Instruktorka bez licence, nefunkční kamery i policie: Kdo kryje viníky srážky na Špičáku?

„Den předtím jsme si zažádali o svatbu, a druhý den to bylo všechno prostě v…“ shrnuje pan Hoffmann začátek událostí, kdy po těžké srážce na sjezdovce v areálu Tanvaldský Špičák byla Kateřina se zlomenou pánví převezena do nemocnice. Tím však neskončil jen jejich plán na brzkou svatbu, ale začal skoro roční boj o spravedlnost, ve kterém se – podle svých slov – střetli se systematickým zamlčováním a neochotou převzít zodpovědnost.

Vše se odehrálo jednoho únorového dopoledne. Podmínky pro lyžování se zdály být ideální, areál byl ale podle svědectví pana Hoffmanna extrémně přeplněný už krátce po otevření. Sám situaci popisuje jako nebezpečnou i nedostatečně zabezpečenou na tak vysoký počet lyžařů. 

„Už tam v té chvíli bylo hodně lidí, na první pohled extrémně. Vedlo to k tomu, že se tam všichni tak nějak vzájemně pletli. Vyhodnotili jsme, že pojedeme tu turistickou a že po této jízdě půjdeme na snídani. A tam si rozmyslíme, jestli vůbec ještě budeme lyžovat, protože to nemělo smysl,“ vzpomíná.

Přestože oba patří mezi zkušené lyžaře, riziko přišlo ze strany skupiny dětí z lyžařské školy. Konkrétně od asi dvanáctiletého, sportovně urostlého chlapce, který se snažil vysokou rychlostí dohnat svou instruktorku. Ta se však podle pana Hoffmanna skupině nevěnovala tak, jak měla. Místo aby jela za dětmi a dohlížela na jejich jízdu, spěchala dolů svahem, daleko před nimi.

„Já si myslím, že v určitých fázích při těch dojezdech by měla být spíš instruktorka za dětmi, aby vůbec věděla, jak dělají ty oblouky,“ vysvětluje pan Hoffmann. Podle něj instruktorka sama jela nebezpečně a málem srazila i jeho. „V tom úseku, kde je napsáno ‚Zpomal‘, mě míjela způsobem, že se mi málem trefila do ramene. Letěla dolů, protože dole měla nějaké své známé. A ty děti letěly za ní, aby ji stihly. A to byl celý ten průser.“

K samotné srážce došlo v dolní části sjezdovky, těsně před horizontem u přibližovacího vleku – tedy v místě, kde cedule nařizuje zpomalit. Pan Hoffmann přibrzdil, jeho snoubenka Kateřina za ním: „Přede mnou vím, že nikdo nebyl. Viděla jsem ty cedule ‚Zpomal‘, pak byl ten poslední kopeček k tomu přibližováku, a tak jsem začala zpomalovat,“ popisuje poslední okamžiky před srážkou.

Právě v tu chvíli do ní z boku a zezadu v plné rychlosti narazil zmíněný chlapec. Náraz ji vymrštil do vzduchu, s dopadem přímo na hlavu. Způsobil jí vážná zranění, kvůli kterým byla dlouhý čas v bezvědomí.

Zatímco pan Hoffmann spěchal ke své snoubence ležící v bezvědomí na sněhu, první pomoc jí začala poskytovat neznámá žena. Horská služba byla na cestě, ale celý transport se protáhl na 45 minut. „Letěl pro ni vrtulník, ale ten se otočil nad Tanvaldem – došlo k nějaké vážné nehodě, tak upřednostnili ji,“ vysvětluje pan Hoffmann.

Diagnóza v nemocnici odhalila devastující rozsah zranění: zlomená obě raménka stydké kosti a zlomenina křížové kosti. K tomu těžký otřes mozku a řezné rány od lyží v obličeji. „Všechny tyhle zlomeniny pánve jsou přisuzovány dopravním nehodám. To mi vysvětlili v té nemocnici a jasně řekli: jestli vám tohle udělali na lyžích, tak do vás někdo vlítnul,“ říká pan Hoffmann.

Následovala anabáze po nemocnicích, která podle jeho slov odhalila limity regionálního zdravotnictví. Po prvotním ošetření v Jablonci a následné hospitalizaci na místní JIP musela být Kateřina převezena na specializovanou operaci do Liberce. Proč tam? „My to tady neoperujeme,“ zněla tehdy podle Hoffmannova svědectví odpověď.

