Babiš by měl číst Machiavelliho. Jeho vládu v roce 2026 čekají fatální rozpory

Vláda může počítat s jednou jistotou: vývoj ekonomiky jí hraje do karet. Nízká inflace, solidní růst, deficit veřejných financí pod dvěma procenty. To poslední číslo se ovšem nejspíše brzy zhorší, jak nám slibují Andrej Babiš s Alenou Schillerovou. V každém případě zemi dostali v daleko lepším stavu, než ji předávali a navíc není na obzoru žádná krize podobná té energetické z roku 2022. I když, kabinet Petra Fialy s ní také při svém nástupu nepočítal…

Věnujme se i nadále vládě. Ona je určující pro vývoj. Role opozice je spíše reaktivní. Nyní to bude platit více než jindy, protože koalice ANO, SPD a Motoristů si problémy bude působit sama a nikoho dalšího k tomu nepotřebuje. Podívejme se, čím vším se sama ohrožuje.

Největší osobní komplikace čeká Andreje Babiše v Bruselu. Evropská komise už dopředu hlásila, že pokud se stane premiérem, prozkoumá pod drobnohledem jeho střet zájmů. Výsledek této ryze právní záležitosti je těžké předvídat, nicméně to málo, co zatím o zvoleném řešení víme, zavdává spíše důvod k obavám, že „zaparkování“ Agrofertu do speciálně zřízeného fondu unijním pravidlům nevyhoví - už proto, že holding zůstane v majetku rodiny.

Navíc premiér má i další firmy, jež získávají veřejné prostředky, například ze zdravotního pojištění. Jeho podnikání je tak rozsáhlé, že prakticky každé rozhodnutí, jež vláda učiní, se promítne do výše jeho zisku. Bude zajímavé sledovat, jak se v EU k Babišovi postaví. Není totiž zcela vyloučeno, že s ním uzavřou deal ve stylu „Komise přimhouří obě oči a ty uděláš, co se ti řekne“.

Jenže taková dohoda by byla krvavá pro obě strany. Brusel by musel rezignovat na ochranu peněz daňových poplatníků, český politik na své předvolební sliby. Očekávejme tedy spíše komplikace, které nastanou, pokud audit Evropské komise nedopadne dobře.

Další potíže čekají Babiše doma. Tomio Okamura má strašný strach, že jeho radikální proruská strana přijde účastí v mainstreamové prozápadní vládě o voliče. Pokud bude vícekrát opakovat rituální přísahání věrnosti Putinovi, jako to převedla kvůli tomu, že ministr obrany Jaromír Zůna si dovolil označit Rusko za agresora, tak potěš koště. Jestli o něco premiér opravdu nestojí, tak o potvrzení kampaně SPOLU, která ho označila za agenta Moskvy.

Problém je, že zájmy ANO a SPD se v otázce agrese na Ukrajině zásadně rozcházejí. Tento spor možná půjde utlumit, ale ne zcela zahladit. A přestože Babiš je mistrem ve hře na dvě strany, tohle hrozí pořádným karambolem. Elektorát, na který míří Tomio Okamura, je extremistický a nemá pochopení pro jemné finesy. Chce slyšet natvrdo a nahlas, že vláda je na straně diktátora.

Jediným uspokojivým řešením by bylo, kdyby SPD proruský pilíř svého programu zcela vynechala s soustředila se na boj s Green Dealem, migrací či cenzurou a zkrátka uspokojila své dezoláty jinak. Zatím se ale nezdá, že to dokáže.

Jiný typ hrozeb přinášejí Motoristé. Ti sice nejsou tak ostře proruští, jako SPD, zase však trvali na tom, že chtějí přímé zastoupení v kabinetu, přestože na to nemají lidi. Připomínají tím Věci veřejné, u kterých by rovněž bylo lepší, kdyby vládu pouze podpořily, ale jejich ministři v ní neseděli. Tehdy to dopadlo špatně a nyní se k tomu schyluje. Trucovitým sporem o Filipa Turka „motorky“ otravují úplně všechny, včetně premiéra. A to není vše.

I v samotném hnutí ANO panují velké obavy, jak jejich partner zvládne například tak komplikovaný resort, jakým je životní prostředí. Na zahraničí zase Petr Macinka ohrožuje bezpečnost České republiky, když mimo jiného rozkládá struktury, jež se zabývají odvracením ruských hrozeb, přísně tajnou komunikací s NATO, spoluprací se spojenci, či monitoringem pohybu špionů.

