Macron v Praze: Čím francouzský prezident naštval Němce a co je „jaderný Airbus“?

Macron stihl za jediný den jednat s prezidentem Petrem Pavlem, s premiérem Petrem Fialou, promluvit na česko-francouzské jaderné konferenci, zavítat do francouzského lycea v Praze, do Národní galerie, položit květiny k pomníčku obětem prosincové střelby na Filozofické fakultě UK a ještě podepsat dohodu o česko-francouzském strategickém partnerství. 

Na všech zastávkách jej vedle delegace doprovázeli novináři; prezident trousil poznámky i mimo tiskové konference s Pavlem a Fialou. Některé výroky nadále rezonují.

Německý ministr obrany Boris Pistorius podrážděně reagoval na Macronův výrok o tom, že Evropané se nesmí při obraně Ukrajiny chovat jako „zbabělci“. Považoval ho zjevně za pokračování protiněmeckých narážek, jichž se prezident dopustil před týdnem na tiskové konferenci v Paříži. 

„Skutečně nepotřebujeme, z mého pohledu, aby se mluvilo o vojenských botách nebo o tom, kdo má či nemá více odvahy,“ řekl Pistorius na tiskovce se švédským protějškem Palem Jonsonem.

Macron ho rozčílil tímto výrokem po ránu ve francouzském lyceu: „Evropa jasně čelí okamžiku, kdy bude nutné nebýt zbabělý.“ Dodal, že lidé „nikdy nechtějí vidět hrozící tragédie“. 

Tato slova zapadla do Macronovy argumentace z poslední doby, že Evropa nedělá dost pro to, aby zastavila Ruskem rozpoutanou konfrontaci. Když se prezident dověděl o reakci německého politika, ujistil reportéry, že jeho slova nebyla namířena proti Německu; jde mu o to obecně spojence „vybudit“.

Francii rozčiluje německé váhání s poskytováním pomoci Ukrajině, naposledy ohledně dodávek raket Taurus. Vidí v něm pokračující německou závislost na Spojených státech, jejichž rozhodnost vázne a spolehlivost je stále méně jistá.

„Pokud budeme pasivní, hrozí, že budeme trpět jak neúspěchy na bojišti, tak zklamáním ze Spojených států,“ podotkl Macron.

Německo ovšem poskytuje Ukrajině mnohonásobně větší vojenskou pomoc než Francie a logicky jí to vyčítá. Poukazuje na to, že se Macron nově stylizuje do role vůdce Západu proti Rusku, ale na rozdíl od německé vlády to v praxi nedoprovází činy. 

Zmínkou o „vojenských botách“ měl Pistorius na mysli Macronův výrok z minulého týdne, že „nevylučuje nic“, ani případnou přítomnost vojáků na Ukrajině; Německo něco takového zásadně odmítá.

Stejně se k tomuto výroku postavila i česká vláda. Prezident Petr Pavel však nabídl v úterý podstatně odstíněnější pohled, když řekl, že Ukrajina je svrchovaný stát a nic nebrání tomu, aby západní země organizovaly na jejím území například výcvik vojáků. Ocitl se tak v souladu s francouzským postojem, který také „nevylučuje“ nebojové nasazení.

Předpokládejme, že si tyto „nuance“ francouzští a němečtí politikové záhy vysvětlí; dobrou příležitostí bude online ministerské jednání, které má v příštích dnech navázat na vrcholnou konferenci konanou v Paříži koncem února. 

Pokud Macron skutečně myslí vážně to, co říká, musí mít jako první prioritu na paměti evropskou jednotu, které nelze dosáhnout bez francouzsko-německého fundamentu.

Jedním z hlavních mediálních výstupů z úterní návštěvy byla Macronova podpora české iniciativy spočívající v koordinaci nákupu stovek tisíc dělostřeleckých nábojů pro ukrajinskou armádu v zemích mimo EU. 

Prezident jasně řekl, že se do ní Francie zapojí. Neslíbil však žádnou sumu peněz, kterou je ochotna do nákupu investovat; podrobnosti odsunul na ministerskou úroveň. 

Francii tak lze považovat za jednoho ze zhruba 15 států, které se operace účastní, její konkrétní zapojení však zatím není jasné. A čas kvapí.

Nápad nakupovat munici pro Ukrajinu mimo EU není nový; donedávna narážel právě na odpor Francie, která trvala na tom, aby evropské veřejné peníze investované do nákupu vojenského materiálu pro Ukrajinu končily v kapsách evropských dodavatelů. 

Ti však nebyli podle všech pramenů schopni tak rychle navyšovat kapacitu a také přeorientovat své smluvně podložené dodávky. Francie postoj změkčila vyloženě v posledních dnech.

Server Politico citoval dnes z interního dokumentu o dodávkách munice na Ukrajinu určeného pro jednání velvyslanců zemí EU v Bruselu, podle něhož Francie chce vypustit ustanovení umožňující nákupy mimo EU. 

Z dokumentu vyplývá, píše Politico, že bude možné požadovat úhradu za dodávky munice pocházející odkudkoli z evropských peněz jen do konce roku. Od příštího roku bude EU kompenzovat pouze společné zakázky učiněné u evropských zbrojovek.

Pokud takový postup bude schválen, budou členské státy EU moct od ledna 2025 bilaterálně dodávat Ukrajině cokoli, i munici nakoupenou ve třetích zemích, ovšem bez nároku na náhradu z evropských fondů. 

Znamenalo by to, že česká iniciativa, spoléhající částečně na evropské peníze, by do té doby skončila – což by vlastně ladilo s Macronovými slovy v Praze, že při nákupu z neevropských zemí jde o to „čelit krátkodobým potřebám“. 

