KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Náš první prezident Václav Havel by se dnes dožil devadesáti let. Bohužel mu to nebylo dopřáno. Ale dílo, u jehož zrodu stál, republika svobody, humanity a pravdy, pořád existuje, daří se jí skvěle a pokud ji my sami nezradíme, bude existovat ještě dlouho.
Lidská díla se udržují těmi hodnotami, na nichž vznikla, říkával Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho první republika neměla až tak nakloněné sudičky a skončila pouhý rok po smrti „prezidenta osvoboditele“. V tomto smyslu Václav Havel velkého státníka překonal. Lépe řečeno: on a s ním my všichni jsme měli daleko více štěstí. Žijeme zkrátka v lepší době než před sto lety.
Před námi samými nás EU a NATO neochrání
Třicet šest let proti pouhým dvaceti, jež byly dopřány první republice… Přesto ji pořád považujeme za vzor moderního českého demokratického státu. Je úžasné, co dokázala za tak krátkou dobu. Děkujme osudu, že díky členství v euroatlantických institucích máme dnes daleko více času na budování svobody, bezpečí a prosperity.
Přes všechny vnější hrozby je zajištěna naše suverenita, svébytnost a samostatnost v míře, jakou jsme historicky nepoznali. Pamatujme však na slova dnešního oslavence Václava Havla: „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“
Přesně tak! Evropská unie a Severoatlantická aliance nás chrání před agresory, leč ne před námi samými. Zlo žije mezi námi a může kdykoli opět povstat. Takzvaná druhá republika sice na jedné straně vznikla v důsledku tlaku hitlerovského Německa, na druhé straně jsme to byli jen a jen my Češi, kdo se za její existence dopouštěl nečestného a zavrženíhodného jednání.
Krysy cítí svou šanci a vylézají z děr
Nenávist k Židům, navracení protinacisticky naladěných Němců zpět do Říše, hon na Karla Čapka… Za tím vším stáli „naši lidi“. Takoví, kteří najednou měli pocit, že, slovy slavnými spisovatele, „přišla jejich chvíle“. V tomto se historie opakuje. A od listopadu 1989 dokonce již podruhé. Poprvé měla Havlova republika namále za prezidenta Miloše Zemana, podruhé za této vlády.
Předchůdce Petra Pavla se pokusil přepsat ústavu a ustavit systém, v němž maximum moci drží hlava státu, která přitom už od Masarykovým dob nemá exekutivní pravomoci. Navíc se obklopil proruskými živly a usiloval o změnu zahraničně-politické orientace země ze západní na provýchodní, nakloněnou Rusku a Číně.
Tenkrát poprvé od roku 1989 začaly jako krysy z děr vylézat exponenti komunistického režimu a milci minulosti zvedli hlavu. Překvapilo nás to, mysleli jsme, že už kamsi zmizeli, avšak ve skutečnosti tu s námi žili pořád, jen zatínali zuby, báli se výrazněji projevit a čekali na příležitost… Teď se najednou začali považovat za vítěze, v čemž je Zeman vydatně utvrzoval.
Vláda válčí proti svobodné společnosti
Onu zatáčku jsme vybrali, zvolili jsme si jiný kabinet a posléze prezidenta spojeného se službou v NATO, který dobře ví, že Rusák je nepřítel. Oddychli jsme si - a mnozí hodili politiku opět za hlavu s (naivní) vírou, že tentokrát už tedy máme definitivně vyhráno a Havlův stát už nemůže ohrozit nic. A přišel další úder. Vláda s účastí ruské páté kolony. Co by na ni asi řekl Havel?
Máme to tu zase. Hadi a štíři se z temných zákoutí znovu šíří po republice, sápou se po jejích institucích, snaží se zničit nezávislá média a uzurpovat pro sebe veškerou moc - nikoli pouze tu, již dává vládní většině ústava. I když kolaborantů není zase tolik, mají své zástupce v koalici, což jim dává drzost myslet si, že už u nás opět rozhoduje Moskva.
Vláda Babiše, Okamury a Macinky vyhlásila občanskou válku svobodné společnosti. Vítězství v ní nám určitě nezajistí dopisy šéfredaktorů žádajících po ANO, SPD a Motoristech, aby se vzdali násilí. To je asi stejné, jako kdyby Zelenský psal kremelskému diktátorovi Putinovi, že už nemá bombardovat ukrajinská města.
Nelze být neutrální mezi dobrem a zlem
Vítězství nikdy nezajistí diplomacie, ale pouze úspěšně svedený boj. My občané jsme si ho nevybrali, ale musíme přijmout realitu a bránit se před zvůlí mocných. Tohle může dopadnout jen dvěma způsoby: buď svobodná společnost porazí autokraty, nebo autokraté porazí svobodnou společnost. Nic mezi tím už není a žádosti o příměří na tuhle sestavu neplatí…
Nebuďme zbabělí. Už proto, že bychom se tím zpronevěřili památce nejen Václava Havla, ale i T. G. Masaryka a zejména statisíců a milionů vlastenců, kteří za daleko horších podmínek nekapitulovali před tyrany a položili za svobodu i život. Což se po nás nežádá. Jen to, abychom se před zlem nesklonili, avšak ani nezůstali vůči němu neteční.
Slova prvního českého prezidenta k nám mluví i ve chvíli, kdy již není mezi námi: „Nelze být neutrální mezi dobrem a zlem, nelze být neutrální mezi pravdou a lží. Musíme se zastávat dobra a těch, kteří mají pravdu!“
Držme se této rady a Havlova republika bude žít dál.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
