KOMENTÁŘ JANA MALINY | Podívejme se pravdě do očí. Venezuelský diktátor Nicolás Maduro měl mít k dispozici poměrně robustní deštník. Na papíře vypadá protivzdušná obrana Venezuely obstojně: ruské S-300VM pro velké vzdálenosti, Buk-M2E pro střední pásmo a moderní Pancir-S1 pro „vyčištění“ všeho, co by proklouzlo. Výsledek americké vojenské operace? Totální debakl ruské techniky. Systémy, kterými se Kreml chlubí na veletrzích, se zhroutily jako domeček z karet, aniž by prakticky vystřelily.
Tato lekce z Latinské Ameriky je budíčkem pro všechny, kdo dodnes zpochybňují modernizaci české armády směrem k F-35. Ukazuje se totiž, že v konfliktu 21. století nerozhoduje hrubá síla a počty raket, ale to, kdo ovládá neviditelné spektrum.
Papírový tygr z východu
Abychom pochopili rozsah ruské ostudy, musíme si uvědomit, co všechno měla Venezuela připravené k obraně. Nejde o žádné „armádní muzeum“, Caracas disponuje jednou z nejsilnější protivzdušnou obranou (PVO) v tomto regionu.
Páteř tvoří divize S-300VM (Antey-2500), doplněné o mobilní Buk-M2E a dokonce i o čerstvé dodávky systémů Pancir-S1, které do země dorazily teprve na podzim 2025. K tomu připočtěte čínské 3D sledovací radary JYL-1 a JY-27, které měly údajně vidět i neviditelné.
Realita boje však ukázala něco jiného. Podle dostupných analýz a zpráv se operační připravenost těchto systémů prudce zhoršila. Rusko, vyčerpané válkou na Ukrajině, nebylo schopno dodávat náhradní díly ani servis.
Ale svádět vše jen na logistiku by bylo laciné. Hlavní problém leží jinde: Ruské systémy byly konstruovány pro válku, která už neexistuje.
Oslepit a zničit: Anatomie bleskového úderu
Jak je možné, že Američané „vypnuli“ celou obranu státu v řádu hodin? Odpověď leží v totální kontrole elektromagnetického spektra. Klíčovou roli sehrály letouny elektronického boje EA-18G Growler. Ty dokázaly zahlušit frekvenční pásma ruských i čínských radarů takovou silou, že se jejich operátoři ocitli před doslova smrtícím dilematem.
Ve zkratce to lze popsat takto: Pokud ruský radar zvýšil výkon, aby „prosvítil“ rušení, stal se okamžitě majákem pro americké protiradiolokační střely AGM-88E (AARGM). Pokud radar vypnuli, zůstali slepí. Výsledek? Venezuelské radary buď mlčely, nebo byly zničeny.
Do hry navíc vstoupila „Bestie z Kandaháru“. Nad Venezuelou byl totiž zachycen i přísně utajovaný americký stealth dron RQ-170 Sentinel. Ten pravděpodobně nesloužil jen k průzkumu, ale přímo k cílenému rušení hluboko v týlu nepřítele, kam by se běžná letadla bála vletět.
The RQ-170 Sentinel is a highly classified U.S. stealth unmanned aerial vehicle designed primarily for intelligence, surveillance, and reconnaissance missions in hostile or heavily defended airspace. Featuring a flying-wing configuration and low-observable characteristics, it is… https://t.co/yqRXdHhZiM
— Global Defense Insight (@Defense_Talks) January 3, 2026
Kybernetický úder na „vaskulární“ systém
Pro Rusy také nevěstí nic dobrého zprávy o kybernetickém rozměru operace. Hovoří se o nasazení malwaru typu Industroyer, který cílil na venezuelskou rozvodnou síť, konkrétně na hydroelektrárnu Guri.
Výpadek proudu neznamenal jen tmu v Caracasu, ale i rozpad komunikační sítě PVO. Ruský systém S-300VM spoléhá na propojení radarů a velitelských center. Bez sítě se z nich staly izolované ostrůvky, slepé a hluché, neschopné předávat si data o cílech.
Pancir-S1 a Wagnerovci: Hrobové ticho
Zvláštní kapitolu tvoří systém Pancir-S1. Ten je v ruské propagandě prezentován jako nepřekonatelný zabiják dronů a střel s plochou dráhou letu.
Ve Venezuele jej údajně obsluhovali i žoldnéři z Wagnerovy skupiny. Měli chránit klíčové body před nízko letícími střelami Tomahawk. Výsledek? Nula.
Zprávy nemluví o žádné významné aktivitě těchto systémů. Buď byly vyřazeny hned v první vlně, nebo – a to je pravděpodobnější – jejich senzory nedokázaly v silně rušeném prostředí vůbec zaměřit cíle.
Stejně jako v Libyi nebo Sýrii, kde Pancir-S1 (v anglickojazyčných zdrojích uváděný jako Pantsir) opakovaně selhal proti tureckým dronům, se i zde ukázalo, že proti koordinovanému západnímu útoku je tento systém jen drahou hračkou na přehlídky.
Proč potřebujeme F-35?
A zde se dostáváme domů, do České republiky. Kritici nákupu letounů F-35 často křičí, že jsou drahé a že nám stačí modernizované Gripeny. Venezuelská lekce jim dává jasnou odpověď: Nestačí.
Kdyby na venezuelskou PVO (jakou má papírově k dispozici i Rusko) zaútočily letouny 4. generace bez masivní podpory stealth a elektronického boje, bezpochyby by padaly z oblohy. Americká operace nad Venezuelou ukázala, že k přežití v moderním konfliktu potřebujete kombinaci neviditelnosti (F-35, RQ-170) a brutálního elektronického útoku (Growler).
Už jsem to psal mnohokrát (a vysvětlil mi to kdysi bezpečnostní expert Lukáš Visingr): Letouny F-35 nejsou jen stíhačky, jsou to „létající datacentra“, která dokážou proniknout i tam, kde by starší stroje neměly šanci.
V kombinaci s tím, jak dopadly ruské S-300 a Buky ve Venezuele, je zřejmé, že sázka na americkou technologii byla pro Česko jedinou racionální volbou.
Ruské zbraně mohou vypadat hrozivě na přehlídkách na Rudém náměstí. Ale jakmile se střetnou s realitou západního elektronického boje a stealth technologií, stávají se z nich jen drahé hromady šrotu. Je dobře, že Česko stojí na té správné straně technologické bariéry.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
