KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Do Evropy přicestovalo loni o 38 procent nelegálních migrantů méně než v roce 2023. Na nejsledovanější a nejvytíženější trase přes Středozemní moře do Itálie se jejich počet snížil dokonce o 60 procent. Tento pozitivní vývoj usnadňuje evropským politikům přípravu na aplikaci migračního paktu, který vstoupí v platnost v roce 2026 a nelegální migranty by měl více odrazovat.
Některým politikům dává tento vývoj zároveň vítanou příležitost pochlubit se tím, že jejich opatření zabírají.
Například italská premiérka Giorgia Meloniová tvrdí, že pokles počtu lidí přicházejících přes moře do Itálie z Tuniska a Libye je výsledkem politiky její vlády, která domluvila (čti: zaplatila) zvýšenou ostrahu pobřeží vládám obou zmíněných zemí a také odrazovala migranty hrozbou, že skončí v azylových střediscích v Albánii. Ta sice nezačala zatím v praxi ještě fungovat kvůli sérií právních překážek, nicméně působí jako odstrašující prvek.
Také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová uvádí, že pozitivní vývoj souvisí s dohodami, které EU uzavřela s Tuniskem a s Egyptem. „Potřebujeme soustavnou činnost a prohlubujeme strategické vztahy s klíčovými zeměmi původu nebo tranzitu; migrace patří ke klíčovým zájmům, které tyto dohody zahrnují,“ napsala šéfka Komise ještě v prosinci.
Nevládní organizace naopak její (a Meloniové) paktování se severoafrickými „autokraty“ ostře kritizují. Například Valeria Taurino, ředitelka italské organizace SOS Středomoří – podle ní pozitivní čísla Frontexu nejsou důvodem k oslavě. Mohou naopak odrážet větší porušování lidských práv a mezinárodních úmluv na straně zemí, s nimiž EU dohody uzavřela. „Nižší počty lidí na moři ještě neznamenají méně případů úmrtí.“
Frontex hlásí pokles
Podle unijní agentury Frontex pověřené ochranou vnějších hranic EU bylo loni v Unii registrováno něco přes 239 tisíc nově příchozích ilegálních migrantů, což je o 38 procent méně než v roce 2023 a nejméně od roku 2021, kdy pohyb brzdila covidová pandemie.
Středomořskou cestou do Itálie přišlo nadále nejvíce migrantů, cca 67 tisíc, což je ovšem o 60 procent méně než o rok dříve. Ještě prudší pokles hlásí Frontex z „balkánské cesty“ přes Turecko, a to o celých 78 procent.
O 18 procent více migrantů naopak zamířilo z Afriky, zejména z Mauretánie, na španělské Kanárské ostrovy (celkem asi 47 tisíc). A nejvyšší nárůst hlásí Frontex z polsko-běloruské hranice, a to o 192 procent; čísla jsou zde však přesto nominálně nízká – 17 tisíc migrantů; agentura navíc (byť bez bližšího upřesnění) uvádí, že vedle Afričanů jsou mezi nimi také Ukrajinci.
Snaha dále zpřísnit migrační pakt
Migrační pakt, který se dojednal loni po mnohaletém úsilí, vyžaduje od členských států přípravu, proto ho nelze spustit hned, ale až v roce 2026. Bude třeba především vybudovat na hranicích záchytná střediska – v nich budou nelegální migranti drženi do doby rozhodnutí, zda mají v EU nárok na azyl či nikoli. Ti, kteří azyl nedostanou, budou vyhoštěni zpět do domovských zemí. Co však s těmi, které tyto země odmítnou přijmout?
O readmisích se samozřejmě vyjednává a bude dál vyjednávat bilaterálně. Zároveň si úspěšně razí cestu představa, že by se zamítnutí žadatelé o azyl, kteří se nemohou vrátit „domů“, vozili do středisek zřízených ve třetích zemích. Jediným takovým příkladem je zatím italská dohoda s Albánií, jejíž naplňování však naráží na námitky italských soudů, podle nichž nelze takto nakládat s lidmi pocházejícími ze zemí považovaných za „bezpečné“.