Všimněme si, že ve stejnou chvíli francouzský komisař Thierry Breton v Bruselu vyhlašoval, že evropský průmysl už navýšil svou kapacitu o 50 procent a je dnes schopen ukrajinské potřeby zajistit.

Ať je to tak či onak, česká iniciativa zabrala a zaujala – jako ukázka zdravého rozumu ve chvíli, kdy Ukrajincům teče do bot a Evropa jim neumí rychle a účinně pomoct. I když Francie zásadně nesouhlasí, aby se evropské peníze utrácely v zahraničí, nezbývá jejímu prezidentovi než dát Česku za pravdu.

Na první pohled se může dokument nazvaný „akční plán strategického partnerství na roky 2024-28“ jevit jako možná nadbytečný dokument ve vztazích mezi zeměmi, které sdílejí členství v Evropské unii i Severoatlantické alianci a jsou propojeny předivem vazeb z toho plynoucích. 

Při vědomí historického vývoje i současných vztahů v EU a šířeji ve světě má však nezanedbatelnou přidanou hodnotu. Potvrzení úzkých a kvalitních bilaterálních vztahů umocňuje české přimykání k jádru Evropské unie a také k zemi, která v ní dlouhodobě hraje prim.

V době, kdy objektivně nelze stoprocentně spoléhat na ochranu ze strany Spojených států, kdy perspektiva transatlantické spolupráce závisí na nejistém výsledku amerických prezidentských voleb, se Česko správně orientuje na západní Evropu. Kvůli historickým zkušenostem, kvůli ekonomickým potřebám, ale i kvůli momentálnímu politickému kontextu v Evropě. 

Může se stát, že k Maďarsku a Slovensku, které dnes otevřeně rozbíjejí evropskou jednotu a nadbíhají Rusku, se budou po různých národních volbách přidávat i další země a unie se tak bude rozmělňovat. Dohody tohoto typu mohou pak sloužit jako pojivo pro ty, které takovému vývoji budou vzdorovat. Macronova protiruská otočka svědčí o tom, že Francie bude mezi nimi, alespoň potud, pokud bude stát v jejím čele.

Dále pak je dobré, že „akční plán“ vedle politických priorit vytyčuje i ty praktické, ekonomické. Podle Fialy se týká například podílu francouzských firem na přípravě vysokorychlostních železnic v Česku, vzdělávání, výzkumu či jaderné energie považované oběma stranami za „klíčový nástroj k zajištění energetické bezpečnosti“ a také za „základ prosperity a konkurenceschopnosti“. 

Silná slova. Nehledě na pasáž plánu, podle níž si Francie a Česko budou „vyměňovat názory na budoucnost hospodářské a měnové unie a eurozóny v kontextu budoucího vstupu Česka do eurozóny“. Ejhle.

Podle názoru většiny komentátorů byla Macronova návštěva načasována tak, aby demonstrovala vysoký politický zájem Francie na pozitivním výsledku probíhajícího tendru na výstavbu dalších jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně. 

Macron s sebou ostatně přivezl vysoké představitele významných francouzských podniků, které by se na takové obrovité akci podílely, včetně generálního ředitele francouzské státní firmy EDF, jež zakázku za Francii zastřešuje.

O její získání usiluje jak známo vedle EDF také jihokorejská KHNP. Obě firmy mají do 15. dubna předložit závazné nabídky na vybudování až čtyř jaderných bloků. Česká strana se bude pak rozhodovat podle známých kritérií, jako jsou cena, záruky, doba výstavby, zapojení českých podniků a tak dále.

V tuto chvíli je důležité zdůraznit, že oba konkurenti nabízejí dnes v jaderné energetice to nejlepší, co lze na světě mít. Francie staví reaktory ve Finsku, v Británii, ale hlavně se chystá na výstavbu dalších šesti na vlastním území.

Mají tedy zkušenosti, technologie, tah na branku. Korejci ovšem na rozdíl od Francouzů stavěli jaderné elektrárny doma prakticky bez přestávky posledních 30 let. O kvalitě jejich know-how svědčí úspěšné dokončení čtyř bloků ve Sjednocených arabských emirátech.

Obě strany nabízejí reaktory třetí generace, mnohem složitější a větší, než byly ty předchozí, s mnohem vyššími požadavky na dodavatelské řetězce a služby. 

Všechny dosud postavené reaktory této generace, tedy i ty francouzské a korejské, se zpozdily a prodražily. Všeobecně se předpokládá, že korejská nabídka by měla být lacinější než ta francouzská. Otázkou pak bude, jakou roli budou při českém rozvažování hrát geopolitické úvahy.

Jde o obrovitou investici; více než nabízená cena samotné dodávky bude důležitá cena kapitálu, který bude Česko muset investovat. A také perspektiva pro český průmysl – Francouzi v Praze slibovali spuštění spolupráce, která by zahrnula výstavbu mnoha evropských reaktorů na desetiletí dopředu. 

Macron mluvil dokonce o evropském „jaderném Airbusu“ za české účasti. To všechno je důležité. Uvidíme, s čím ještě přijdou Korejci.

Elektrárny, které chce Česko stavět, budou vyrábět elektřinu 60, možná 80 let. Uzavření dohody představuje závazek na celé století. Při rozvahách o tom, s kým ji podepsat, by geopolitická dimenze měla být zásadní. Po smlouvě na nákup stíhaček v USA by si Česko mělo rozhodnutím ve prospěch EDF pojistit také své evropské ukotvení.