Petr Pavel vyhrál, nebo prohrál? Ani jedno! Prezident nemůže za vaše volby a za vaši vládu…

Vláda a její propagandisté se celou dobu snaží ústavní spor o vhodnost jednoho kandidáta na ministra interpretovat jako „válku“. Kterou podle nich začal Petr Pavel. 

Jednou říkají, že tím zahájil kampaň za znovuzvolení, jindy že se stal vůdcem opozice. Ať však argumentují jakkoli, jde o zjevný nesmysl. Chcete důkaz? 

Zde je: Kdyby měli tito konspirátoři pravdu, kabinet vedený Babišem by vůbec nevznikl. A tím pádem by Turkovo jméno ani nebylo ve hře.

Vyjděme z hypotézy, že z nějakého důvodu (jedno z jakého) by chtěl prezident skutečně vést boj s koalicí ANO, SPD a Motoristů. Co by asi tak měl z toho, kdyby si za cíl své „nepřátelské“ operace zvolil právě Filipa Turka? Správně – vůbec nic! 

V té chvíli již měl kabinet premiéra a všechny ostatní ministry, zbývalo jen formálně stvrdit jeho většinu hlasováním o důvěře ve Sněmovně. Dokonce už bylo jasné i to, že životní prostředí povedou Motoristé.

Za co tedy měl Petr Pavel údajně válčit? Vládu by tímto nesundal, dokonce by ani „motorkám“ nezabránil řídit zelený resort. Ani na Turkovi si neměl co vzít. Při vší úctě je on v tomto příběhu tím nejméně důležitým. 

Jednak je každý nahraditelný, jednak bylo jasné, že kdo přijde po něm, nebude lepší. Prostě proto, že jeho partaj žádného odborníka nemá. Takže nemohlo být ani cílem zachránit ekologii, protože u Motoristů si všichni myslí a umějí to samé.

Snad nikdo nechce vážně tvrdit, že by kdokoli vedl válku, v níž nemá co získat, zato může hodně ztratit. Každý ví, že když dojde na jmenování ministrů, tahá už hlava státu za kratší konec. Nemůže totiž kandidáty na konkrétní post vetovat donekonečna. 

Ale hlavně: už nezastaví vládu jako celek. To mohl Petr Pavel udělat hned na počátku. Z ústavy má naprostou volnost ve výběru premiéra, a nikdo ho nemohl nutit, aby to byl Andrej Babiš.

Vzhledem k tomu, že předseda ANO je zatížen trestním stíháním a střetem zájmů, bylo by legitimní žádat po něm, aby navrhl místo sebe jméno jiného člověka. Který povede kabinet, dokud on nevyřeší své problémy. 

Jak jsme viděli u Miloše Zemana, v této chvíli je pozice prezidenta na základě ústavních pravomocí velice silná, bez nadsázky lze říci, že do té doby, než jmenuje hlavu exekutivy, je on tím nejsilnějším psem.

Jak by se vše vyvinulo dále? Těžko autoritativně soudit, když na tuhle eventualitu nedošlo a Petr Pavel byl naopak k Andreji Babišovi velice vstřícný. 

Není však úplně nereálné, že by výsledkem byl kabinet vedený „konsensuálnějším“ členem hnutí ANO a bez účasti SPD a Motoristů. Pak by skutečně šlo mluvit o vítězství prezidenta. V každém případě – i kdyby ho nedosáhl, teprve pak by platila teze, že vedl s vítězem voleb válku.

Ano, tohle by byla skutečná politická řež, v níž by o něco šlo. Nejmenování Turka ale opravdu nebylo válkou. Ba ani bitvou, dokonce ani šarvátkou. Maximálně tak hospodskou hádkou. A to ještě takovou, v níž útočí jen jedna strana, zatímco druhá zachovává stoický klid. 

Motoristé se sice vší silou snažili vyvolat „zásadní“ spor, jenomže Petr Pavel jim urážky a invektivy nevracel: stál jako hradní zeď, o níž se jejich vehikly rozbíjely jeden za druhým...

Hlava státu uvedla důvody, jež ji vedly k odmítnutí nominace Turka do vlády. Já je považuji za dostatečné a za správné, a nejmenování tohoto konkrétního kandidáta za splnění ústavních povinností prezidenta. 

Někdo může mít jiný názor. Ale určitě nešlo ze strany Petra Pavla o „válku“. Jak už jsem uvedl, to by musel postupovat úplně jinak. A kdo aspoň minimálně rozumí politice, tomu je to jasné.

Jen úplný Neználek může konstruovat nějaké „spiknutí“ Hradu proti vládě. Vztahy mezi hlavou státu a premiérem jsou korektní. Dokonce i poté, co je předseda Motoristů brutálně naboural svými esemeskami. 

Petr Pavel a Andrej Babiš jsou společně schopni formulovat zahraniční politiku (i bez asistence ministra zahraničí Petra Macinky), domlouvat spolu obsazení postů velvyslanců a delegace pro zastupování České republiky.

Jediní, kdo stále dokola vzývá válku, jsou Motoristé a jejich fandové. Je nesmysl mluvit o Pavlovi coby vítězi – jenže oni jsou těmi poraženými. A do té trapné role se svým chováním sami pasovali. Celá uražená kampaň, kterou vedou již tři měsíce, byla stejně masivní a ukřičená, jako směšná a nevěrohodná. 

Smál jsem se, když politici a s nimi spříznění komentátoři a politologové ze sebe klopotně tlačili tuhle hloupou propagandu – evidentně ze stejných „not“.

Evidentně však dezinformátoři byli úspěšní, protože jejich narativ – o válce údajně vedené Hradem – zakořenil i v hlavách těch, kteří sotva stojí na straně této vlády. Nezabývejme se tím, kdo si myslí, že Pavel vyhrál. Nebo kdo říká opak, popřípadě mudruje, zda mělo ono údajné „vítězství“ cenu. 

Podstatné je říci jedno: každý, kdo skočil na tuto vějičku, prokázal fatální nedostatek samostatného uvažování a kritického myšlení.

Vyhrál Pavel? Prohrál? Zaplatil za výhru příliš? Nic z toho. Nezáleží, jak kdo vyřešil otázku, která je špatně položená. Neboť na to neexistují dobré odpovědi – kdo si nepoloží správný dotaz, nenajde pravdu. 

A ta je, že prezident udělal, co musel, splnil povinnost – a nic z toho ostatního není jeho vina. Že bude ministerstvo možná i tak řídit Turek? No a co? U Motoristů je to jedno. A prezidentovi nešlo o to ho „zničit“, ale chránit před ním ústavní principy.

Když už jsme u výher a proher. Jistěže České republice hrozí reálná škoda. Protože klíčový resort dostala do gesce strana, která na to není připravena (zase ale může jen příjemně překvapit). 

Jenomže za to přece nelze spílat prezidentovi – tohle je důsledek rozhodnutí voličů a následně politiků, kteří s jejich hlasy naložili tak, jak naložili. Stejně jako hlava státu nemůže za nepovedené životy proruských dezolátů, neodpovídá ani za volby a vládu.

Petr Pavel mohl za aktuální situace, jež nastala, možná změnit půdorys kabinetu. To by ovšem musel jít do „války“. Do té opravdové. Ale obecně platí, že prezidenta nemáme k tomu, aby „napravoval“ výsledek voleb.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.