Pozornost se tedy soustřeďuje právě na koncept „bezpečných“ třetích zemí. Zamítnutí žadatelé o azyl z těchto států mohou být podle ustanovení „paktu“ odesláni do třetích zemí za podmínky, že k nim mají nějaký vztah. Polsko jako předseda Rady EU už oznámilo, že chce tuto klauzuli revidovat; má podporu Dánska, které nastoupí po něm.
Pokud by byla tato pojistka odstraněna, bylo by daleko snazší „lifrovat“ migranty do třetích zemí, jako je Albánie, pokud by se Unii (nebo jednotlivým vládám) povedlo nějaké takové možnosti vyjednat.
Tento postup podporuje skupina zemí včetně Česka, která razí tezi, že „migrační pakt“ je sice krok správným směrem, ale nestačí, a v nastoupeném kursu je třeba pokračovat.
Lídři těchto států se sešli na okraji prosincové schůze Evropské rady v Bruselu a připojila se k nim i Ursula von der Leyenová. Z toho lze usuzovat, že návrhy, které Komise na jaře předloží, ať už se bude jednat o deportace migrantů, jejichž žádosti o azyl neprošly, nebo jejich snazší umísťování ve třetích zemích, půjdou tímto směrem.
Další změnou, kterou se Komise zabývá, je zrušení odkladného účinku odvolání proti zamítnutí azylové žádosti. Tedy prakticky: pokud by se migrant dočkal negativní odpovědi a odvolal se, mělo by být možné ho vyhostit nebo přemístit, aniž by se čekalo na rozhodnutí odvolací instance.
Také zde lidskoprávní organizace protestují. Poukazují mimo jiné na nesmyslnost úmyslu vozit zamítnuté žadatele o azyl do třetích zemí, kde nikdy nebyli, neznají místní jazyk, nemají k nim žádný vztah a logicky tam ani nebudou chtít zůstat.
Při současné náladě v Evropě však tyto hlasy nutně zapadnou. Vlády i instituce EU se budou snažit ukázat, že s ilegální migrací něco dělají, i když se žádný příval běženců momentálně nekoná. Jinak převládnou narativy populistů a krajní pravice, které povýšily odpor vůči migrantům, zejména muslimům, na první místo své agendy.
V tomto hlaholení jsou jen málo slyšet návrhy na usnadnění legální migrace, tedy žádosti o víza a pracovní povolení podávaná na konzulátech v zemích původu a reagující na reálné potřeby pracovních sil v evropských podnicích. Problém je často v tom, že evropští podnikatelé lákají do EU vzdělané či vyškolené pracovníky nebo se soustřeďují na země, odkud ilegální migranti neprchají. Toky „ilegální“ a „legální“ migrace se tak do značné míry míjejí.
Zatímco nápady, které prosazovala donedávna krajní pravice, se dnes stávají běžně akceptovanou součástí evropského protimigračního „arzenálu“, přicházejí politikové v některých západních zemích s vysokým podílem migrantů na populaci s konceptem „remigrace“.
Například rakouští Svobodní (FPÖ), kteří se hrnou k moci, nebo Alternativa pro Německo, jež si brousí zuby na nejlepší historický výsledek ve volbách do Spolkového sněmu koncem února, nevylučují vyhošťování osob v těchto zemích již usazených.
Je obecně známo, že teroristické činy spáchané v minulých letech tak či onak pod hesly islámského džihádu mají na svědomí vesměs nikoli čerství přistěhovalci, ale lidé v evropských zemích již žijící, mnohdy zde narození, ba občané té které evropské země.
Jde o to, podle jakých hledisek by i tyto lidi bylo možné vytipovat a odsoudit k vyhoštění – a kam. Zatím hudba budoucnosti, ale především rozbuška, která může významně vyhrotit vztahy ve společnosti, do níž se tyto menšiny za uplynulá desetiletí více či méně integrovaly.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
