KOMENTÁŘ JANA MALINY | Írán už nějaký ten pátek neplní první stránky novin a online deníků. Šíitští radikálové zůstali po mnohonásobném izraelsko-americkém direktu zásadně poníženi a pořád si ještě lížou rány. Režim ajatolláhů je sice na kolenou, ale stále dýchá. A nejen to – úspěšně drží pod pokličkou veškeré snahy obyvatel o liberalizaci a modernizaci náboženské diktatury. Expert na bezpečnost a Írán Behnam Ben-Taleblu v rozhovoru pro kanál Preston varuje: Pokud nyní polevíme a nepodáme ruku íránskému lidu, který je naším nejpřirozenějším spojencem, zaděláváme si na reprízu krvavého iráckého scénáře.
Operace, na kterou se Pentagon připravoval roky, byla z vojenského hlediska mistrovským dílem. Bomby dopadly na klíčová zařízení v Natanzu a Fordo – druhé jmenované je přitom ukryto 80 až 90 metrů pod zemí. Jak připomíná Ben-Taleblu, obohacený uran byl v těchto zařízeních doslova „pohřben“. Donald Trump, který v roce 2025 vrátil do Bílého domu strategii maximálního tlaku, ukázal, že „všechny možnosti na stole“ nejsou jen prázdnou frází.
Jenže zatímco Spojené státy považují věc za vyřízenou, Teherán nikoliv. „Režim a jeho proxy spojenci jsou sraženi k zemi, ale nejsou vyřazeni ze hry,“ upozorňuje Ben-Taleblu. Odstrašení má islámská republika ve své DNA a její ideologická agenda – export revoluce a zničení prozápadního uspořádání na Blízkém východě – se nezměnila.
Hrozba iráckého scénáře
Seniorní analytik z Foundation for Defense of Democracies Ben-Taleblu varuje před předčasným optimismem, když upozorňuje na nebezpečnou paralelu s rokem 1991 a válkou v Zálivu. Tehdy USA vojensky rozdrtily Saddáma Husajna, diktátora usilujícího o zbraně hromadného ničení, ale nechaly ho u moci. Výsledkem byla dekáda problémů, která vyvrcholila invazí v roce 2003.
„Washington zapomněl, co se nepovedlo v onom období mezi lety 1991 a 2003,“ vysvětluje a říká, že pokud se Spojené státy spokojí pouze s vojenským vítězstvím a nebudou mít plán na politické doražení protivníka, režim ajatolláhů se „zakope“, počká si, až Trumpovo funkční období skončí, a pokusí se obnovit své kapacity – možná pomaleji a skrytěji, ale o to nebezpečněji.
Mýtus o silném Íránu a pád „Osy odporu“
Dlouhá léta se teheránský režim schovával za tzv. „Osu odporu“ – síť teroristických skupin jako Hamás, Hizballáh či Hútiové, které fungovaly jako živý štít. Tento štít však selhal. Podle Ben-Taleblua nemohla operace Půlnoční kladivo proběhnout bez toho, co se stalo po 7. říjnu 2023. Izraelská armáda postupně „vylámala zuby“ Hamásu i Hizballáhu, čímž Írán zbavila jeho prodloužených rukou.
Když pak Teherán v roce 2024 a 2025 v zoufalství začal pálit rakety přímo ze svého území, vlastně tím projevil svou zranitelnost.
Several respectful points of difference here, since we can’t afford to have the severity of Iran’s ecological crises become a political issue sacrificed on the alter of the debate over Western sanctions or Iranian responses:
— Behnam Ben Taleblu بهنام بن طالب لو (@therealBehnamBT) November 29, 2025
- First, as a point of clarification the harshest… https://t.co/mUu7c0XN0R
Ukázalo se, že bez svých teroristických proxy skupin je prostě konvenčně velmi slabý. Jeho ekonomika je v rozvratu, měna (riál) padá do propasti a země čelí skutečné – ne té naší, západní – ekologické katastrofě, od nedostatku vody po dezertifikaci. A vláda to prostě neumí řešit.
Tajná zbraň Západu: Íránská ulice
Právě vnitřní slabost režimu prý otevírá pro Západ největší příležitost. Ben-Taleblu, sám syn íránských emigrantů, zdůrazňuje zásadní fakt, který v západních médiích často zapadá: íránská společnost je jiná než její vláda.
„Íránská populace je nejvíce pro-americkou a pro-izraelskou populací v srdci muslimského Blízkého východu,“ tvrdí. Nejde o fanatiky, ale o lidi, kteří touží po normálním životě, sekulárním státě a kontaktu se světem. Protesty z let 2017, 2019 a hnutí „Žena, život, svoboda“ z roku 2022 ukázaly, že propast mezi ulicí a státem je nepřekročitelná.
Expert cituje Henryho Kissingera s tím, že zahraniční politika není „misionářská práce“. Podpora íránského lidu tedy není charita, ale tvrdý bezpečnostní zájem USA.
„Nemůžeme si dovolit tuto populaci ztratit,“ varuje Ben-Taleblu. Pokud Západ nepomůže Íráncům změnit režim zevnitř, bude muset region řešit vojensky znovu a znovu, což mu znemožní soustředit se na hrozby, jako je Čína.
Co musí Trump udělat v roce 2026
Aby se úspěch operace Půlnoční kladivo neproměnil v promarněnou šanci, navrhuje Ben-Taleblu pro nadcházející měsíce jasný plán:
- Stanovit tvrdé červené linie: Režim musí vědět, že jakýkoliv pokus o obnovu jaderného programu nebo překročení limitů v raketovém zbrojení vyvolá okamžitou vojenskou odvetu.
- Veřejně se vysmívat: Prezident Trump by měl využít sílu svého úřadu k přímé komunikaci s íránským lidem a k zesměšňování režimu. To narušuje auru nedotknutelnosti ajatolláhů efektivněji než cokoliv jiného.
- Technologická podpora: Okamžitě obnovit financování VPN a nástrojů pro obcházení cenzury.
- Skutečný maximální tlak: Vynutit ropné sankce a odstřihnout režim od zdrojů, které používá k přežití.
„Režim nepřežil dvanáctidenní válku díky svým schopnostem, ale protože mu prezident Trump dovolil se znovu nadechnout,“ uzavírá Ben-Taleblu nekompromisně. Je na čase utáhnout šrouby, dokud je Teherán oslabený.
Celý rozhovor si můžete v angličtině poslechnout zde.
Behnam Ben-Taleblu pravidelně píše expertní analýzy v rámci Nadace pro obranu demokracií.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
