KOMENTÁŘ JANA MALINY | Psát bezpečnostní prognózu na přelomu let 2025 a 2026 je nevděčná disciplína. Témata nechybí, to rozhodně ne. Válka na Ukrajině se protahuje, Blízký východ se mírně uklidnil, ale zřejmě jen na papíře, soupeření Spojených států a Číny se stává trvalým stavem a mezinárodní instituce dnes připomínají spíš kulisy než skutečné hráče. Většina prestižních analytických pracovišť se ale shoduje na jednom: rok 2026 nebude rokem apokalypsy, ale rokem, kdy nám definitivně dojde, že starý jistý svět je pryč. Dneškem (podle mnoha z nejchytřejších lidí na světě) symbolicky vstoupíme do éry permanentní nestability, kde slovo „normál“ získává zcela nový význam.
Posun v myšlení je zřetelný. Zatímco v minulých letech analýzám dominovaly obavy z náhlé eskalace, zprávy institucí jako RAND Corporation či Chatham House nyní popisují jinou realitu. Svět se neřítí do jednorázové katastrofy, ale čelí riziku dlouhodobého, strukturálního vyčerpání.
Debata se přestala točit kolem otázky, „zda“ vypukne konflikt, ale posunula se k pragmatickému „jak“ v konfliktním prostředí fungovat. Politická i ekonomická odolnost se stávají novou nutností pro přežití.
Jak upozorňuje RAND Corporation, největším rizikem příštího roku není exploze, ale únava. Politická, ekonomická i mentální. Svět si zkrátka zvyká na války v pozadí – a přestává je pomalu vnímat jako alarm.
Rok 2026 podle mnohých nebude o kolapsu systému, ale o jeho postupné a bolestivé proměně, kde se nestabilita stane trvalým stavem.
Model nekonečné války
Nejvýraznějším symbolem této proměny zůstává Ukrajina. Válka vstupuje do dalšího roku bez vyhlídky na rozhodující úder. Nejde o patovou situaci v pravém slova smyslu, ale o moderní verzi „protracted war“ – vleklého konfliktu, kde se politické cíle přizpůsobují možnostem bojiště, nikoliv naopak.
Podle International Institute for Strategic Studies se tento stav stává pro aktéry paradoxně přijatelným. Pro Rusko je dlouhá válka nástrojem blokace Západu, pro Ukrajinu bojem o přežití.
Západní rétorika se proto mění: pojmy jako „rychlé vítězství“ střídá „strategická trpělivost“. Klíčovým rizikem roku 2026 tak není vojenský průlom na frontě, ale eroze politické vůle v demokratických společnostech, které čelí kumulaci domácích krizí.
Řízená konfrontace velmocí
Podobný pragmatismus, hraničící s cynismem, ovládá i vztahy mezi Washingtonem, Pekingem a Moskvou. Washington už neřeší, zda je Čína rivalem, ale hledá model „kontrolované konfrontace“. Jde o soupeření, které musí být dostatečně tvrdé, aby bylo věrohodné, ale zároveň vedené takovými mantinely, aby nepřerostlo v přímý střet.
Největším rizikem v oblasti Tchaj-wanu či Jihočínského moře v roce 2026 není plánovaná invaze, ale neúmyslná chyba. Špatně vyhodnocený signál nebo domácí politický tlak mohou spustit kaskádu událostí, kterou už nikdo nezastaví. Rusko v této rovnici hraje roli jakéhosi troublemakera – zatímco Čína chce pravidla měnit, Moskva sází na ochotu riskovat a bořit, což z ní činí nejméně čitelného hráče.
Svět bez záchranné brzdy
Co činí rok 2026 skutečně přelomovým, je tichý zánik bezpečnostní architektury. Rozpad systému kontroly zbrojení, symbolizovaný koncem smluv jako New START, nás vrací do éry strategické nejistoty. Stockholm International Peace Research Institute varuje, že ztrácíme nástroje transparentnosti a vzájemné kontroly.
Nejde o to, že by zítra začaly létat jaderné hlavice. Jde o to, že strategické plánování se vrací do „mlhy“, kde se rozhoduje na základě odhadů a domněnek, nikoliv ověřených dat. Čína navíc modernizuje svůj arzenál zcela mimo jakýkoliv kontrolní rámec. Svět vstupuje do fáze improvizace, kde chybí záchranné brzdy, na které jsme spoléhali desítky let.
Technologie jako multiplikátor nejistoty
Charakter války se samozřejmě mění i technologicky. Jak upozorňuje Center for a New American Security, technologie paradoxně války nezkracují, ale prodlužují – snižují totiž politické náklady na jejich vedení a umožňují zasahovat protivníka v takzvané „šedé zóně“.
Hranice mezi mírem a válkou se stírá. Kybernetický útok na infrastrukturu nebo manipulace s daty mohou způsobit škody srovnatelné s konvenčním úderem, aniž by formálně začala válka. Tato nejasnost zesložiťuje adekvátní odezvu a současně zvyšuje riziko chybného kroku.
Rok 2026 zřejmě nebude rokem, kdy se svět rozpadne. Bude však rokem vystřízlivění. Svět bude méně idealistický, tvrdší a také realističtější. Odstrašení stále funguje, ale zdá se, že jakoby zmizely pojistky proti chybám. A právě schopnost pohybovat se v tomto prostoru, který se na první pohled může zdát bez pravidel, rozhodne o vítězích a poražených.
Držme si palce a nesedejme si na zadek před zdánlivými autoritami. Šťastný nový rok!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ i v dramatickém roce 2026 do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
