KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Odvolací soud umožnil čestné předsedkyni Národního sdružení Marine Le Penové kandidovat na prezidentku Francie. Rozhodnutí zcela změnilo výhled na to, jak mohou tyto volby na jaře 2027 skončit. Vítězství Národního sdružení je náhle mnohem méně pravděpodobné, než kdyby byl jeho kandidátem mladý předseda Jordan Bardella. Proč se Le Penová navzdory tomu rozhodla kandidovat a co její kandidatura s sebou nese? Pojďme se na to podívat podrobněji.
Je u konce ono napětí, jež ve Francii dlouhé měsíce panovalo ohledně výsledku odvolání faktické šéfky Národního sdružení (Rassemblement national; RN) Marine Le Penové (* 1968) proti nemožnosti kandidovat na prezidentku páté republiky.
Odvolací soud včera sice potvrdil její odsouzení za zneužití finančních prostředků Evropského parlamentu, současně ovšem zkrátil její zákaz zastávat veřejné funkce na pětačtyřicet měsíců (o tříletém vězení, dva roky podmíněně, jeden rok nepodmíněně doma s „náramkem“ nemluvě). A právě tím umožnil Le Penové kandidovat. Ta také ještě včera večer oznámila, že se do boje o Elysejský palác pustí.
Co toto rozhodnutí znamená? V první řadě je třeba říct, že soud rozhodl vskutku „šalamounsky“, jakkoli to zní jako klišé. Le Penová má od včerejška cejch odsouzené (byť se znovu odvolala ke kasačnímu soudu), současně ale smí kandidovat, takže její obraz „mučednice“, odsouzené v „politickém procesu“ nebude pro voliče úplně uvěřitelný.
Zároveň rozhodnutí soudu ve svém důsledku vyřadilo z boje o prezidentský úřad velkého favorita – předsedu Národního sdružení Jordana Bardellu (* 1995). Podle posledních průzkumů měl jasně nakročeno vyhrát první kolo voleb a ve druhém měl mít velkou šanci i proti centristům (viz dále), nejen proti krajnímu levičákovi Jeanu-Luc Mélenchonovi.
Výrok soudu (umožnit Le Penové kandidaturu) proto budou někteří politici i novináři nepochybně vykládat i v tomto duchu s odkazem na to, že soudy ve Francii jsou nedílnou součástí vládního establishmentu, jak o tom nedávno v Zápiscích z vězení psal bývalý prezident Nicolas Sarkozy.
Proč se Le Penová rozhodla kandidovat?
Pojďme ale k praktickým dopadům soudního rozhodnutí. Marine Le Penová se rozhodla kandidovat čistě ze svého úhlu pohledu logicky. Právě ona byla a dodnes je klíčovou postavou RN; právě ona se dokázala distancovat od svého otce, krajního pravičáka koketujícího s fašismem a antisemity Jeana-Marieho Le Pena (1928–2025) a učinit ze strany skutečné, hodně odporné „krajní pravice“ de facto mainstreamové hnutí.
Navíc, právě Le Penová bojovala v prezidentských volbách již čtyřikrát, třebaže ani jednou neměla reálnou šanci vyhrát: poprvé, v roce 2007, skončila v prvním kole na čtvrtém místě za Nicolasem Sarkozym, který se nakonec stal prezidentem, Ségolène Royalovou a za Françoisem Bayrouem; napodruhé, v roce 2012, skončila v prvním kole třetí za budoucím vítězem Françoisem Hollandem a neúspěšným obhájcem úřadu Nicolasem Sarkozym.
Při třetí kandidatuře v roce 2017 prohrála s „vycházející hvězdou“ francouzské politiky Emmanuelem Macronem. Tehdy získala 33,9 procenta. A počtvrté, v roce 2022, s Macronem sice znovu prohrála, tentokrát pro ni ovšem hlasovalo již 41,45 procenta voličů. Vzhledem k tomu všemu a vzhledem k tomu, co pro svoji stranu v minulosti odpracovala, bylo včerejší rozhodnutí spíše oznámením – rozhodnutá musela být dlouho, jak jsem už řekl, logické.
