Období sucha byla v Evropě vždycky. Tohle je jiné, říká archeolog Beneš

Už dříve jste mi v rozhovoru řekl, že za posledních 8 milionů let se poušť Sahara 230krát proměnila v zeleň a pak zase vyschla. Není to samo o sobě důkazem toho, že člověk má na přírodu ve skutečnosti jen malý vliv?

Ti, kdo dnes marginalizují vliv člověka na vývoj klimatu, dělají chybu v tom, že nerozlišují měřítko klimatických změn. Ano, Země prošla za miliony let různými klimatickými změnami. To ale vůbec neznamená, že změna, kterou zažíváme dnes, je pouze dílem přírody a my s tím nemůžeme nic dělat.

Pojďme si tedy trochu rozklíčovat, co klima na zeměkouli vlastně ovlivňovalo a ovlivňuje a v jakém období se nacházíme nyní..

V našem 21. století se už nacházíme na konci doby meziledové. Co to znamená? Většinu čtvrtohor (geologické období posledních 2,6 milionu let – pozn. red.) tvořily doby ledové (glaciály), kdy bylo chladno a extrémně sucho. Dokonce tak, že hladiny světových moří byly až o 100 metrů níže než nyní. Většina sladké vody byla tehdy vázána v gigantických ledovcích severní polokoule. Větší sucho si nelze představit. Doby ledové trvaly zhruba sto tisíc let a ta poslední, viselská, skončila před dvanácti tisíci lety.

Sám ale přece říkáte, že my se nacházíme na konci období meziledového. To jsou tedy teplejší periody mezi dobami ledovými?

Ano. A takových dob meziledových, z nichž jednu zažíváme nyní, bylo za poslední tři miliony let jen několik desítek. Doby meziledové byly také nesrovnatelně kratší než ty ledové, trvaly pouze od deseti do patnácti tisíc let. Informují nás o tom především vrtná jádra grónských a antarktických ledovců a také hlubokomořské vrty, především v Atlantiku.

Jestli vám tedy dobře rozumím, užíváme si nyní tepla a vlhka, o jakém se našim dávným předkům třeba před 100 000 lety ani nesnilo..

Můžeme říct, že po většinu čtvrtohor bylo velmi chladné a velice suché klima s průměrnými teplotami o 6-10 stupňů Celsia nižšími než dnes. To je pro běžného dnešního člověka nepředstavitelné, ale naši předchůdci se s tím museli vyrovnat. Kdyby došlo k návratu doby ledové, mělo by to pro lidstvo katastrofální důsledky.

Dobře, ale jestli doby ledové pravidelně opakují, stejně k tomu dojde. Nebo ne?

Ano, dříve nebo později k tomu dojde, protože střídání dob ledových a meziledových je řízeno astronomicky. Jedná se o takzvané Milankovičovy cykly, založené na tvaru orbitu Země, náklonu zemské osy a její precesi. Jejich průběh je výborně zmapovaný a dobře předpověditelný. Nejedná se o žádné spekulace či nepodložené prognózy.

To zní trochu strašidelně. Někdo si může říci: k čemu je nám veškerý deklarovaný boj proti změnám klimatu, když nás stejně česká katastrofa…

Nestrašme se předčasně. Stále mluvíme v časovém měřítku tisíců let. Nyní totiž žijeme v závěru vlhké a teplé doby meziledové, které odborně říkáme holocén. Protože v přírodě ale není nic jednoduché, i toto meziledové období, pro život člověka obecně příznivější než doba ledová, má své jemné klimatologické členění. A o těchto změnách klimatu uvnitř holocénu rozhodují složité globální mechanismy.

Jaké to jsou?

Velikou roli v řízení těchto klimatických cyklů nižšího řádu hraje činnost Slunce, ale také vulkanismus a činnost mořských proudů v oceánu. Sluneční aktivita je přitom velmi přísně cyklická. Laicky řečeno: Slunce je v měřítku staletí a desetiletí přesné jak švýcarské hodinky.

Jestliže se to pokusím shrnout: žijeme v době meziledové, ale i uvnitř této doby se kvůli pravidelným změnám aktivity Slunce a dalším vlivům střídají sušší a chladnější období s těmi teplejšími. Je to tak?

Ano. Složitý solární, oceánský a teplotní mechanismus je příčinou vcelku pravidelně se střídajících období teplých – a alespoň na severní polokouli – sušších period a period vlhkých a chladných. To je nepopiratelný fakt.

V jaké periodě se nacházíme jako lidé nyní?

My žijeme v posledních, zhruba šesti tisících letech v chladnější polovině holocénu. Dobře na naší planetě totiž už bylo, a to mezi roky dvanáct až šest tisíc let před současností. Tomuto „dobrému“ období se říká holocenní klimatické optimum. Bylo tak dobře, že vývoj v přírodě a lidské společnosti vedl k plnému zemědělství. Druhá polovina holocénu, ve které žijeme nyní my, a ve které se odehrála většina dějin evropských civilizací, už tak příznivá nebyla.

