GLOSA JANA MALINY | Andrej Babiš ve svém nedělním videu opět předvedl, že mezi jeho politickým marketingem a realitou leží skutečně hluboká propast. Veřejnosti s vážnou tváří oznámil, že odletí do Izraele, aby vyjednal nákup slavného systému protivzdušné obrany Iron Dome, který nás má ochránit před balistickými raketami. Je to roztomilé. A má to háček: Iron Dome na balistické rakety vůbec neslouží. Sledovat předsedu vlády, jak zaměňuje protidronové sítě s protiraketovým štítem, je úsměvné i tragické zároveň.
Andrej Babiš má očividně rád silné značky. A „Železná kopule“ zní v nedělním hlášení pro fanoušky prostě skvěle. Jenže Iron Dome je systém určený k úplně jinému účelu. Izraelci ho vyvinuli na ochranu svých měst před neřízenými raketami krátkého doletu, dělostřeleckými granáty, minomety a malými drony – tedy před hrozbami, které na ně léta střílí Hamás nebo Hizballáh z bezprostřední blízkosti čtyř až sedmdesáti kilometrů.
Kdyby se snad na Slovensku situace vymkla kontrole a tamní radikálové začali z lešenářských trubek odpalovat na Hodonín nebo Luhačovice podomácku vyrobené raketky, byl by pro nás Iron Dome požehnáním.
Jenže z Východu nám jaksi bačové nehrozí. Hrozí nám ruské řízené balistické střely jako Iskander, Kinžal nebo ty Orešniky. Proti nim je Iron Dome asi tak stejně platný jako deštník proti padajícímu meteoritu.
Izrael má na balistické rakety úplně jiné systémy – vyšší vrstvy jako David’s Sling (Davidův prak) nebo Arrow 3. Babišovi to přitom tehdejší ministryně obrany vysvětlovala už v roce 2023, když se ve Sněmovně poprvé ptal, „proč nemáme Iron Dome“. Očividně to šlo jedním uchem tam a druhým ven.
Není to e-shop s elektronikou
I kdybychom však přistoupili na premiérovu divokou teorii, že po tomto systému toužíme, Babiš se chová, jako by nákup špičkové vojenské techniky fungoval jako objednávka na e-shopu.
Iron Dome je mimořádně drahá „hračka“. Jediná baterie vyjde na více než sto milionů dolarů a jedna jediná obranná raketa Tamir stojí v přepočtu přes milion korun. Hlavně je to ale systém podléhající extrémně přísným exportním pravidlům. Klíče od něj drží nejen Izrael, ale kvůli americkému spolufinancování a výrobě komponentů i Washington.
Izraelci své nejcennější know-how neprodávají na počkání – ze strachu z vyzrazení technologií odmítli Iron Dome dodat i těžce zkoušené Ukrajině. A v situaci, kdy jsou izraelské i americké sklady po rozsáhlých konfliktech na Blízkém východě na dnech svých zásob, je představa, že si Andrej Babiš přiveze z Tel Avivu dvě baterie Iron Dome, čirou fantazií.
Sousedé a alianční realita
A teď to nejdůležitější: Potřebuje vůbec stát velikosti a geografické polohy České republiky budovat svůj vlastní, izolovaný protibalistický štít nejvyšší vrstvy za stovky miliard korun?
Samozřejmě, že ne. Alianční síť funguje jako propojený organismus. Polské Patrioty s protibalistickými střelami PAC-3 i americký Aegis Ashore v Redzikowu a rumunském Deveselu kryjí spodní vrstvy.
A v Německu kousek od našich hranic v Holzdorfu funguje od loňského prosince první baterie izraelského systému Arrow 3 – jediného exoatmosferického systému nasazeného v Evropě, který balistické střely ničí ve výšce nad sto kilometrů a na vzdálenost až dvou a půl tisíce kilometrů. Jeho zóna kryje i velkou část českého území.
Pro centrální evropský stát je budování samostatné exoatmosferické obrany finanční i logistický nesmysl. České armádě bohatě stačí, když bude plnit svou roli v rámci alianční dělby práce. Tedy rozvíjet střední vrstvu v podobě izraelského systému SPYDER, jehož čtyři baterie už zavádíme, mít kvalitní radary MADR a chránit naše letectvo. Případně se v budoucnu zaměřit na ochranu několika nejexponovanějších cílů na našem území.
Sliby na Facebooku, prázdnota v rozpočtu
Tragikomické na celém Babišově „balistickém“ turné je rozpor mezi marketingem a realitou. Jak už bylo řečeno, Česko potřebuje bodovou protibalistickou ochranu pro své klíčové objekty – například pro jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně nebo pro Prahu.
Jenže co na to říká vlastní koncepce výstavby armády, kterou Babišova vláda schválila? Zavedení protibalistických systémů sice uvádí mezi lety 2031 až 2035. V přehledu financování je ale posouvá do let 2036 až 2040 – a to bez jakéhokoli upřesnění termínů objednávek, prvních záloh nebo dodávek.
A v příloze o předpokládaném stavu armády v roce 2040 se píše rovnou o „absenci schopnosti BMD“. Tedy: podle vlastního vládního dokumentu nebude mít Česko obranu proti balistickým střelám ani za čtrnáct let.
A do třetice. Když byl Babiš v opozici, hlasitě volal po nákupu amerických Patriotů. Jeho vláda je pořizovat nehodlá – ministr obrany Jaromír Zůna to vysvětlil tím, že se na Patrioty čeká až deset let. Premiér tedy postupně vystřídal Patrioty, Iron Dome a teď antibalistickou ochranu obecně, aniž by na cokoli z toho vyčlenil korunu.
Místo systematické mravenčí práce na integraci do alianční obrany tak sledujeme jen další reklamní kampaň. Premiér jede do Izraele nakupovat značku, která hezky zní v nedělním hlášení, ale na hrozby z Východu je krátká. Ale! Vynechá kvůli tomu 17. listopad na Národní třídě. A to se vyplatí. (Bože, bože...)
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách a občas se i smějme bezpečnostním tématům. Děkujeme!
