Krmit, nebo nekrmit? Myslivci a lesníci se přou o ochranu lesa a management zvěře

Slyšel jsem doslova zkazky o tom, jak někteří myslivci naloží kamion tvrdým pečivem, řepou a dalšími potravinami, a celé to vyloží u posedů, aby jim zvěř přišla až před pušku. Myslivecké jednotě to nevadí?

Je třeba zásadně odlišovat mezi přikrmováním a vnaděním. Zvěř se přikrmuje zejména v době nouze a také kvůli tomu, aby v určitém období neničila lesní a zemědělské kultury. Vnaděním se myslivec snaží přilákat zvěř k odlovu.

A je kvůli lákání zvěře dovoleno vozit do lesa kamiony potravin?

Pokud někdo opravdu někdo láká zvěř tímto způsobem, pak mimo jiné škodí samotné zvěři, které takový druh nevhodné potravy může v případě býložravců výrazně uškodit. Měla by se o to zajímat veterinární správa a další státní organizace – ty by měli takové lidi tvrdě potrestat. Může se jednat i o porušení zákona o odpadech. Ale nemůžete chtít po myslivecké jednotě, aby nahrazovala v tomto případě státní správu nebo policii.

Vraťme se ale od vnadění k přikrmování. Proč se vlastně zvěř přikrmuje, když si majitelé lesů zároveň stěžují na totální přemnožení například srnčí zvěře a divokých prasat?

Co to je přemnožení? V přírodě se zvěř přemnožit nemůže, protože to sama příroda nedopustí, má samoregulační mechanismy. Zvěř není v pravém slova smyslu přemnožená. Stejně jako v přírodě se její populace zvyšuje tehdy, když má dostatek potravy a dobré podmínky k životu. To, že lesní zvěř má dnes žrádlo a klid, jsme jí zajistili my. A přitom se zároveň divíme, že nám to začíná narušovat ekonomické vztahy.

Dobře, ale jak to souvisí s přikrmováním?

Vysoká zvěř i divoká prasata se dnes díky intenzivnímu zemědělskému hospodaření živí jinou, dostupnější potravou, než kterou by se jinak živila v divoké přírodě. Navykla si na ni. Když pak po sklizni tato potrava ze dne na den zmizí, přesunou se do lesa, který má úplně jiné potravní zdroje. Tahle změna jídelníčku jim pochopitelně nedělá dobře a chvíli trvá, než si na ni zvyknou. A hlavně v té době, i když vlastně nikdo neví proč, okusují malé stromky a kůru. Není to jen z důvodu hladu.

Proto se tedy srnky přikrmují?

Pokud by mělo jít o smysluplné přikrmování, pak by se vysoká zvěř měla přikrmovat z výše uvedených důvodů zejména po konci zemědělské sklizně, nikoliv v zimě. Dokonce je to uvedeno v mysliveckém zákoně. Tím jí pomáháme překlenout těžké období přechodu k jiné potravě a zároveň ji připravíme na zimu. A částečně – v případě srnčí a jelení zvěře – tím před zvěří chráníme i lesní kultury.

V zimě by se tedy podle vás zvěře v lesích vůbec přikrmovat neměla?

Zvěř je uzpůsobena k tomu, aby se vytvořila tuková zásoby před zimou a zimní období pak přežila jen s minimem potravy. Přikrmování je v dnešních podmínkách, které jsme zvěři vytvořili my sami způsobem hospodaření v krajině, důležité především po konci zemědělské sklizně. Pokud se někde přikrmuje jinak, je to špatně.

Co by se stalo, kdyby se srnčí a jelení zvěř vůbec nepřikrmovala?

Představy některých lidí o tom, že nepřikrmováním nahrajeme přírodě, která pak stavy zvěře zreguluje přes zimu sama, je iluzorní. Zimy jsou dnes tak mírné a s minimem sněhu, že to pro zvěř žádnou velkou zkoušku odolnosti nepředstavuje. Pokud bychom ale nepřikrmovali, o to víc by vysoká zvěř v období přechodu z polí do lesa ničila mladé stromky.

A takhle je neničí?

Ale ano. Kdyby někdo přišel na nějaký potravinový doplněk, minerál, prostě cokoliv, co by bylo možné dát do krmelců, a srnky by pak neměly chuť okusovat kůru, byl by multimilionář. 

Zkoušelo se snad už úplně všechno. Zatím marně. Čili přikrmování sice okusu lesních kultur úplně nezabráníme, můžeme ho ale alespoň výrazně omezit.

Nejde ale jen o přikrmování. Mnozí vlastníci lesů, včetně státu, si prostě stěžují, že myslivci málo střílejí nebo si vybírají pouze trofejní kusy a nechávají zvěř přemnožit. Vy s tím nesouhlasíte?

Opět se vracíme k tomu pojmu „přemnožení“. Hodně lidí nadává myslivcům, protože se všude píše o tom, jak je příliš mnoho srnek, jelenů, daňků, muflonů a divočáků. Ale už se málokdo zajímá o vliv nejen zemědělského, ale i lesnického hospodaření na stavy zvěře.

Jak majitelé lesů nahrávají přemnožení zvěře?

Už třeba tím, jak se u nás přemnožil kůrovec. I to je přece z velké části vinou toho, jak se v lesích dosud hospodařilo, jak vznikaly smrkové monokultury. Dnes takto obhospodařované lesy zdecimoval kůrovec, což zase vytvořilo živnou půdu pro zvěř. Holiny zarůstají bylinami a mladými stromky, což zvěři vyhovuje. Pro ni je to ideální stav. Má potravu, úkryt, klid a místo pro rozmnožování.

Dobře, ale mohou dnes vlastníci lesa sami nějak svým hospodařením přispět ke snížení škod způsobených zvěří?