Převoz však závisel na jediném kusu vybavení. „Řekli, že musíme počkat, až budou mít nafukovací vak. Ptám se, jaký nafukovací vak? ‚No, fixační. A my máme jenom jeden. Na celý kraj‘.“

V Liberci byla operace o den odložena s odůvodněním, že je lékař unavený. Hned po náročném zákroku, při kterém jí do těla voperovali vnější fixátory a šroub, však následoval okamžitý převoz zpět do Jablonce. Důvod? „My tady nemáme lůžka,“ sdělil personál panu Hoffmannovi. Po několika týdnech na rehabilitačním oddělení přišla další výzva – buď si ji vezmete domů, nebo půjde do léčebny pro dlouhodobě nemocné.

Pan Hoffmann neváhal a proměnil jejich obývací pokoj v nemocniční. „Musel jsem koupit elektrickou polohovací postel, vozík, udělat bezbariérové vstupy, všechno jsem to zařídil a zaplatil,“ popisuje. Naučil se pečovat o rány, ze kterých vedly trubky vnějších fixátorů, a následující čtyři měsíce se o svou partnerku nepřetržitě staral.

Zatímco pan Hoffmann pečoval o zraněnou snoubenku, snažil se zároveň jednat s lyžařskou školou Ski Bižu, která patří vlivnému místnímu podnikateli, panu Bažantovi. Jeho požadavek byl od začátku prostý: aby škola nahlásila událost své pojišťovně a postavila se k situaci čelem. „Chtěl jsem, aby to nahlásili na pojišťovnu. Nic víc jsem po nich nechtěl,“ opakuje.

Reakce však byla vlažná a zdlouhavá. Až později, když se panu Hoffmannovi podařilo nahlédnout do policejního spisu, pochopil proč. „Při šetření celého tohoto případu se zjistilo, že instruktorka nemá platný instruktážní průkaz, že ho má dva roky propadlý,“ uvádí klíčový fakt. Pro pojišťovnu by to znamenalo, že pojistné plnění nemůže být vyplaceno. „Je to úplně to samé, jako kdybyste měl dva roky propadlý řidičák, někoho srazil a řekl: Já mám řidičák, ale už dva roky neplatný.“

Tento fakt zřejmě odstartoval řetězec událostí, které pan Hoffmann vnímá jako organizovanou snahu vše zamést pod koberec. Záhy narazil na neprostupnou zeď lokálních vazeb. Vysvětlení se mu dostalo od jednoho ze členů Horské služby. „Řekl mi: ‚Pane Hoffmann, my jsme tady všichni na jednom kopci. My si tady navzájem nemůžeme jít po krku“.“ Pan Hoffmann navíc zjistil, že majitel areálu má dobré kontakty – s vedoucím tanvaldské policie sedí v obecním zastupitelstvu.

Důkazy a svědci se začali ztrácet, resp. měnit své výpovědi. Kamera na chatě, která musela srážku zaznamenat, byla podle provozovatele „záhadně“ nefunkční. Lékař horské služby, který byl na místě a původně panu Hoffmannovi potvrdil, že ví, o kterou instruktorku se jedná, ve spisu vypovídal, že nic neviděl. Neznámá žena, která poskytovala první pomoc a podle Kateřiny jasně řekla, že „já jsem to viděla: zabalil se do vajíčka, pustil to střemhlav z kopce a najel do vás zezadu ten kluk“, nebyla policií nikdy nalezena.

Místo toho se ve spisu objevili svědci ze strany lyžařské školy, jejichž výpovědi si protiřečily nebo byly zcela absurdní. „Jedna paní z lyžařské školy tam vypovídá, že viděla, jak jsem se zvedla a odjela,“ kroutí hlavou Kateřina. V tu dobu ji přitom záchranáři nakládali na transportní sáně.

Boj o spravedlnost se pro pana Hoffmanna a jeho snoubenku brzy změnil v boj s úřady. Policie podle nich začala případ řešit až po šesti dnech a přístup vyšetřovatele, nadstrážmistra Marka, byl od začátku nestandardní. Ten navštívil zraněnou Kateřinu v nemocnici dvakrát – v obou případech těsně před náročnou operací.

