KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dvacet dva k nule. Tak vysokým skóre porazila opozice koalici v druhém kole senátních voleb. Důvod k oslavě? Zcela jistě. Důvod k uspokojení? Ani náhodou. Jen se potvrdilo, jak moc je tato vláda špatná, ne že strany té minulé jsou tak dobré. K opravdové změně vede ještě dlouhá cesta.
Občanští demokraté, Starostové, lidovci a topáci nemají důvod k veselí z řady důvodů. První je nasnadě. Rozhodující volby se konají až za tři roky a ty skončené nezměnily nic na mocenské situaci. Stále existuje „stoosmička“ ve Sněmovně složená z ANO, SPD a Motoristů a pokud se sama nerozpadne, má vše ve svých rukách.
Andrej Babiš sice dostal tvrdý direkt, ale pořád je předsedou většinové vlády. Je na něm, zda se bude dále kompromitovat a zhoršovat vyhlídky ANO na úspěch v roce 2029, nebo zda se mu povede prudký obrat, jímž odvrátí hrozící pád do propasti. Což tedy je v této sestavě nesmírně obtížný úkol. Tím se však nemůže opozice utěšovat. Musí sama něco předvést.
Země, v níž lidé nedůvěřují nikomu
Čekat, až se kabinet zoškliví občanům natolik, že ti automaticky zvolí jeho oponenty, je sice možné, ale ne moc chytré. Momentálně lidé nevěří nikomu. Byť je vláda pro ně tou nejhorší v historii, ani opozice u nich nevzbuzuje nadšení. Ostatně takoví Piráti vyšli v boji o Senát stejně naprázdno jako hnutí ANO.
Země, v níž nadějí pro budoucnost není nikdo a voliči se rozhodují spíše proti něčemu než pro něco, má problém. Dokáží se s ním koalice SPOLU a STAN vypořádat? Pirátům se dále nebudu věnovat, nejsou hlavní proud.
V roce 2029 rozhodne hlavně ekonomika. Loni Fialova vláda prohrála jen proto, že se ji nevěnovala a nepropagovala své hospodářské úspěchy.
Odstrašující příklad Francie, která bývala na špičce, ale nyní je rozpadlým státem, ukazuje, jakou hrozbou je marnotratná socialistická politika i pro ty nejbohatší země. Tempem, jímž výdajový mejdan roztáčí tento kabinet, by již ten příští narazil na dluhovou brzdu. Kdo nabídne lepší řešení, stane se lídrem opozice.
Volíš Kupku, nebo Rakušana?
Tímto se dostávám k obligátní otázce jako ze Stínadel: „Volíš Kupku, nebo Rakušana?“ Momentálně STAN nad ODS vede na body. Ale zde platí totéž jako o vztahu vlády a opozice. Daleko spíše se občanští demokraté porážejí sami, než že by Starostové byli tak skvělí.
Základní chybou Kupky je, že se snaží Rakušana napodobit, přinejmenším marketingovým stylem. Jenomže lidé si raději koupí originál než kopii. A ODS nijak nepomůže stylizovat se do role beztvarého populistického hnutí, neboť tato nika už je obsazena hned dvěma silnými subjekty - ANO a STAN. Jejich předsedové jsou přitom v této roli autentičtější.
Pokud chce ODS zamířit opět na špičku, musí být sama sebou, ne stínem těch druhých. Přičemž pak má naopak před nimi výhodu. Ona už jednou byla stranou ekonomické kompetence, zatímco ANO a Starostové nikdy. A země potřebuje někoho, kdo ji zachrání před hospodářským marasmem.
STAN a ODS: měkká a tvrdá síla
Hnutí STAN vítězí „měkkými“ přednostmi, jimiž jsou marketing, populární lídr, či prostě to, že nikomu nevadí. Včetně bývalých voličů ANO, z nichž k němu někteří přecházejí. V tom spočívá jeho hlavní potenciální přínos pro porážku vlády. Nabídnout alternativu jejím zklamaným voličům. „Tvrdé“ ekonomické kompetence ať na sebe vezme ODS - v rámci opoziční dělby práce…
Tohle je důležité. I když celková neoblíbenost kabinetu nahrává jeho oponentům, které tím rovněž spojuje, pouhá negace nestačí k vítězství. Je třeba nabídnout pozitivní východisko. U ODS to logicky musí být hospodářský program, u Starostů schopnost „empaticky“ oslovovat poměrně široký rezervoár nevyhraněných voličů.
V každém případě ničemu nepomůže umělá snaha vystupovat jako jeden celek. Tim by se záběr opozice jen zúžil, její programy by se navzájem „vymlátily“, nakonec by jí jako největší společný jmenovatel zůstal jen „antibabiš“ a nebyla by ani věrohodná. Její jednotlivé součásti mají vlastní rozdílné příznivce a musí jim dát vlastní nabídku.
SPOLU řeší rozdrobenost opozice
U občanských demokratů k tomu patří návrat hodnot svobody a ekonomické superiority, ale i znovunalezení „dravčí mentality“, která z nich a z jejich předsedy rozhodně nyní nevyzařuje. Ještě zodpovězme otázku: jít do voleb v roce 2029 sami, nebo s TOP 09 a KDU-ČSL? Já mám jasno - určitě SPOLU.
Už čistě matematicky je hloupost nechávat ležet hlasy na ulici a ztrácet při přepočtu na mandáty v souboji s ANO, protože mu nepostavíte rovnocenně silný subjekt. Ty tři strany jsou kompatibilní a jejich spojení získává z voličů kladnou synergenci, protože jim de facto zjednodušuje rozhodování. Což už neplatí u STAN - „superspolu“ je nesmysl. Obě varianty někdy proberu.
Nevýhodou opozice je rozdrobenost. Ta má objektivní příčinu v heterogenitě elektorátu. Ale ten problém má řešení. Je jím volební koalice SPOLU a jen hlupák by nevyužil, co se již osvědčilo.
Opozice se nemá proč veselit. Strašná vláda je zde pořád a má sílu nadále devastovat zemi i čas si ještě zkusit koupit voliče. Pasivní strategie „menšího zla“ nemusí na její konečnou porážku stačit.
Takže co? Takže nekecat a neslavit, ale makat a bojovat!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