Motoristé navíc vnášejí do kabinetu jediný skutečně podstatný ideový spor, protože na rozdíl od marnotratného ANO chtějí snižovat rozpočtové výdaje. Tyto protichůdné strategie na sebe tvrdě narazí, přičemž Petru Macinkovi a spol. hrozí vymazání z politické mapy, když prohrají. A to nastane takřka jistě.

Babišova vláda začíná s mnohonásobně většími vnitřními třenicemi, než ta Fialova. Té trvalo dva roky, než se začaly naplno projevovat rozpory dané rozdílnými zájmy a ideologiemi. Nakonec z ní Piráti odešli a vztahy mezi Starosty a SPOLU také nebyly kdovíjaké. Sestava ANO, SPD a Motoristů jako by ona dvě léta přeskočila… Můžeme tedy očekávat, že se rozpadne už příští rok?

Kdyby všichni zásadově trvali na svém, tak nový kabinet v této sestavě nevydrží víc než pár měsíců. Avšak nezapomínejme, jak pevným tmelem je moc. Odchod Pirátů je výjimkou danou tím, že oni mají opoziční mentalitu a mimo kabinet je jim lépe, než v něm. Zato Tomio Okamura se na vládnutí těšil dvanáct let a neuspokojilo ho ani částečné zapojení během Babišova prvního mandátu. Motoristé jsou sice ve Sněmovně poprvé, ale „hladoví“ jsou stejně.

Čekejme velké divadlo. Něco jako parodii na román „Rozum a cit“, již lze nazvat „Moc a program“. Protichůdné snahy zachovat si tvář a zachovat si vládu způsobí neustálé pnutí a sváry. Budou přirozené a logické. Půjde je přesto uhladit? Jedině že SPD a Motoristé vezmou účast v kabinetu coby jednorázovou a po čtyřech letech spokojeně odejdou do politického důchodu.

Možná nejpřekvapivější na nástupu nové vlády je, že Andrej Babiš se v této chvíli jeví daleko slabší než Petr Fiala. Přitom dobře víme, jak jím pohrdá a neustále dává najevo, že na rozdíl od něj je silným lídrem. Jenomže starosti se střetem zájmů a střečkovité chování koaličních partnerů z něj dělají stín někdejšího hegemona. V podstatě se vytratil a není o něm moc slyšet.

Toto období, kdy premiér připomíná „chromou kachnu“, tedy politika, který je na vrcholu mocenské pyramidy jen formálně, však může rychle skončit. Dokonce známe přesné datum: 13 ledna. V ten den by jeho kabinet měl získat důvěru. Tím se mění vše… De facto přestane být závislý na SPD a Motoristech. Protože vláda nepadá, když z ní někdo odejde, ale až tehdy, kdy je jí aktivně vyjádřena nedůvěra a to nejméně 101 poslanci.

Představa, že spojenectví ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Starostů, Pirátů, SPD a Motoristů sestřelí Babiše, je z říše sci-fi. Ne snad, že by on přímo směřoval k menšinovému kabinetu, ale určitě by si uměl poradit. Brzy uvidíme, jak s tímto kapitálem naloží a zda svým spojencům vykáže jejich místo.

Člověk ani nemusí mít povahu „urputného hovada“, jak sám o sobě říká Andrej Babiš, aby pochopil, že jinak než pevnou rukou ten pytel blech ani uřídit nelze. Pokud snad ještě nečetl spisek „Vladař“ od Niccoly Machiavelliho, teď je ten pravý čas. Zejména tu pasáž, že lid je třeba si naklonit, zato velmože trestat. Čímž vládce upevní své postavení a ještě si získá přízeň občanů.

Možná už příští rok můžeme čekat výměny ministrů, kteří „nebudou stíhat“, či jinak nesplní očekávání. Tento premiér je pověstný svou přísností a nyní k ní má další důvod: ukázat, kdo je v domě pánem a obnovit nyní poněkud upadající respekt ke své osobě. Machiavelli rovněž radí, že šrouby se mají utáhnout hned na počátku a pak je povolovat, nikoli obráceně, protože lidé spíš reagují na relativní změny (k lepšímu či horšímu), než na absolutní stav.

O charakteru začínajícího volebního období se dozvíme opravdu rychle. Buď se Babiš zařídí dle Machiavelliho doporučení, nebo… dopadne hodně špatně. Vsázím na první možnost.

🔥🗞️ Přidejte si i v roce 2026 INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.