„Měli mě vést na sál, on okolo půl čtvrté zaklepal a vešel do pokoje s tím, že mě teď hned vyslechne,“ popisuje Kateřina první návštěvu. V situaci, kdy čekala na operaci a byla pod vlivem uklidňujících léků, ji vyšetřovatel podle jejích slov zahrnul absurdními otázkami. 

„Začal se mě ptát na to, co jsem měla na sobě, jakou mám značku lyží, jakou mám značku helmy, jakou mám značku bot, jaké mám oblečení, jakou jsem měla značku hůlek, jaké měly barvu. Pak to samé chtěl vědět o mém muži a o našem kamarádovi.“ Poté jí na telefonu ukázal letní mapu areálu a chtěl, abych přesně označila místo nehody. „Měla jsem pocit, že chce, abych udělala chybu, a oni by mi pak řekli, že jsem nedůvěryhodná,“ interpretuje situaci Kateřina. 

Při druhé návštěvě, na rehabilitačním oddělení, na ni zase naléhal, aby podepsala dokument, že nebude šířit informace o nezletilých.

Po několika měsících skončilo oficiální vyšetřování závěrem, který oba partnery šokoval: „Policie dospěla k názoru, že si to ta Kateřina udělala vlastně sama. Že si sama udělala úraz a že my máme prokázat, že ji ten klučina srazil, protože nemáme žádný videozáznam,“ cituje pan Hoffmann z usnesení.

Odvolali se tedy k státnímu zástupci v Jablonci, ale ani tam neuspěli. Jejich právníkovi prý bylo neoficiálně vysvětleno, že v propletenci vztahů na malém městě nemají šanci. „Bylo mi sděleno, že Liberec, Jablonec, Tanvald jsou strašně vedle sebe a že vlastně nemáme vůbec šanci s tímhle uspět. Že se všichni znají,“ říká pan Hoffmann. 

Právník je zároveň varoval, že kdyby se rozhodli podat soukromou žalobu, čelí riziku, že budou muset platit soudní výlohy až ve výši milionu korun, pokud prohrají. Zůstali tak v patové situaci.

I když se Kateřina po dlouhých měsících rekonvalescence a rehabilitací dokázala s obdivuhodnou vůlí znovu postavit na nohy, pachuť křivdy zůstává. Svatbu, kterou plánovali den před nehodou, museli odložit. Nejvíce je však mrzí, že se jim nikdy nedostalo ani prosté omluvy. „Alespoň nějaká slušnost, přece. Že by se aspoň postavili a třeba řekli: Nezlobte se,“ říká Kateřina.

Místo toho se v jejich okolí začaly šířit lži, které celou situaci zlehčovaly. „Jeden chlap, který občas pracuje pro tu lyžařskou školu, začal na manžela křičet, že: ‚Vaší ženě nic není, vy jste chtěli udělat pojistnej podvod.‘ To mě štve, že se tohle tam šíří,“ dodává.

Příběh pana Hoffmanna a jeho snoubenky tak přesahuje rámec jedné nešťastné události. Otevírá širší otázku bezpečnosti a komerčního přístupu v  českých lyžařských areálech. Podle něj byl v den nehody Tanvaldský Špičák nebezpečně přeplněný a Horská služba měla jen za první hodinu provozu šestnáct výjezdů. „Jde jim o ten zisk, o tu strašnou ziskovost. Nejlepší by bylo ideálně, kdyby všichni zaplatili permanentky a nelyžovali,“ komentuje ironicky.

Je přesvědčen, že české hory mají své limity, které provozovatelé ignorují ve snaze maximalizovat zisk, na rozdíl od zahraničních středisek, kde je prodej skipasů regulován podle kapacity. 

„V Rakousku když vám řeknou, prodali jsme tolik a tolik lístků, tak prostě nejedete. Tady je prostě problém ten, že nikdo s nikým nechce komunikovat, každý chce jenom vydělat na tom co nejvíc peněz,“ uzavírá pan Hoffmann a dodává, že před začínající lyžařskou sezónou by toto mělo slyšet co nejvíce lidí, aby kvůli jednomu dni na přeplněné sjezdovce nemuseli podstoupit to, co on se svojí snoubenkou.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.