Energetická transformace podél mantinelů evropského Green Dealu se Česku nejspíš pořádně prodraží. Naprostá většina současných scénářů totiž počítá s tím, že Česko se během několika let stane závislé na dovozu elektrické energie ze zahraničí. Už méně se však mluví o tom, jaké budou ekonomické náklady této změny.
Výhled tuzemské energetiky pro příští roky je už poměrně zřejmý. Zatímco spotřeba bude pozvolna růst, fosilní zdroje, zejména uhelné elektrárny, se přestanou majitelům vyplácet a budou postupně vypadávat.
Nahradit je, alespoň na papíře, mají obnovitelné zdroje, jádro a plyn, jenže každá z těchto alternativ stojí před samostatnou výzvou.
Velkého jádra se reálně dočkáme až ke konci 30. let, navíc půjde zprvu pouze o náhradu dosluhujících bloků. Časové okno na včasné vybudování plynových elektráren se zase pomalu uzavírá a do třetice OZE není řiditelné a vyžaduje masivní akumulaci.
„V současné době máme 40 procent elektřiny z uhlí. Opravdu jsme přesvědčeni o tom, že jsme schopni tento podíl rychle nahradit?“ ptá se na energetickém semináři v Senátu senátor Martin Červíček. „Jednou nejspíš ano, ale dokud se nám to nepodaří, měli bychom si na mezinárodní úrovni vyjednat nejrůznější výjimky, abychom zachovali akceschopnost Česka.“
Ovšem upřímně řečeno, s vyjednáním výjimek Česko na rozdíl od sousedního Polska či Německa tak trochu zaspalo. Návrhy, jak by politici mohli a chtěli pro domácnosti a firmy zajistit konkurenceschopné ceny, tu sice jsou, jenže často jde jen o předvolební hesla bez velké šance na politickou průchodnost. Řeší se třeba reforma systému emisních povolenek, revize Green Dealu i snížení evropské regulace a byrokracie.
Mimochodem, jak podotýká náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla, Spojené státy plní své dekarbonizační cíle přes tři legislativní dokumenty. „V Evropě je těchto předpisů 17 tisíc.“
Výsledkem je, že Česko se brzy stane z čistého vývozce elektřiny čistým dovozcem, což již několik let ve svých scénářích zdrojové přiměřenosti „MAF“ tvrdí český provozovatel přenosové soustavy ČEPS. Je přitom v zásadě jedno, zda tento scénář nastane za dva, čtyři nebo za šest let. Trend je jasný.
Taková transformace naší energetiky bude velmi bolestivá pro všechny zúčastněné a Česko rozhodně nevyjde levně. Na senátním semináři to nezávisle na sobě uvedli bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal a prezident energetické skupiny Sev.en Luboš Pavlas. Podle obou mužů dosáhnou celkové náklady na to, že se Česko stane z čistého exportéra elektřiny čistým importérem přibližně 100 miliard korun ročně.
„O těchto ekonomických dopadech se příliš nediskutuje,“ míní prezident skupiny Sev.en Luboš Pavlas. „Přitom za čistý vývoz elektrické energie, který nyní činí přibližně 9 TWh a který jsme nacenili baseload cenou z Německa, do Česka plyne celkem dost peněz, odhadli jsme, že do roku 2030 to může být až 100 miliard korun,“ uvedl Pavlas.
O tento export však pravděpodobně přijdeme. Když se podle Pavlase do celkové rovnice započítá i cena nutného importu elektřiny, ztráta tržní pozice a možnosti cenotvorby a ztráta pracovních míst, lze podle něj vyčíslit celkový účet za transformaci českého trhu s elektřinou na 430 miliard korun jen do roku 2030 – tedy okolo sto miliard ročně.
S takovou částkou v hrubých obrysech souhlasí i bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal. „Po odstavení uhlí se staneme dovozci elektrické energie a můžeme se ptát, co nás to bude stát. Ty náklady budou kolem stovky miliard korun ročně,“ odhadl ekonom.
Podle místopředsedy Senátu Jiřího Oberfalzera je na čase přiznat firmám i domácnostem, že pokud neslevíme z ambiciózních klimatických cílů, energie nebudou levné. „To jediné, co nám zbývá, je zařídit, aby nebyly extrémně drahé. Pokud se nám nepodaří rychle vybudovat nové řiditelné zdroje, musíme zpomalit odchod od uhlí,“ uzavřel diskusi Oberfalzer.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
