KOMENTÁŘ MIROSLAVA ZÁMEČNÍKA | Moje kolegyně labužnicky potáhla z cigarety, vydechla kouř a s přivřenýma očima začala recitovat Rúmího (perský básník z 13. století, pozn. red.): „Ticho je jazykem Boha, vše ostatní je špatný překlad,“ řekla anglicky a pak už pokračovala v perštině. Udělalo to na mě ohromný dojem, i když Afsaneh tvrdila, že mezi emigranty, kteří opustili Írán po pádu Muhammada Rezy Páhlavího, umí zpaměti recitovat verše perských klasických básníků kdekdo a učí to i svoje děti. Pro jejich komunitu je to prý takové pojítko se starou vlastí. Kromě toho, že jsou Peršané typicky vybraně zdvořilí a pohostinní, jsou neuvěřitelně hrdí na to, že jsou dědicové velké civilizace sahající až do starověku.
O několik měsíců později Světová banka poslední kuřárnu zavřela a s těmihle obohacujícími interkulturními vložkami byl šmytec. No, jsem rád, že jsem tam něco pochytil.
Vzpomněl jsem si na Afsaneh po letech, když Američané vybombardovali tři jaderná zařízení ve Fordu, Natanzu a Isfahánu. Cílem bylo překazit teokratickému režimu ajatolláhů vývoj atomové bomby poté, co ve „dvanáctidenní válce“ vykonaly izraelské nálety své.
Kdo ale doufal, že operace Půlnoční kladivo vykřeše v Íráncích odhodlání svrhnout neoblíbený režim, který se už celá desetiletí nedovede vypořádat ani s nezaměstnaností, ani s chudobou, natožpak s ambicí velkého kulturního národa, netrefil se do nálady veřejnosti, již letecké útoky Izraele a Spojených států vyvolaly.
To, že nemáte rád režim v rodné zemi a jste „prozápadní“ a „sekulární“, ještě neznamená, že máte radost, když na ni někdo útočí. Vzpomínám, jak 11. září 2001 jeden srbský v exilu žijící opoziční ekonom, který Miloševiče a spol. nemohl ani vystát, na mou otázku, co říká té hrůze, suše utrousil, že „to mají za Bělehrad“. Tož asi tak.
Ke svržení režimu vyzval i následník Pavího trůnu, korunní princ Rezá, nejstarší syn posledního íránského panovníka, žijící na střídačku ve Francii a Spojených státech. Nabídl se jako alternativa k teokratickému vůdci Alímu Chameneímu, ochotný dovést zemi v případě, že využije svůj „moment Berlínské zdi“, k demokratické budoucnosti.
Nostalgie po zlatých časech
Potíž je v tom, že i když v početné íránské diaspoře, mimochodem ekonomicky například v USA a Kanadě velmi úspěšné, existuje nostalgie po „zlatých časech za šáha“, se svobodou a demokracií neměl režim Rezova otce Muhammada Rezy Páhlavího, který vládl Íránu od září 1941 až do ledna 1979, mnoho společného.
Poslední šáh vládl v období, kdy vystupoval jako velký modernizátor, opírající se o fenomenální bohatství uhlovodíků (ropu ještě před první světovou válkou začala těžit Anglo-Persian Oil Company, předchůdkyně dnešní British Petroleum).
Nemá cenu zabředávat do detailů historicky pozoruhodně nerovných smluvních ujednání, jež vedla k nacionalizaci, státnímu převratu a dalším peripetiím. Podstatné je, že za šáha se podíl na ziscích upravil, Írán se stal druhým největším vývozcem ropy na světě a Muhammad Rezá Páhlaví mohl v roce 1963 vyhlásit svoji „bílou revoluci“.
Koneckonců jeden z nejagresivnějších modernizačních programů své doby, který vedl k velmi rychlému hospodářskému rozvoji, bylo z čeho financovat: za šáha dosáhla těžba v roce 1976 dosud nepřekonaného rekordu 6,6 milionu barelů denně.
Podle archivních zpráv CIA z poloviny sedmdesátých let minulého století rostl Írán po jednu dekádu nejrychleji na světě a masivně investoval do řady průmyslových oborů včetně automobilového průmyslu. Cílem bylo dosáhnout průmyslové úrovně západních zemí.
Přes masivní investice do vzdělávání, zdravotnictví a dalších „soft“ oblastí se však stále zvětšoval rozdíl mezi „pozápadněnými“ elitami a tradiční majoritou, ovlivněnou šíitskými duchovními. Šáh byl postupem času čím dál tvrdší v zacházení s opozicí a jeho tajná policie SAVAK měla i na regionální poměry mimořádně špatnou pověst.
Šáh nešetřil penězi na armádu, svého času pátou největší na světě. Zvlášť letectvo jako licencovaný pilot miloval. Nakonec mu to nebylo nic platné.
Proč pád režimu Rezy Páhlavího udělal československým komunistům čáru přes rozpočet? Co víme o současné íránské ekonomice? A proč to na zhroucení režimu nevypadá? Dočtete se v druhé části komentáře na webu >>11 am<<.
