KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Nejen novináři píší, že nadcházející rok bude důležitý nebo dokonce klíčový, ale jen málokdy tomu nakonec je. O roce 2026 to nicméně pravděpodobně platit bude, a to jak v Evropě, tak ve Spojených státech amerických. V Evropě půjde primárně o to, jak se bude dál vyvíjet rusko-ukrajinská válka a jak francouzský odvolací soud rozhodne o možné prezidentské kandidatuře faktické šéfky Národního sdružení Marine Le Penové, v USA pak o výsledek tzv. Midterms, tj. voleb do celé Sněmovny reprezentantů a do třetiny Senátu Kongresu, které v mnoha ohledech rozhodnou o posledních dvou letech vlády prezidenta Donalda Trumpa. Tak pojďme na to.
Vydrží Ukrajina ještě rok?
Z českého úhlu pohledu bude vzhledem k naší geografické poloze a historickým zkušenostem klíčové, jak se bude v příštím roce vyvíjet válka na Ukrajině. Zatímco Spojené státy v čele s republikánským prezidentem Donaldem Trumpem si porážku Ruska zjevně nepřejí a tlačí Ukrajinu k míru, který nazývají kompromisním.Ten se ve skutečnosti podobá, řekněme si to rovnou, více než čemukoli jinému, ukrajinské kapitulaci. Země Evropské unie včetně České republiky (alespoň prozatím, jak se bude situace vyvíjet dál, teprve uvidíme) a Velká Británie stojí za napadeným státem a snaží se ho podporovat.
Zda Ukrajina vydrží putinovskému Rusku vzdorovat i nadále, záleží kromě soudržnosti tamního režimu (jenž má řadu vážných potíží včetně rozsáhlé korupce) zejména na míře evropské pomoci. Pravda je ovšem taková, že 1) ne všem evropským zemím záleží na Ukrajině stejně (postoj sánchezovského Španělska se od postoje pobaltských států či Finska celkem logicky dost dramaticky liší); 2) některé země (Maďarsko, Slovensko) hrají zjevně a vlastně zcela otevřeně ve prospěch Ruska a 3) země EU a Británie obecně přispívají na obranu Ukrajiny méně, než by reálně mohly, aniž by je to příliš bolelo. Pokud se tento přístup nezmění, nejsem ohledně vývoje na východní frontě všem ruským potížím a problémům navzdory – nerad to říkám – velkým optimistou.
Le Penová, Bardella nebo třetí vzadu?
O dalším osudu Francie a v řadě ohledů i Evropské unie rozhodne soud, jenž bude v roce 2026 projednávat odvolání faktické šéfky Národního sdružení (NS) Marine Le Penové ohledně její možné kandidatury na prezidentku na jaře 2027. Podle nepravomocného rozsudku se Le Penová, odsouzená za zneužívání peněz v Evropském parlamentu, voleb účastnit nesmí, a v průzkumech proto figuruje jako největší favorit její oficiální nástupce v čele NS Jordan Bardella.
O vítězství Bardelly, respektive Le Penové pochybuje ve Francii i v Evropě jenom málokdo, průzkumy ohledně výsledků prvního i druhého kola vypovídají necelý rok a půl před volbami téměř jednoznačně. Předpovědi, že odsouzení za zpronevěru Marine Le Penové u veřejnosti ublíží, se nepotvrdilo; většina Francouzů sice nepochybuje o tom, že je vina, zároveň ale mají mnozí za to, že kdyby byli podobně prověřeni další francouzští europoslanci, nedopadlo by šetření jinak a že stíhání Le Penové je účelové a má politický podtext. Toto uvažování se ostatně projevilo i při nedávném odsouzení a uvěznění bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho, jehož „vězeňský deník“ se stal bestsellerem, a celá kauza dokonce výrazně oživila spekulace o jeho možném návratu do politiky, byť nikoli v roli prezidentského kandidáta.
Zatímco ve Francii jsou Le Penová i Bardella tak říkajíc „v kurzu“ (většina veřejnosti je na rozdíl od českých veřejnoprávních i soukromých médií za „krajní pravici“ už dávno nepovažuje), v Evropě, hlavně v Bruselu a ve Štrasburku, tj. v mocenských centrech Evropské unie, panují z jejich nástupu do Elysejského paláce vážné obavy. Le Penová sice už dlouho nemluví o vystoupení Francie z EU ani o zrušení eura ve Francii, o jejím příklonu k myšlence „evropského superstátu“, tj. čehosi na způsob federalizace Evropy, ale nelze mluvit. O Bardellovi platí totéž, jakkoli se v tomto ohledu vyjadřuje méně ostře. Podle mnoha politiků i komentátorů by se vítězství Le Penové či Bardelly v prezidentských volbách výrazně propsalo i do postoje EU jako celku k migraci, k tzv. Green Dealu atd. Vzhledem k tomu, že poslanci za Národní sdružení jsou v Evropském parlamentu v klubu tzv. Patriotů pro Evropu (kromě Národního sdružení ještě české ANO, maďarský Fidesz, rakouští Svobodní, portugalská strana DOST!, španělský VOX, nizozemská Strana pro svobodu, belgická strana Vlaams Belang a Dánská lidová strana), je o jejich představách o budoucím vývoji v Evropě i vůči válce na Ukrajině, myslím, jasno.
