Demokraté ovládli Kongres. Co znamená Trumpova porážka pro prezidentské volby v roce 2028

Donald Trump prožil z úterý na středu ošklivou noc. Jeho Republikánská MAGA strana ztratila zcela jasně většinu v obou komorách Kongresu a k tomu některé klíčové guvernérské úřady. Jak napsal můj kolega Honza Malina, voliči Trumpovi „sečetli účet“ hlavně za válku proti Íránu, s tím související vysoké ceny pohonných hmot a chaos na všech „frontách“ – v zahraniční i v domácí politice.

Třebaže ještě neznáme kompletní výsledky, už teď lze říci, že podobně mizerně dopadl ve 21. století jen Barack Obama v roce 2014 (kdy tehdy opoziční republikáni získali 54 křesel v Senátu a 247 křesel ve Sněmovně reprezentantů). Trump porážku, pro řadu komentátorů překvapivě, relativně klidně přijal, byť si neodpustil typické, v dané souvislosti komické a velkohubé poznámky o tom, že kdyby kandidoval on sám, republikáni by vyhráli, že je nejlepším americkým prezidentem v historii atd. To je ale jen kolorit svého druhu, na kterém vlastně nezáleží.

Důležité je, co se reálně stalo. O tom, v jak hluboké krizi se Republikánská MAGA strana nachází, svědčí nejlépe výsledky z Texasu. V této republikánské baště totiž trojnásobný úspěšný guvernér Greg Abbott (v úřadu od roku 2015), ovšem „pevný trumpista“, prohrál s demokratkou hispánského původu Ginou Hinojosaovou, navíc zcela jednoznačně.

Demokraté, konkrétně sympatický James Talarico, navíc vyhráli i místní volby do Senátu a Texas je díky tomu najednou modrý (barva demokratů), nikoli červený (barva republikánů). Na úspěchu demokratů nic nemění ani to, že jak Hinojosaová, tak Talarico nejsou žádní „woke divočáci“ – většina komentátorů o nich píše jako demokratických populistech. Takovou porážku, myslím, Trump ani jeho MAGA GOP (Grand Old Party – oficiální název Republikánské strany) nečekali a budou se z toho nějakou dobu vzpamatovávat.

První analýzu výsledků Midterms jste si mohli přečíst již v textu výše zmíněného Honzy Maliny. Pojďme se teď podívat na to, co tyto výsledky znamenají pro prezidentské volby v roce 2028, i o tom už se začíná psát a spekulovat, a právě k nim bude odteď upřená hlavní pozornost amerického „politického národa“.

Tak zaprvé, Donald Trump sice dostal po zásluze „nařezáno“, projekt MAGA ale není zdaleka mrtvý, jak komentátoři, kteří při vyslovení jeho jména ztrácejí soudnost, píší. Kdyby se Trump nepustil do války proti Íránu, dopadly by zřejmě Midterms jinak, pro republikány, přinejmenším v Senátu, třeba i vítězně. To ale nenastalo, tak o tom nespekulujme; chci říct jen tolik, že slavit „smrt MAGA“ je přinejmenším předčasné, dětinské a naivní.

Zadruhé, navzdory výše zmíněné skutečnosti mám za to, že šance viceprezidenta Jamese D. Vance na Bílý dům výrazně poklesly. Vance je až příliš spojený s Trumpem, jeho očekávaná podpora pro něj navíc může být pověstným „polibkem smrti“.

Ale také nemusí, dva roky jsou v politice nesmírně dlouhá doba. Stačí si vzpomenout, že v řadě případů vyhrála prezidentské volby strana, která dva roky předtím jasně prohrála Midterms – například Reaganovi republikáni (porážka v Midterms v roce 1986 a vítězství v prezidentských volbách v roce 1988) nebo Clintonovi demokraté (porážka v roce 1994 a vítězství v roce 1996). Zkrátka a dobře, jen žádné zbrklé, emotivní úsudky.

Zatřetí, nebude-li hlavním favoritem republikánských primárek v roce 2028 James D. Vance, kdo jím tedy bude? Šance státního tajemníka a poradce pro národní bezpečnost Marka Rubia v danou chvíli rovněž poklesly, ale zdaleka ne tolik jako v případě Vance. Rubiovi se daří držet od domácí politiky a od kulturních válek někdy až do očí bijícím způsobem distanc, u většiny lidí v Kongresu i v zahraničí má respekt. Bude-li si počínat obratně (šikovný a nesmírně pragmatický, jemně řečeno, jen na to dost), vůbec bych jeho úspěch za dva roky nevylučoval.

Výsledky Midterms naopak výrazně vzkřísily prezidentské naděje (minimálně co se republikánských primárek týče) končícího guvernéra Floridy Rona DeSantise. Tento bývalý námořní důstojník italského původu udržel Floridu v rukou republikánů, a to jak guvernérský úřad, tak místo v Senátu Kongresu.

Většina příčetných médií se shoduje v tom, že i když guvernérské volby na Floridě vyhrál (jako vůbec první Afroameričan) Byron Donalds a senátorské volby Ashley Moodyová, stalo se tak především díky úspěšnému guvernérství a podpoře ze strany DeSantise. Dokáže-li DeSantis tento nezpochybnitelný úspěch (zvlášť tváří v tvář „modré tsunami“) patřičně mediálně prodat, budou jeho naděje v roce 2028 nejen podle mě poměrně značné.

Začtvrté, přinejmenším dočasný pád Trumpovy MAGA GOP vrací do hry i Nikki Haleyovou, někdejší guvernérku Jižní Karolíny a poté Trumpovu velvyslankyni při OSN. Tato konzervativní (ale žádná ostentativní „MAGA Girl“) byla, možná si vzpomenete, poslední republikánkou, která Trumpovi relativně důstojně vzdorovala při jeho vítězném tažení primárkami v roce 2024.

Haleyová je žena (což může být vzhledem k tomu, že se na demokratické kandidátce čeká přinejmenším jedno ženské jméno [viz dále], velké plus), k tomu inteligentní a kultivovaná, naprosto racionální, s nezbytným pragmatismem (viz, například, příklon k Trumpovi po prohraných primárkách); v žádném případě bych ji nepodceňoval, pokud se do boje o Bílý dům zapojí.

Zapáté, úspěch republikánského kandidáta či republikánské kandidátky bude přirozeně do jisté míry záviset na tom, koho v roce 2028 do prezidentských voleb nominují demokraté. Ani tady zatím není zdaleka jasno. Někdejší hlavní favorit, končící kalifornský guvernér Gavin Newsom, se před časem vyjádřil, že do boje o Bílý dům nepůjde, pokud o něj bude usilovat bývalá viceprezidentka Joea Bidena a neúspěšná prezidentská kandidátka Kamala Harrisová, a prozatím svůj výrok neodvolal.

Harrisová se navíc objevuje na prvním místě ve většině průzkumů veřejného mínění mezi demokraty, nejčastěji následována radikálně levicovou kongresmankou Alexandrií Ocasio-Cortézovou, a právě kandidatura těchto dvou žen vypadá v současné době nejpravděpodobněji, i když – znovu to opakuji, do začátku primárek je ještě více než rok čas a za tu dobu se může stát téměř cokoli.

Pokud by ale takto demokratická kandidátka pro rok 2028 opravdu vypadala, dávala by republikánská nominace s Nikki Haleyovou (ať už jako možnou prezidentkou či viceprezidentkou) smysl. Tak si na to, přátelé, počkejme, nudit se při tom v nové americké politické realitě určitě nebudeme. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.