V čem nebyla oproti první polovině holocénu pro lidi příznivá?

Rozkolísané klima, zejména v posledních čtyřech tisíciletích, je charakterizováno na jedné straně střídáním vlhkých a studených období (říkáme jim odborně klimatická pesima), a suchých a teplých period na straně druhé (říkáme jim klimatická optima).

Jak se s tím kolísáním vyrovnávali naši dávní předci?

Pokud jde o evropské a blízkovýchodní civilizace, tak první velká krize je zaznamenána v klimatologických datech a v historických pramenech, a to ve dvanáctém století před naším letopočtem. Pokud to zpopularizuji, tak to bylo v době, kterou již vzdáleně zachycují homérské eposy.

Co se dělo v době, v níž píše Homér?

Kupodivu se jednalo o teplé optimum, avšak s dlouhým obdobím s nízkými srážkami a tím pádem i s dramatickou neúrodou. Ta byla jednou z příčin pádu středomořských civilizací na konci doby bronzové. Hezky to popisuje náš americký kolega Eric H. Cline v knize „1177 př. Kr. Zhroucení civilizace”, která vyšla i česky. Řada historických pramenů, ale i přírodovědeckých dat popisuje dramatické sucho, neúrody a zásadní změny ve struktuře vegetace, zachycené analýzou pylu z vrtných jader.

A našeho současného území se „homérské“ sucho tehdy netýkalo?

Ale i naše území sucho tehdy zasáhlo. Máme to doloženo ve tvorbě travertinů ve Svatém Janu Pod Skalou (jde o pěnovce, které se vytvářejí v krasové vodě, bohaté na uhličitan vápenatý). Ty kolem roku 1200 př. n. l. vysychají a už se nikdy neobnovily. Sucho muselo být tehdy katastrofální. Následovala další nestálá období, která vyvrcholila tzv. halštatským klimatickým pesimem. To bylo nazváno podle naleziště v Hallstattu v Rakousku a charakterizuje období starší doby železné (8.-6. století př.n.l.). Pesima a optima se pak střídala až do dnešní doby.

Dá se ale na základě dnešních poznatků skutečně dosledovat, že se uvnitř naší doby meziledové kolísá klima v nějakých pravidelných, a tedy i předvídatelných cyklech?

Cykličnost změn klimatu je v naší době meziledové zřejmá. U středního řádu se mluví u tzv. Bondových cyklech, pojmenovaných podle badatele, který je popsal podle periodicky zvýšené sedimentace kamenné drtě z plujících ledovců v Atlantiku. Ty cykly by měly trvat zhruba 1500 let, ale je to stále předmětem odborné debaty. Každopádně máme také kratší klimatické výkyvy v řádech desetiletí. Ty jsou podmíněné sluneční aktivitou a sopečnou činností.

Znovu se ale ptám, jak se dokázaly dřívější lidské civilizace na změny klimatu adaptovat? Můžeme si z nich vzít nějaké poučení?

Lidská společnost je schopná skutečně se do určité míry klimatu přizpůsobit, alespoň co se holocenních cyklů týče. Už civilizace kolem Středozemního moře se dovedly adaptovat, například na pozvolně klesající nilské záplavy nebo na narůstající sucho v době bronzové.

Jak na sucho reagovaly?

Už z doby bronzové registrujeme na Předním východě a ve Středomoří první zemědělské zadržovací systémy vody. Jedná se především o agrární terasy, které řešily nedostatek vláhy v době horké letní zásuchy. Podobný jev vidíme také v době římského impéria, především mezi 3. století př.n.l. až 3. století n.l. Tehdy vznikaly promyšlené zemědělské systémy, které uměly řešit občasné suché periody v době tzv. římského klimatického optima. A opět. Po celé říši vznikají zemědělské terasy, spojené s promyšleným zadržováním vody.

A u nás? Jak bojovali se suchem naši dávní předci na českém území?

Je pozoruhodné, že podobné zemědělské úpravy a systémy jako ve Středomoří vznikají i u nás ve střední Evropě. Na počátku vrcholného středověku došlo k obrovskému rozvoji pozemkových úprav, zejména ve 12.-13. století. Svědectví o tom dává česká krajina v horských a podhorských oblastech. Dodnes je naše země středověkými terasovými systémy doslova protkána, jen to lidé nevědí.

Co to vlastně je terasový systém v zemědělství?

Jde o přenesení starých „římských“ znalostí do krajiny. Včetně schopnosti zadržet vodu tím, že uměle navýšíme půdní profil. Já se osobně tomuto tématu věnuji už od počátku nového století.

Vraťme se ale k „jádru pudla“. Dokonale jste mi popsal, jak v posledních 4000 letech docházelo k pravidelným změnách klimatu i bez průmyslové činnosti člověka. Nedáváte tedy za pravdu těm, kteří tento vliv lidí na klima bagatelizují?

