věcí, které musí prostě fungovat, protože jinak lidem neteče voda.
Developer, který nakonec nebyl developer
Největší lokální kauzou posledních let byl záměr zahustit sídliště Františka Hrubína čtyřmi novými bytovými domy ve vnitroblocích. Proti tomu se v obci zvedla petice, kterou podepsalo 590 lidí. Obyvatelé se přitom domnívali, že developer postupuje s radnicí ve shodě, protože přístupové cesty ve studii vedly přes obecní pozemky.
„Studie totiž byla představena veřejnosti, aby lidé věděli, co se chystá a mohli na to reagovat dřív, než by se rozběhlo jakékoli stavební řízení. I z tohoto důvodu předpokládali, že s tím je obec zajedno,“ doplňuje Bednářová. Zastupitelstvo rozhodlo, že developerovi nepomůže. „Tohleto už zastupitelstvo diskutovalo i před tou peticí,“ zdůrazňuje. Konkrétní usnesení potvrzuje, že obec neprodá jeden vklíněný pozemek, který sama vydražila, a ani další, navazující na plochy, které měl investor v projektu zakreslené - včetně parkovacích.
Důvod je podle ní prostý. Ten záměr byl megalomanský. „Umístit tam co nejvíc bytů,“ shrnuje ho a bez okolků dodává i motivaci: co nejvíc na tom vydělat. A pak přijde věta, kterou by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že rozvoj obce lze bez rizika svěřit trhu: „Developer nikdy nebude přemýšlet nad tím, aby se to hodilo do toho území, jestli to obci něco přinese, nebo ne.“
Zajímavější je ovšem to, co se ukázalo potom. Firma totiž vůbec nehodlala stavět. „Mají v plánu připravit projekt, který dotáhnou do stavebního povolení, a pak ho prodají,“ popisuje Bednářová. Sami nebudou investovat, sami nebudou stavět. Jinými slovy: obec se měla dohadovat nikoli s budoucím sousedem, ale s někým, kdo tu chtěl vyrobit obchodovatelnou komoditu a odejít.
Vedení obce tedy dalo najevo, že bez součinnosti radnice to bude mít jakýkoli budoucí investor pořádně komplikované. A začalo jednat o odkupu. Společnost měla ve firmě dva majitele a chlumecký pozemek nakonec oddělila do jiné společnosti; s jedním z majitelů pak obec vyjednávala. „Vždycky si necháváme dělat znalecký posudek na to, co kupujeme,“ říká starostka. Protistrana měla zpočátku představu třikrát vyšší ceny. Obec držela posudek - a takřka na poslední chvíli se dohodli. Cena: tři miliony korun.
Záměrně vražený klín
Pozemek je v územním plánu stále veden jako stavební. Historicky to tak podle Bednářové v územních plánech vždycky bylo, protože jde o zastavitelné území sídliště. Obec ho teď ale geometrickým plánem rozdělila - a to zcela záměrně.
„Chtěli bychom to oddělit tak, aby tam ta takto kompletní plocha pro bydlení nevznikala ani do budoucna, třeba pro další radnici,“ vysvětluje. Což je věta, kterou od komunálních politiků neslyšíte často: pojistka nejen proti developerům, ale i proti vlastním nástupcům.
Část ve svahu, kde měl stát dvoustupňový bytový dům, je už oddělená a obec ji chce v územním plánu překlopit na zeleň. Má tam vzniknout relaxační zóna. Pozemky kolem bytových domů - dohromady jde o sedm vchodů - se rovněž oddělily a jednotlivá společenství vlastníků si je od obce odkoupí. Tahle část sídliště se přetváří jako první: staví se tam nové chodníky a připravuje rozšíření parkovacích kapacit.
Zbývající část ovšem obec kupovala s otevřenýma očima. „Kupujeme stavební pozemek. Nekupujeme si plochu pro sekání trávy, ale další stavební rezervu,“ říká Bednářová. Počítá se tam s další relaxační částí a s rezervou pro případný jeden bytový dům - maximálně třípatrový, řádově o dvanácti bytových jednotkách. Zatím je to hudba budoucnosti. Ale obec nemá žádné jiné stavební pozemky. Doslova žádné.
Zámecký park: skládka, potok a bagry v noci
Pokud je kauza sídliště příběhem s dobrým koncem, u zámeckého parku to zdaleka tak jednoduché není.
Obec získala část pozemku zámeckého parku od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových - a to za podmínek, které jí svazují ruce. „Tento pozemek nemůžeme nikomu dál postoupit, to znamená pronajmout ani prodat,“ vysvětluje starostka. Musí být veřejně přístupný a v souladu s režimem památkové péče. Obec si nechala zpracovat studii, která tam počítá se skutečným parkem. Dnes je to sice park, ale v dezolátním stavu - stát se o něj nestaral.
