GLOSA PAVLA VONDRÁČKA |Ředitel krematoria, fořt chebských městských lesů nebo prodejce starého železa. Až bude ministr kultury Oto Klempíř hledat vedení další umělecké instituce, nemusí se zbytečně omezovat. První má zkušenosti s důstojnými prostory a definitivními personálními řešeními. Druhý rozumí kořenům, kmenům a prořezávání souborů. A třetí dokáže ocenit současné sochařství. Na kilo.
Zatím jsme ovšem u koření a gumových medvídků. Do výběrového řízení na generálního ředitele Národní galerie se přihlásil Jan Růžanský, manažer potravinářské společnosti Kotányi, který dříve působil v Haribu. Po letech debat o směřování galerie konečně přichází srozumitelná perspektiva: bude to sladké, nebo pikantní.
První výběrové řízení Klempíř zrušil. Patrně se mu zdálo málo ochucené. Ve druhém trojici původních finalistů — Marcela Fišera, Olgu Kotkovou a Aleše Seiferta — doplnili historička umění Petra Březáčková a právě Růžanský. Celkem se přihlásilo šest uchazečů, jednoho ministerstvo vyřadilo kvůli nesplnění formálních požadavků. Co mu chybělo, nevíme. Možná praxe s distribucí želatinových výrobků.
Samotná manažerská zkušenost z potravinářství samozřejmě není nic směšného. Představa, že se automaticky přenáší na řízení vrcholné sbírkotvorné instituce, už ale jistý komický potenciál má. Národní galerie potřebuje také odbornou autoritu, znalost uměleckého provozu a porozumění tomu, co visí na stěnách. Excel je užitečný nástroj, ale funkci na rozpoznání významu barokní malby zatím nemá. Ani v placené verzi.
Růžanského koncepci neznáme. Třeba nás překvapí. Ministerstvo by však mohlo vysvětlit, jaké konkrétní předpoklady pro vedení Národní galerie přináší. Pokud možno něčím přesvědčivějším než poučkou, že dobrý manažer přece dokáže řídit cokoli. Ta zpravidla zní nejlépe lidem, kteří nenesou následky jejího praktického ověřování.
Možná ale děláme chybu už tím, že v Klempířově počínání hledáme kulturní politiku. Co když sledujeme jiný žánr? Dada. Kabaret s cirkusovou šlehačkou. Ministr jako by zjistil, že když už mu kulturní obec netleská, může ji alespoň přimět k výkřikům z hlediště.
Celý rok poslouchá výtky ke svým přešlapům, průšvihům a personálním minelám. Člověk by čekal pokus něco napravit. Klempíř však působí dojmem muže, který dospěl k osvobozujícímu poznání: ono už je to vlastně jedno. Další rozhořčený dopis? Přiložit. Protest odborníků? Přisypat. Odstoupení členů komise? Výborně, alespoň bude u stolu vzdušněji.
Připomíná to scénář Miloše Zemana. Někdejší spojenci vás odvrhnou a vy jim začnete soustavně dokazovat, jak málo vám na jejich mínění záleží. Nejlépe každý den, veřejně a s viditelným potěšením z jejich rostoucího krevního tlaku. Klempíř jako by také usoudil, že pro část kulturní obce už navždy zůstane zrádcem. Cestu zpátky tedy nehledá. Raději před jejími dveřmi rozkládá cirkus.
Je to ostuda, často je to trapné, ale jisté kabaretiérství mu upřít nemůžeme. Zatímco odborná veřejnost sepisuje argumenty, ministr už možná přemýšlí, čím příští číslo vystupňuje. Rozhořčení publika se v takovém představení snadno zamění za úspěch. Hlavně že sál reaguje.
Gumoví medvídci přitom odvádějí výtečnou práci. Zatímco se bavíme jejich případným nástupem do galerie, ustupuje do pozadí podstatnější otázka: kdo nového ředitele vybírá. Uměleckohistorická společnost kritizovala složení komise jako příliš orientované na trh s uměním a komerční sféru a upozornila na slabé zastoupení domácí akademické obce. Z komise navíc odstoupili dva umělci a pedagogové. To už je vážná debata. Nemá ovšem tak pěkné barvy jako sáček Hariba.
Nemusíme za tím hledat rafinovaný plán. Odvádění pozornosti může fungovat i jako vedlejší produkt ministerského chaosu. Bylo by ostatně velkorysé přisuzovat strategickou genialitu každé další ministerské mině.
Klempíř jako by kulturní obci vzkazoval: neberte se tak vážně. Jenže sbírky, instituce a jejich odborná pověst si trochu vážnosti zaslouží. Ministr si může hrát na kabaretiéra. Národní galerie mu ale nemusí dělat rekvizitárnu.
Pro podobná představení platí staré internetové pravidlo: nekrmte trolla. Čím víc pohoršení dostane, tím ochotněji přidá další číslo.
Jak vidíte, právě jsem mu nasypal celý sáček.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách a dozvíte se, jak se z klovatiny může stát umění. Díky moc!