Ne, nedávám. To je vcelku zřejmé z vědeckých dat nejrůznějšího typu. Jde o to, že ani Bondovy a jiné střednědobé cykly, ani ty kratší cykly sluneční aktivity nevysvětlují současné prudké oteplení, zejména v posledních padesáti letech. Laicky řečeno, globální růst teplot je tak razantní, že na něj přirozené cykly „nemají sílu“. Jedním z důsledků je, že v Evropě dochází k narušení řídících systémů tlakových níží a výší, což blokuje přirozené zásobování Evropy srážkami. A to je mimořádně vážná věc.

Je možné odhadnout, jaké počasí bychom u nás zhruba měli mít na konci meziledové doby, pokud by klima neovlivňoval člověk?

U nás by bylo obecně chladněji a vlhčeji, v zimě mráz a sníh. A k tomu většinou mírně teplá nebo i suchá léta. Záleželo by na tom, co zrovna převládne. Zda oceanické proudění nebo kontinentalita, kdy je počasí sušší a poněkud teplejší. Počasí, na které byly zvyklé naše babičky.

Leckdo by se mohl ptát, zda máte ke svým tvrzením o rozdílu mezi příčinou současné klimatické změny a příčinami těch minulých nějaké skutečné vědecké důkazy. Jde přece jen o pohled do hluboké minulosti…

Pokud se bavíme o druhé polovině holocénu a specificky třeba o době posledních dvou tisících let, má věda mnoho nástrojů, jak číst klimatickou změnu s velikou přesností, dokonce až do jednotlivých let. Tím oborem je dendrochronologie, která umí v letokruzích číst suchá a vlhká léta. Dendrochronologie dobře odráží v přírůstcích dřevní hmoty teplotu a vlhkost. Pokud je rok extrémně suchý, je přírůstek dřevní hmoty minimální.

Opravdu ale stačí jen takzvaně číst z letokruhů?

Ne, tato data obvykle kombinujeme s dalšími údaji o teplotě, například měřením poměrů některých izotopů uhlíku a kyslíku v nejrůznějších sedimentech. Na základě těchto a mnoha dalších dat (krápníky, ledovcová jádra, jezerní sedimenty) jsme schopni zrekonstruovat křivky průběhů teplot v minulosti s velkou přesností.

Dobře, je ale možné se stejně velkou přesností či určitostí říci, že současná klimatická změna je na rozdíl od těch minulých vyvolaná člověkem?

Ano, klimatické změny, jak už jsem řekl dříve, můžeme sledovat v jejich přirozené, periodicky se opakující změně. To znamená, že jsme dnes schopni dosledovat a doložit, že se klima v minulosti měnilo na základě určitých pravidelných cyklů, založených na opakujících se astronomických a přírodních jevech. Současný strmý nárůst průměrných teplot však není vysvětlitelný tímto přirozeným pozadím. Příčinou je právě lidská průmyslová činnost a produkce emisí.

Pokud vezmeme lidský vliv na klima jako fakt, dovedete si představit, že bychom klimatické změně dokázali nějak zabránit, tedy třeba vzdát se svých civilizačních vymožeností?

Z dlouhodobých řešení vidím řešení skutečně ve snížení globálních emisí, způsobených průmyslem, ale především spalovacími motory. Jak auta, tak letadla produkují na přelidněné planetě takové množství skleníkových plynů, že nápravu, pokud přijde, můžeme očekávat spíše až ve druhé půli 21. století. Do té doby nám nezbývá, stejně jako Římanům, bojovat proti klimatické změně například tím, že budeme v krajině promyšleně zachycovat vodu, a to především v půdě.

To ale není příliš optimistický výhled..

Abych nebyl příliš pesimistický, ukázal bych i pozitivní příklad. Londýn byl v 19. a v první polovině minulého století neuvěřitelně znečištěný smogem. Zlom přišel po katastrofálním smogu v prosinci 1952, způsobeném především spalováním uhlí v domácnostech, elektrárnách a průmyslu. Británie přijala roku 1956 Clean Air Act, který umožnil vytvářet bezkouřové zóny a zahájil postupné nahrazování uhlí plynem a elektřinou. Nešlo tedy o jednorázový zákaz uhlí v jednom roce, ale o proces trvající několik desetiletí. Výsledek byl dramatický: typické londýnské smogy prakticky zmizely a koncentrace sazí a oxidu siřičitého prudce klesly.

Vy tedy věříte, že se lidstvo nakonec podaří najít technologie, které nám umožní udržte si vysokou životní úroveň s menším množství produkovaných emisí?

Věřím v nástup nových technologií, především elektromobilitě, případně i nefosilnímu pohonu letecké dopravy. Bude to sice trvat řadu desetiletí, ale jiná cesta není. Potřebujeme vrátit globální teplotní křivku do chodu přirozených změn. Jsem optimista, ale je na tom třeba začít pracovat. Jiná cesta není.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.