Od sabotáží k surovinám: Jednotka GRU z vrbětické kauzy buduje ruský vliv v Indickém oceánu

Zpráva, která v předvánočním shonu poněkud zapadla, by měla v Macinkově Černínském paláci (a nejen tam) rozblikat všechny varovné kontrolky.

Podle informací agentury Bloomberg a afrických zdrojů přistál 20. prosince u Antananariva ruský letoun s nákladem 43 beden zbraní – od útočných pušek po protitankové střely. Oficiálně jde o „posílení obranyschopnosti“ tamní vojenské junty, která se chopila moci po loňském říjnovém převratu.

Jenže když se podíváte pod pokličku, zjistíte, že tady nejde o pár pušek pro prezidentskou gardu. Jde o strategické obsazení klíčového bodu v Indickém oceánu. A Moskva na to nasadila své nejostřejší hochy.

Že nejde jen o další malý pokus Ruska uchytit se v Africe, dokazuje fakt, že se na Madagaskaru angažuje osobně generálmajor Andrej Averjanov a dohlíží zde na předání zbraní. Není to nikdo jiný než velitel nechvalně proslulé jednotky 29155 ruské vojenské rozvědky GRU.

Tato jednotka je elitní teroristická buňka Kremlu, specializovaná na sabotáže, vraždy a destabilizaci v zahraničí. Jsou to titíž lidé, kteří mají na rukou krev dvou českých občanů z Vrbětic. Jsou to titíž lidé, kteří trávili novičokem v britském Salisbury a pokoušeli se o převrat v Černé Hoře.

Že Putin posílá vyjednávat „obchodní spolupráci“ velitele jednotky nájemných vrahů a sabotérů, ukazuje jediné: Rusku jde na Madagaskaru o tvrdou silovou hru.

Po smrti Prigožina převzal generálmajor Andrej Averjanov fakticky otěže po Wagnerovcích v Africe a přetváří je prý v ještě nebezpečnější nástroj státní moci.

Proč zrovna Madagaskar? Odpověď leží na mapě námořních tras. Veškerý obchod mezi Východem a Západem, který neprojde Suezským průplavem, musí obeplout Afriku. A přesně tam, v Mosambickém průlivu, leží Madagaskar.

Pokud by došlo ke konfliktu, který by zablokoval Suez (což v dnešním rozbouřeném světě není žádné sci-fi), prostor mezi Mosambikem a Madagaskarem se stává branou, kterou musí proplouvat polovina světového námořního obchodu.

Rusko si buduje pozici, kdy bude moci tuto strategickou bránu kontrolovat. Nebo její průjezd alespoň pořádně zkomplikovat svým protivníkům.

Navíc, jak upozorňují analytici, Rusko nutně potřebuje bezpečné přístavy pro svou „stínovou flotilu“ – tankery, které obcházejí západní sankce a vozí ruskou ropu do světa. Madagaskar se pod vedením junty, která se po kritice ze Západu ochotně vrhla do náruče Moskvy, stává ideálním logistickým uzlem.

Ruský modus operandi je v Africe stále stejný a – nutno dodat – efektivní. Západ pozastaví pomoc kvůli porušování lidských práv nebo vojenskému převratu (ten se na Madagaskaru odehrál loni v říjnu). Vznikne krátkodobé vakuum – a do něj okamžitě „vteče“ Rusko.

Zde nutno podotknout, že se jako Evropa učíme velmi pomalu – není to tak dávno, co v Mali vyhnali Francouze a další Evropany kvůli tomu, že tam nutili vojenské jednotky místní junty trénovat „po evropsku“ = bez skutečného boje a snad i jen s atrapami zbraní. Tuto „zbytečnou“ mezeru hbitě a ochotně vyplnilo Rusko s Wagnerovci.

Nabídka je prostá: „My se vás nebudeme ptát na demokracii ani volby. My vám dáme zbraně a vycvičíme vaši gardu, aby vás nikdo nesvrhl. Vy nám za to dáte přístup k surovinám.“

A že je o co stát. Madagaskar totiž není jen ostrov lemurů a baobabů – je to globální velmoc v těžbě grafitu, který je klíčový pro baterie do elektromobilů. Má rovněž obrovské zásoby niklu, kobaltu, vzácných zemin a drahokamů. Zatímco Evropa řeší Green Deal a shání zdroje, Rusko si je prostě bere silou, respektive výměnou za ochranu tamních diktátorů.

Už mi to přijde skutečně repetitivní – ale to, co se děje na Madagaskaru, není ojedinělá epizoda. Je to další dílek do skládačky, kterou polomrtvý Putin dokáže konstruovat, zatímco my se hádáme o detaily.

Není myslím přehnané říct, že Rusko dlouhodobě a systematicky vytlačuje z Afriky vliv západních zemí a buduje si síť loajálních vazalů na klíčových obchodních trasách.

Fakt, že u toho asistují lidé, kteří mimo jiné neváhali vyhodit do povětří český muniční sklad, je jen třešničkou na dortu. Pro Moskvu neexistuje hranice mezi diplomacií, byznysem a státním terorismem – vše je jeden nástroj hybridní války.

Můžeme se tomu smát, můžeme nad tím mávnout rukou jako nad „problémem kdesi v Africe“. Ale až jednou ruské válečné lodě začnou z madagaskarských přístavů šikanovat obchodní lodě mířící do Evropy, bude na procitnutí pozdě. Generál Averjanov a jeho „vrbětická parta“ na dovolenou rozhodně neletěli.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.