Samozřejmě. Například tím, že se „výchovné práce“ v porostech, takzvané probírky, budou provádět v zimě, nikoliv v létě. Když se dělaly v zimním období, mělo to svůj smysl – větve na zemi okousala zvěř, která pak neměla takovou potřebu okusovat zdravé stromky. Dnes se v mnoha případech probírají lesy v létě, snad aby dělníkům nemrzly prsty. Nebo protože je v té době dostupnější pracovní síla.

I když připustíme značný vliv zemědělství a lesnictví na přemnožení zvěře, jsou to přece jen myslivci, kdo by měli její stavy regulovat. Proč se jim to nedaří?

Myslivci jsou ve dvou ohních. Část národa je viní z přemnožení srnčí či divoké zvěře, část je považuje za vrahy zvířat a všeobecně jejich činnost odsuzuje. Stejně tak jdou často proti sobě zájmy majitelů lesů a ochránců zvířat. Od toho máme politiky, aby v rámci nějaké rovnováhy našli určité východisko – jenže ti místo toho hrají mrtvého brouka.

V čem politici podle vás chybují?

Ministra zemědělství zajímá především zisk podniku, který mu podléhá, tedy Lesů ČR. Podle toho je také jako politik hodnocen. My všichni žijeme v časovém úseku roční uzávěrky. Jenže les roste třeba sto let. Hodně lidí, i politiků kritizuje myslivce, že málo regulují stavy zvěře a nebrání škodám způsobeným zvěří, už se ale nikdo neptá, zda by nějak neměl změnit způsob lesnického hospodaření, v němž hraje stát jako vlastník 40 % českých lesů zásadní roli. Stejně jako politika ovlivňuje pomocí dotací zemědělství.

Dobře, ale braňme se k té regulaci. Opravdu není možné snížit odlovem stavy zvěře tak, aby byli spokojeni vlastníci lesů?

Takové radikální snížení stavů není možné hned z několika důvodů. Jednak tomu brání stav krajiny, která kvůli rozsáhlým plochám se zemědělskými plodinami poskytuje po velkou část roku zvěři dobrý úkryt. Nikdo se nedovede představit, a ani to není možné, že myslivci budou v rojnicích pročesávat pole s kukuřicí nebo řepkou a přitom střílet na všechno živé. Další důvodem je i odpor velké části společnosti vůči nějaké drastické, hromadné likvidaci zvěře.

V čem se ten odpor podle vás projevuje?

Známá je třeba aktivita veřejnosti na záchranu srnčat při senoseči. Samozřejmě jde o to, aby srnčata nepřicházela o život tímto drastickým způsobem. Na druhou stranu ale tenhle příklad ukazuje určitý rozpor mezi tím, jak veřejnost vnímá potřebu snížení početních stavů zvěře v lesích a naplněním této představy. 

A ještě jedna věc k možnému hromadnému odlovu. Zvěř samozřejmě reaguje i na lovecký tlak a mění svoji strategii k přežití nezávisle na tom, co si naplánujeme.

Vy si jako myslivec tedy myslíte, že není v silách myslivců snížit stavy zvěře na úroveň požadovanou vlastníky lesů?

Jestliže politici opravdu chtějí zbavit lesy velké části zvěře, aby ochránili porosty a některé zemědělské kultury, pak to mohou rychle udělat změnou pravidel pro honitby, které patří státním či vojenským lesům nebo národním parkům, ale jsou pronajaty jiným subjektům. To je jedna možnost. 

Politici by také měli jasně říci, jaké jsou cílové stavy zvěře a v jakém časovém úseku jich lze dosáhnout. Toho se ale každý politik bojí, protože by to u veřejnosti nebylo populární. Pak lze možná i stanovit určitou motivaci, benefit, k dosažení cílových stavů zvěře.

Co to znamená? Že by stát měl myslivcům ještě platit za to, co mají dělat v rámci své běžné činnosti?

Zatím to funguje tak, že držitel honitby, což je zprostředkovaně i stát jako vlastník lesů, má z myslivců za pronájem honiteb často nemalé peníze. A těch se pochopitelně nechce vzdát. Ve výběrových řízeních na pronájem honitby od LČR se dosahuje nájemné i 1000 Kč za hektar honební plochy a rok. Není nic neobvyklého, že náklady na provoz honitby v přepočtu na odlovený kus jsou 10 000 Kč i více. Jinak řečeno: rána přijde na 10 000 Kč a hodnota získané zvěřiny ve většině případů nepřevýší částku 2 000 Kč.

Co tím chcete říci? Že když stát a další vlastníci lesů chtějí mít v lesích méně zvěře, měli by od myslivců vybírat méně peněz a možná jim ještě platit zástřelné?

V předkládané novele zákona o myslivosti se uživatelům honiteb stanovuje, že když nebudou plnit plán lovu stanovený organizací zřízenou ministerstvem zemědělství, tak je stihne trest. Podle mě ale když chcete, aby ti lidé vstali od televize a chodili více na posedy, tak je někdo musí nějak pozitivně motivovat – a nikoliv strašit sankcemi. Takhle to určitě fungovat nebude. Sankce nikdy nemají dlouhodobý účinek.

Do české přírody se vrátili rysi i vlci, tedy predátoři, o nichž se často píše jako o konkurenci, kterou myslivci nemají rádi. Jaký vliv má podle vás návrat těchto predátorů podle  na početní stavy zvěře?

Je třeba si uvědomit, že se v Česku nyní ročně loví zhruba půl milionu kusů spárkaté zvěře, tedy přes 1300 kusů za den. To žádní vlci nedokáží. Pokud má dojít ke snížení stavů zvěře, musí se navýšit odlov.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.