Poslední brázda v Brně. Příběh traktoru, který nám záviděli i na Západě, končí v Asii

„Výroba malých a středních traktorů v Evropě za současných podmínek nedává smysl. Byli jsme posledním výrobcem traktorů, který se ji tady snažil udržet, ale kvůli drahým energiím, pracovní síle a hlavně nákladům na materiál nejsme tak konkurenceschopní, jak bychom si představovali. Neznamená to, že na tuto kategorii traktorů rezignujeme, jen ji, stejně jako všichni naši konkurenti, už nebudeme vyrábět v Evropě,“ uvedl v pondělí v tiskové zprávě výkonný ředitel Zetor Tractors Róbert Harman.  

K typicky červeným traktorům z Brna mám nostalgický vztah. Můj děda zasvětil jako zaměstnanec podniku zahraničního obchodu Motokov prakticky celý svůj život jejich vývozu na exotické trhy, jakými byla Jihoafrická republika, Nový Zéland nebo Indie. Právě sem se má teď výroba přesunout.

Značka sice v nějaké formě přežije, ale její srdce, ono pověstné líšeňské soustrojí, které tlouklo v rytmu českého inženýrství, se stěhuje do Indie a k externím partnerům. Pro každého, kdo vnímá průmysl jako páteř národní identity, je to hořká pilulka. Zejména pokud si v tomto okamžiku zániku připomeneme stroj, který nám kdysi záviděl celý svět – ikonický Zetor Crystal.

Snad to opravdu jinak nejde a bez přesunu výroby do Asie by značka Zetor definitivně zmizela ze světových ornic. A ano, je to jistě lepší osud, než jaký čekal na automobilky Praga, Liaz nebo Avia – budiž jim privatizace lehká. Ale nic naplat, doba světového rozmachu Zetorů už se nevrátí. V socialistických desetiletích byly přitom traktory z Brna jedněmi z mála českých výrobků, které uznávali zákazníci na celém světě, což se o mnoha vozidlech z ČSSR rozhodně říct nedalo. 

Stačí krátká rekapitulace – Motocykly Jawa a ČZ měly sice do konce 60. let slušný úspěch na mezinárodní scéně i ve sportu, faktické zmražení vývoje ale zapříčinilo rychlý propad do totální nekonkurenceschopnosti jinde než v SSSR nebo na Kubě. Výroba osobních aut? Když pomineme svérázné vládní limuzíny z Tatry, spělo to i se škodovkami od konce 60. let od deseti k pěti a jen šťastná hvězda jménem Favorit o dvacet let později zajistila přežití firmy a přijetí do koncernu Volkswagen. Ano, nákladní vozy Tatra si udržely vysokou laťku v případě aut do těžkého terénu nebo pro armádu, na silnice se ale moc nehodily a jablonecké Liazy či letňanské Avie neměly mimo východní blok šanci.

Opravdu světové tak byly jen a pouze traktory Zetor, pro něž naopak s nástupem normalizace nastala další zlatá éra. Však se jich také do 130 zemí celého světa vyvezl těžko představitelný milion a mnohé z nich dosud poctivě slouží. Vedle poválečné „pětadvacítky“ je jednoznačnou ikonou brněnské značky právě Crystal, stroj poprvé představený v nadějném roce 1968.

Příběh Crystalu se začal psát v šedesátých letech, v éře, kdy se československé strojírenství ještě nenacházelo v defenzivě. Tehdy jsme netratili čas doháněním ujetého vlaku; my jsme ty koleje pokládali.

Zetor Crystal byl revoluční v tom, že šlo o první model tzv. Unifikované řady II, jejímž cílem bylo zefektivnit výrobu prostřednictvím sdílení dílů mezi různými modely. Začalo být navíc na světových trzích zřejmé, že roste poptávka po výkonnějších strojích. Proto výzkumné a vývojové oddělení zahájilo práce na nové řadě traktorů, která měla pokrývat výkonové spektrum od 80 do 160 koní. Tento projekt byl realizován v rámci mezinárodní spolupráce s Polskem.

Slovo unifikace mělo v každodenním životě Čechoslováků spíš pejorativní nádech, u traktorů ovšem stavebnicový systém dával smysl. Nová řada traktorů byla nejen výkonnější, ale přinesla i mnoho inovativních prvků, jako například integrovaný ochranný rám kabiny. Technologický pokrok a stále vyšší nároky na provoz v té době přispěly k tomu, že designéři přestali být vnímáni pouze jako tvůrci vzhledu a barev, ale i jako klíčoví hráči v technickém vývoji.