Jenže tenhle pozemek vstupuje přesně mezi dvě části v soukromých rukou: mezi areál, kde dnes funguje atrakce Svět obrů, a další část parku patřící k zámku. A právě na té druhé se hromadí odpad.
„Už se tam dřív hromadila suť, elektro, nábytek, prostě všechno, co vyhodili při nějakých vnitřních úpravách zámku,“ popisuje Bednářová. Inspekce to tehdy posoudila jako dočasnou skládku. „Dočasně to už trvá tři roky.“ Česká inspekce životního prostředí o tom podle ní ví.
Mezitím ale přibyl odpad úplně jiného druhu - ten, který produkují návštěvníci. Zbytky jídla, plasty. Provozovatel podle starostky nemá smlouvu s žádnou firmou, která by odpad odvážela, ačkoli ji mít musí. Obec ho k doložení vyzvala a nedostala nic. Následoval další podnět na ČIŽP. „Dneska tam toho odpadu je opravdu strašné kvantum a možná i nějaké fekálie ze septiku,“ říká. Hromady se táhnou poměrně velkým územím a v bezprostřední blízkosti teče Koštěnický potok, který napájí rybářské sádky. Bednářová na to rybáře upozornila. Předpoklad je jasný: odpadní voda ze skládky kvalitu té jejich může degradovat. V místě se také kope a hromady odpadu dost možná skončí v jámách vyhloubených v kulturní památce.
A pak je tu poslední kapitola, která zní jako scéna z filmu. „Máme důvodné podezření, že se nám načerno napojili do kanalizace bez jakéhokoliv povolení,“ říká starostka. V části parku zůstaly ležet zbytky trubek. Od místních lidí má informace, že se tam v noci kope, jezdí tam bagry a že tam byl skutečně vykopaný výkop, do kterého se pokládalo potrubí. Věc řešila s vodoprávním úřadem a chystá podněty na obě instituce.
Záchody přitom návštěvníci mají uvnitř zámku. Obec žádné napojení na kanalizaci neeviduje - a tedy ani neúčtuje stočné, přestože odpadní vody by končily na obecní čistírně. „Jde nám to na čistírnu odpadních vod,“ konstatuje.
Ke všemu se v poslední době z areálu ozývaly motorové pily. „Zřejmě se tam kácí,“ říká Bednářová. Ke kácení dřevin rostoucích mimo les je přitom potřeba povolení, které vydává právě obec, a smí se provádět jen v době vegetačního klidu. „I když to máte na soukromém pozemku, neznamená to, že tam můžete kácet libovolně. To tak není.“
A do toho se starostka setkává s názorem, že s tím obec nic nedělá.
Když hoří kostel
Úplně jiný příběh je požár barokního kostela z března 2024. Obec tehdy zřídila transparentní účet, na kterém se do konce roku 2025 sešly téměř dva miliony korun.
Překvapila starostku ta vlna solidarity? „Nepřekvapila,“ odpoví bez zaváhání.
Samotný požár byl ovšem šok. Zasahovalo devět jednotek, přístup byl komplikovaný. Podle Bednářové uchránili hasiči obrovské hodnoty právě tím, jak rychle zasáhli - a hlavně tím, že byl požár včas ohlášen. „Byl březen a tady v březnu přes náměstí v osm večer už neprojde noha,“ připomíná. Kdyby to vypuklo o dvě tři hodiny později, škody by byly podle ní daleko rozsáhlejší - nebo by kostel lehl popelem. Štěstí v neštěstí.
Dotazy, jestli lze přispět, přišly hned druhý den. Ten den do Chlumu dorazil i českobudějovický biskup. „Heleďte se, budete si vypisovat sbírku, jak to vypadá?“ ptala se ho starostka. Když se dozvěděla, že diecéze bude sbírat při mších ve svých farnostech, rozhodla se obec jít vlastní cestou. Jihočeský kraj, který sbírku musí schválit, vyšel podle ní rychle vstříc, účet u České spořitelny byl také okamžitě. Peníze se vybíraly tři dny po požáru.
Přispívali místní, ale i rekreanti a lidé, kteří tu kdysi žili, mají tu rodinu nebo třeba pracovali ve sklárně. „Ten kostel je středobod tý obce,“ vysvětluje Bednářová - dominanta viditelná ze všech stran, bez ohledu na to, jestli je člověk věřící, nebo ne.