Co to znamená pro výsledek voleb
Jenže! Toto rozhodnutí s sebou nese několik vážných „ale“. Za prvé, jak jsem již naznačil, znamená odstavení Jordana Bardelly na vedlejší kolej, byť měl velkou šanci celé volby vyhrát.
Bardella to nejspíš akceptuje (možná tak byli předem domluvení, dokonce je to pravděpodobné), kus hořkosti v něm ale bezpochyby zůstane. Možná spoléhá na to, že vyhraje-li Le Penová prezidentské volby a Národní sdružení volby parlamentní, mohl by se stát premiérem. Tato funkce je ale ve Francii ve srovnání s tou prezidentskou při vší úctě druhořadá a Bardella to velmi dobře ví.
Za druhé, a to je mnohem podstatnější, Bardella mohl po předpokládaném drtivém vítězství v prvním kole voleb vyhrát v kole druhém i proti centristům, jako jsou bývalí premiéři Gabriel Attal (* 1989) či Édouard Philippe (* 1970), zatímco Le Penová to proti nim bude mít, pokud by se jeden z nich do druhého kola dostal, mnohem složitější.
Možné následky porážky Národního sdružení
Jak jsem již řekl: osobně rozhodnutí Marine Le Penové rozumím, z pohledu RN ale šťastné, prozíravé, ani moudré není. Ukazuje se, že Le Penová nedospěla v političku, pro kterou je výhra jejího hnutí víc, než její osobní šance (na popáté) přece jen uspět.
Pro RN může mít navíc další porážka fatální důsledky. Hnutí čeká na úspěch velmi, velmi dlouho a ve volbách v příštím roce mu bylo na dosah. Pokud znovu prohraje, byť třeba těsně (48:52 % či 49:51 %, například), bude to pro jeho členy nesmírné zklamání, jež budou jen velmi těžko vstřebávat. Frustrace, která logicky přijde, se může docela klidně změnit v dlouholetou „kocovinu“, která může přejít ve stagnaci a úpadek hnutí.
Vládní tábor nepochybně udělá všechno pro to, aby stejně jako ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 mobilizoval proti „krajní pravici“, a to i za tu cenu, že za podporu bude muset zaplatit skutečně krajní levici, vedenou fanatickým trockistou a antisemitou Jeanem-Lukou Mélenchonem.
V takové situaci to bude mít Marine Le Penová mnohonásobně složitější, než jaké by to měl Jordan Bardella. Protivníci budou bojovat nejen proti ní, ale i proti krajně pravicovému dědictví se jménem Le Pen. Tomu by se třicetiletý Bardella z velké části vyhnul. Ano, Le Penová je schopnější politička než Bardella a je to bezpochyby „větší jméno“. Na rozdíl od ní by ale Bardella měl reálnou šanci přivést RN do Elysejského paláce.
Šance Le Penové se jmenuje Mélenchon
Šanci uspět ale Marine Le Penová samozřejmě má. A to v případě, že se středoví kandidáti navzájem vytlučou a ona skončí v druhém kole s krajně levicovým Mélenchonem. Jakkoli osobně nepochybuji o tom, že by část establishmentu proti ní přinejmenším nepřímo (a věcně svými hlasy) podpořila i tohoto levicového, otevřeně antisemitského extrémistu, mnoho středových voličů (zejména současných i bývalých republikánů) by jistě volilo jako menší zlo právě ji.
Středových kandidátů bude zcela jistě mnoho, takže s Le Penovou může v prvním kole voleb skončit právě Mélenchon (podobně jako v roce 2002 skončil za Jacquesem Chirakem otec Le Penové, Jean-Marie Le Pen, v důsledku čehož dostal nepopulární Chirac ve druhém kole přes 80 % hlasů). Jak všechno dopadne, ale teprve uvidíme, do voleb zbývá ještě více než tři čtvrtě roku, během nichž se může stát téměř cokoli. Předvolební kampaň teprve začíná a o tom, že bude hodně ostrá, není nejmenších pochyb.
🔥🗞️ A než se tak stane, přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