„EU má za sebou mizerný rok“, napsal pro INFO.CZ před nedávnem kolega Karel Barták, a na výsledku francouzských prezidentských voleb tak současnému bruselskému establishmentu nesmírně záleží. Z toho plynou i jeho obavy, neboť Bardella ani Le Penová, zdá se, nemají relevantního protikandidáta; ve většině průzkumů je na třetím místě ultralevičák a antisemita Jean-Luc Mélenchon, jehož triumf by byl ve srovnání se dvěma výše jmenovanými všechno, jenom ne lepší varianta…
Donald Trump a „chromá kachna"
Pokud jde o Spojené státy americké, k tzv. Midterms, tj. volbám do celé Sněmovny reprezentantů a do třetiny Senátu Kongresu, které se konají vždy v polovině prezidentského volebního období, vzhlížejí úřadující šéfové Bílého domu takřka pokaždé s většími či menšími obavami, zvlášť jedná-li se o jejich druhé období. Voliči mají za prvé tendenci vyvažovat moc v Bílém domě, a kromě toho bývají prezidentem, který vládne už šest let, poněkud unaveni. Nezřídka se proto stane, že mu navolí opoziční Sněmovnu reprezentantů a k tomu, což je ještě horší, i opoziční Senát, a učiní z hlavy státu tzv. „chromou kachnu“ (Lame Duck).
Pokud tato situace nastane, vyžaduje to od prezidenta a od jeho týmu k tomu, co potřebuje prosadit, mimořádné vyjednávací schopnosti, a ani pak není výsledek zdaleka zaručen. Nemluvě o tom, že opoziční Senát může efektivně blokovat prezidentovy případné nominanty do Nejvyššího soudu USA atd. I tak zdatný mistr zákulisního vyjednávání, jakým byl například Ronald Reagan (v Bílém domě v letech 1981–1989) by mohl vyprávět. Trumpovy vyjednávací schopnosti jsou navíc spíše kontradikcí v pojmu, takže by si roli „chromé kachny“ nejspíš protrpěl naplno. Jaké důsledky by taková Trumpova paralýza v Kongresu mohla při jeho nedůtklivosti mít, raději ani nechci domýšlet…
…má J. D. Vance naději?
Jak se budou v roce 2028 vyvíjet primárky v Demokratické straně, je, myslím, velmi těžké předjímat – mnohé nasvědčuje tomu, že o nominaci budou usilovat minimálně dva silní kandidáti, kalifornský guvernér Gavin Newsom a bývalá viceprezidentka Kamala Harrisová, která na podzim 2024 prohrála s Donaldem Trumpem. V Republikánské straně je v tuto chvíli hlavním favoritem viceprezident James D. Vance, v republikánských kruzích i v médiích se navíc spekuluje o „neporazitelném tandemu“ J. D. Vance a Marco Rubio, jenž je v současné době státním tajemníkem, tj. ministrem zahraničních věcí USA.
Jenže, pokud by zejména ekonomické výsledky Trumpovy vlády nebyly v roce 2026 přesvědčivě dobré a pokud by se tato skutečnost projevila ve výsledcích Midterms, byly by naděje republikánů včetně předpokládaného tandemu Vance-Rubio rázem podstatně nižší. Zatímco Donaldu Trumpovi nemusí na výsledku listopadových voleb zase až tak záležet, jakkoli pozice tzv. „chromé kachny“ (viz výše) je dost ponižující, zvlášť pro muže s jeho hypertrofovaným a takřka neovladatelným egem, Vanceovi na výsledku těchto voleb záleží mnohem víc. Ať totiž chce, nebo nechce, půjde do primárek a do případných listopadových voleb v roce 2028 jako Trumpův viceprezident a nebude se od něj moci nijak zvlášť distancovat. V této souvislosti bych rád připomněl, že Kamala Harrisová prohrála s Trumpem v roce 2024 mimo jiné, opakuji, mimo jiné, proto, že byla až příliš spojena s Joem Bidenem, jemuž dělala čtyři roky viceprezidentku…
Tohle jsou, viděno jistým úhlem pohledu politické události roku 2026, které budou mít na západní svět a vůbec na svět jako takový mimořádný vliv. Samozřejmě bych mohl psát o řadě dalších, ty ale přenechám někomu jinému, třeba kolegovi Honzovi Železnému, specialistovi na Asii, Dálný východ a Indočínu.
Tak ať je ten nadcházející rok 2026 co nejlepší, přátelé!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