A pak přidá postřeh o národní povaze, který stojí za zaznamenání: „Na tohle jsme jako Češi úplně specialisté. Když je najednou potřeba a emotivně se zvedne ta nutnost někomu pomoct, tak to umíme úplně skvěle.“
Co se ovšem od začátku vede jako paralelní diskuse, je otázka, kdo to má vlastně platit. Kostel je majetkem církve a ta si ho také opravuje. Obec do toho vkládá sbírkový účet a nemalou administrativní práci - účetní musí zaúčtovat každou stovku i tisícovku, a to denně, a celou sbírku pak vyúčtovat kraji. Vybrané peníze jdou farnosti na spoluúčast v rámci dotace z programu záchrany architektonického dědictví.
Že by měla dát obec ruce pryč, to Bednářová neslyšela. Ale jiný názor je podle ní docela častý: že by církev měla do obnovy vložit víc vlastních peněz, aby to šlo rychleji.
A sama má k tempu výhrady. Opravy jsou naplánovány do roku 2029. Střecha byla hotová zhruba do dvou měsíců po požáru - to bylo nutné. Loni se demontovaly varhany i ohořelé části kůru a proběhla laserová očista interiéru v místech bez fresek, což byla podle starostky pravděpodobně vůbec první aplikace této metody na podobnou stavbu v republice. Letos má přijít na řadu elektroinstalace. Fresková část v přední části lodi bude složitější.
„Za mě je to opravdu trošku pomalejší tempo prací. Kdyby to byl majetek obce, tak to ženete rychleji kupředu,“ říká. A dodává, že je to nejspíš otázka peněz - kdyby se nějaké našly na biskupství, šlo by to podle ní rychleji.
„Na tohle jsem hrozně špatná“
Když přijde řeč na to, aby svou práci před volbami prodala, Bednářová se přizná k něčemu, co by jí každý PR poradce vymluvil.
„Já jsem na tohleto hrozně špatná,“ řekne rovnou. Paradoxně přitom v předchozím zaměstnání pracovala jako mluvčí a uměla prodávat práci ostatních. „Tady bych řekla, že na to moc nemám čas. Prostě vždycky nějaká věc proběhne a zase se jede dál.“
A hned to zobecní na celou kategorii komunálních politiků: „Řekla bych, že to je věc mnoha starostů, hlavně v těch menších obcích. Prostě nemáte nikoho, kdo by vám vedl Instagram a Facebook.“ Chlum místo toho vydává jednou měsíčně vlastní měsíčník Hejtman, do kterého starostka píše sama.
Když ji donutíte k výčtu, dostanete se k letošní dětské skupině na sídlišti, která bude podle ní téměř naplněná, a k revitalizaci návsi v Lutové - projektu, který trval přes rok a půl. Dětská skupina se stavěla skoro rok. Pak opravy chodníků a silnic. A pak věci, které nikdo nevidí.
„Řešíme naše čistírny, protože si vodohospodářskou infrastrukturu provozujeme sami a na tom je každou chvilku něco,“ říká. „To jsou takové ty práce, které moc nejsou vidět. Ale vždycky chcete otočit kohoutkem a aby vám tekla pitná voda, spláchnout a aby to mělo kam odtékat.“
Postupně se také opravuje zdravotní středisko. A hlavně: jsou v něm doktoři.
Rakousko je napřed, protože má hotové základy
Chlum leží na rakouské hranici a srovnání se tedy nabízí samo. Bednářová ho slýchá pořád: oni tam mají tohle, my bychom to taky mohli mít.
Její odpověď je věcná a docela osvobozující. Rakušané jsou napřed proto, že mají dávno za sebou to nejzákladnější - třeba vodohospodářskou infrastrukturu. „My to jako obce v Čechách řešíme postupně už někde od devadesátek a pořád jsou místa, kde se kanalizace a voda teprve doplňuje.“ A pak přidá myšlenku, která platí pro každou obec v zemi: „Vy nikdy neskončíte, protože pořád budete měnit to nejstarší za to nejnovější a mezitím vám to nejnovější bude stárnout a stárnout.“
Co tedy Chlumu chybí? Starostka jde po seznamu bez vytáček. Obchůdek na sídlišti. Parkovací místa, a to nejen na sezónu - „dneska rodina nemá jedno auto, takže v jednom bytě žijí čtyři lidi a mají třeba čtyři auta, což je opravdu problém“. Dostatečná tělocvična pro školu, protože ta stávající je malinká a „prvňáci, druháci se s prostorem popasují, ale dostačující to není“. A konečně kulturní stánek, kde by šlo vytvořit skutečný multifunkční prostor.