Crystal byl prvním traktorem na světě s integrovanou bezpečnostní kabinou, která byla odpružená a tichá. Pro dnešního majitele moderního automobilu je odhlučnění interiéru samozřejmostí, v roce 1968 to byl pro zemědělce luxus srovnatelný s kokpitem dopravního letadla. 

Elegantní, hranatý design z pera Otakara Diblíka, jednoho z největších vizionářů českého designu, navíc stroji dodal nadčasový šmrnc. Crystal nevypadal jako humpolácký stroj do bláta; vypadal jako sebevědomý produkt moderní doby, který neurážel ani na nablýskaných výstavách v Paříži, Hannoveru nebo Londýně.

Diblík navrhnul také velmi originální světlomety, které byly uspořádány po dvojicích v negativně skloněné čelní masce. Tuto část nejznámější český návrhář 50. a 60. let osobně vymodeloval a odlil do sádry. Traktor získal svou finální podobu na maketě v měřítku 1:1, kterou autor spolu se dvěma klempíři postavil na podvozku běžného Zetoru.

Významný světový primát si Crystal připsal díky „tichosti“ svého provozu, kdy hladina hluku uvnitř kabiny nepřesáhne 85 decibelů. To je dnes směšné, ale na konci 60. let to bylo „něco“ – tehdejší konkurence na Východě i Západě stále sázela na spartánské stroje, kde byl řidič vystaven hlukovému peklu. Crystal byl také vybaven tzv. násobičem krouticího momentu, což umožňovalo měnit převodové stupně pod zatížením a tím zvýšit počet dostupných převodů.

V roce 1975 Zetor vyjel s modelem Crystal 12011, což byl vůbec první traktor tohoto brněnského výrobce vybavený šestiválcovým motorem s výkonem 120 koní. Díky přidání turba v roce 1980 se výkon u modelu 16045 zvýšil až na 160 koní. V roce 1981 byla výroba modelu z politických důvodů přesunuta do slovenských Závodů ťažkého strojárstva (ZŤS) v Martině. 

Exportní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat a jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Zetor se tehdy nevyvážel jen do zemí RVHP z ideologické nutnosti. Naopak: o brněnské stroje se prali farmáři v Británii, Argentině, Irsku či Skandinávii. V devadesáti zemích světa bylo jméno Zetor symbolem pro nezničitelného dříče, který nabízel víc než konkurence za zlomek ceny.

Po 34 letech se dokonce legenda vrátila zpět do Brna – kde taky letos skončí. Výrobce Crystal na svých stránkách dodnes inzeruje, i když do originálních tvarů předka má daleko. 

Dnešní pohled do areálu v brněnské Líšni je bolestivým kontrastem ke zlaté éře. Rozhodnutí majitelů z investiční skupiny HTC Investments ukončit vlastní výrobu v Brně a propustit zbývajících 160 zaměstnanců není bleskem z čistého nebe, ale logickým, byť smutným vyústěním dlouhodobé agonie. 

Zetor v posledním desetiletí doplatil na smrtící koktejl okolností: vysoké ceny surovin a energií, které v Evropě drtí energeticky náročnou výrobu, neúprosnou globální konkurenci gigantů jako John Deere nebo Fendt a asi i na postupnou ztrátu oné inovativní jiskry, kterou Crystal kdysi zosobňoval.

Moderní zemědělství se totiž změnilo. Už není jen o síle pístů a váze železa. Dnešní traktor je spíše pojízdným datovým centrem, které komunikuje se satelity, samo si dávkuje hnojivo a optimalizuje každou otáčku motoru v reálném čase. V tomto technologickém závodě se Zetor v posledních letech spíše hledal, než aby udával směr. Malosériová výroba v drahém evropském prostředí se ukázala jako neudržitelná v momentě, kdy trh zaplavily levnější stroje z Asie a technologicky vyspělejší stroje ze Západu.

Nástup indické společnosti VST Tillers Tractors, se kterou Zetor nyní úzce spolupracuje a kam de facto deleguje svou produkční budoucnost, je sice racionálním krokem v rámci strategie přežití značky, ale pro český průmysl představuje symbolickou kapitulaci. Zetor se mění z hrdého výrobce, který v Brně dokázal vyvinout a sestavit stroj od prvního šroubku, na pouhou obchodní značku – na logo, které se bude lepit na stroje vyrobené o tisíce kilometrů dál, v podmínkách s levnější pracovní silou a méně přísnou regulací. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.