Právě o kulturní dům, který kdysi patřil sklářským odborům a skončil v soukromých rukou, obec dnes jedná s majitelem. Část objektu je nevyužitá. Studii na jeho proměnu v multifunkční prostor - kulturní i tělocvičnu - si přitom nechalo vedení zpracovat už před osmi lety, tedy hned po svém nástupu.
Úřad, který se sám do sebe nevejde
Paralelně běží jednání o odkupu bývalé Jednoty u Hejtmana. A tady se ukazuje, jak Bednářová o majetku obce přemýšlí.
„Vždycky, když jsme kupovali nějaký objekt, věděli jsme, co s ním chceme dělat,“ říká. U zdravotního střediska bylo cílem udržet lékaře a zabránit tomu, aby se z budovy stal penzion, což by bylo podle ní nasnadě. U zavřené prodejny na sídlišti byl záměr jasný také: vytvořit prostor pro předškolní výchovu navazující na školku.
U Jednoty jsou názory zastupitelů různé. Jednou z variant je přesun obecního úřadu do horního patra - a důvod je docela neveselý. „Je nás tady hrozně málo,“ konstatuje starostka. Jeden uvolněný starosta, jeden neuvolněný místostarosta a pět a půl zaměstnance na úvazky. „To nestačí. Abyste ty věci posouval rychleji kupředu a hlavně zvládl kopice administrativy, musíte mít ještě tajemníka, případně projektového manažera.“ Jenže se tam nevejdou. A nevejdou se tam ani s tím, co musí mít archivované ve spisovně.
Bednářová přitom zdůrazňuje, že rozhodnutí nechce předjímat. „Vůbec se teď nebavím o tom, kdo tady bude na podzim. To prostě nikdy nevíte.“
Pro přízemí by se podle ní prodejce našel stoprocentně. Ale mnohem víc ji láká něco jiného. „Myslím si, že by Chlum měl přijít s něčím inovativním, třeba i v tom prodeji - s prodejem lokálních produktů, něčeho, co nikde jinde pohromadě nenajdete.“ K tomu kavárnička, prostor pro setkávání, herna pro děti. Místo, kam si lidé zajedou nakoupit i mimo prázdniny.
A pak dodá poznámku, kterou by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že obec má fungovat jako firma. Když obec něco provozuje, většinou to dotuje. „Není to úplně projekt, který by vydělával.“ Lékaři sice platí nájem, ale obec je zároveň potřebuje udržet. „Vždycky, když si ten záměr tvoříte, musíte vědět, že ho udržíte. Že budete mít na provoz. A že nebudete očekávat, že se vám peníze vložené do koupě vrátí - ale že ten provoz utáhnete.“
Co nenahradí umělá inteligence
Když jsme se ptali, jestli chce dodat něco, na co nepřišla řeč, mluvila Bednářová nakonec o tom, co ji trápí nejvíc - a co s žádnou konkrétní kauzou nesouvisí.
„Co je teď problémem pohraničních obcí, a my pohraniční obec jsme, je právě to vylidňování,“ říká. Populace stárne, práce je tady omezená, za prací se dojíždí. A mladí se do pohraničí zrovna nehrnou.
Přesto v tom vidí příležitost. Chlum je podle ní přesně místo, kde má člověk všechno pohromadě: školku, dětskou skupinu, školu, „která se ohromným způsobem zvedá“, lékaře, obchody, služby. K tomu klid a míra bezpečí, kterou ve městě nenajdete. „Asi se nebojíte děti pustit samotný ze školy domů.“ Budoucnost pohraničních obcí vidí právě v lidech z měst, kteří chtějí žít v klidu a pracují částečně z domova.
Jenže obec nejsou jen budovy a služby. Ve svých místních částech - Lutové, Žítči a Mirochově - Bednářová pozoruje něco, co má v Chlumu samotném těžší podmínky: fungující pospolitost. „Ty komunity tam fungují opravdu pospolitě, ten společenský život si tvoří samy a je to super. A z toho mám obrovskou radost.“
Chlum sám podle ní jednu celistvou komunitu mít nebude, na to je území příliš velké. Ale komunity kolem spolků a sdružení podle ní obci přinesou tu samou přidanou hodnotu.
A na tom taky rozhovor skončil - větou, kterou by v úvaze o budoucnosti pohraničí čekal málokdo, a přitom sedí přesně: „To nám nenahradí umělá inteligence. Tohle setkávání a to, co člověk potřebuje - společenské kontakty a trochu té pozitivní energie - to nám žádná umělá inteligence nikdy nenahradí.“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a nahlídněte pod každodennost starostů a starostek napříč Českem. Díky moc.
