Ředitel magistrátu Kubelka jako Stalin: Z šedivého úřednického postu k nebezpečné samovládě

Bylo nebylo, žil kdysi jeden gruzínský revolucionář. Jmenoval se Josif Vissarionovič Džugašvili, a když se jako stát na politické mapě etabloval mladý Sovětský svaz, jeho soudruzi v čele s hlavními revolucionáři Leninem a Trockým jej jmenovali do funkce tzv. generálního tajemníka komunistické strany. To už používal revoluční jméno Stalin.

Tehdy ještě funkce generálního tajemníka zdaleka nevzbuzovala konotace, které se s ní začaly pojit později. V očích straníků bažících po světodějných zásluhách na čele revoluce šlo o nezajímavý post spojený s hromadou nedůležité otravné práce administrativně-organizačního charakteru.

Generální tajemník byl v podstatě něčím jako provozním ředitelem strany, který řešil každodenní úřední agendu. Stalin byl na tento post dosazen, jelikož se jeho straničtí rivalové (ovšem mylně) domnívali, že jej tím zbaví politického vlivu, a navíc se otravnou administrativou nechtěl nikdo zabývat.

Jak to bylo dál, všichni víme: po Leninově smrti Stalin, slovy Trockého „vynikající průměr“ a později „zákeřný Oset“, šikovnými zákulisními tahy postupně koncentroval veškerou moc do vlastních rukou a původně podřadnou funkci generálního tajemníka proměnil na vedoucí státní post, ze kterého pak dalších bezmála třicet let terorizoval stranu i národ. Mimochodem, i třetí komunistický prezident Antonín Novotný se na vrchol mocenské pyramidy propracoval právě přes podobné tajemnické místo v KSČ.

Omlouvám se laskavému čtenáři za nekonečný úvod, je však potřebný pro principiální pochopení důležitosti funkce, jakou Martin Kubelka zastává na pražském magistrátu. 

Ne, Kubelka samozřejmě není Stalin a pražský magistrát není komunistickou stranou. Modus operandi ředitele magistrátu v dané struktuře je však podobný.

Jméno Martina Kubelky v široké veřejnosti nejspíš nikdo neznal, dokud se neprovalilo, že nejvyšší pražský úředník dal téměř milionové odměny své asistentce. Primátor Svoboda jej následně dost netakticky omluvil v tom smyslu, že do toho nikomu nic není. Řediteli odboru dopravy Liboru Šímovi Kubelka odměny naopak zcela sebral, protože Kubelkova žena dostala pokutu za parkování. 

Speciální skupinu parkovacích povolení, jejichž držitelé mohou parkovat kdekoli v Praze zadarmo, rozdal členům své rodiny a spřízněným politikům, včetně třeba dlouholeté radní Alexandry Udženije – celkem 39 osobám. VIP parkovačky mají být vystavené rovněž dvěma až třem autům Poslanecké sněmovny.

Na pondělním jednání pražských radních měl Kubelka své počínání vysvětlit. Po několikahodinovém probírání svého případu nakonec přiznal, že parkovací oprávnění na rodinná auta skutečně má; podat vysvětlení svých kroků však na místě odmítl s tím, že se vyjádří písemně. Jako malý Martínek utekl také před přítomnými novináři.

Na opozičního zastupitele z Prahy sobě Pavla Zelenku, který informace o neoprávněných parkovacích privilegiích vypustil, poslal magistrát pod Kubelkovým vedením vzápětí policii, která měla šetřit údajný únik interních informací, rozuměj informací o neoprávněném počínání ředitele magistrátu. 

Podle informací Seznam Zpráv začal – na popud vedení magistrátu – postup úředníka Šímy zkoumat odbor právní podpory. „Zajímá se o to, jestli měl Šíma právo poskytnout údaje o espézetkách a majitelích aut.“

Připomeňme, že funkce ředitele magistrátu je nepolitická, tzn. že její držitel nesmí být organizován v žádné politické straně. Ředitele magistrátu jmenuje a odvolává primátor po předchozím souhlasu ministra vnitra; bez tohoto souhlasu je jmenování nebo odvolání neplatné.

Primátor rovněž stanoví řediteli magistrátu plat. Podobných „nestranných“ úředníků, tj. ředitelů různých odborů a úřadů jsou samozřejmě plné i další samosprávné instituce nebo ministerstva.

Ředitel magistrátu má teoreticky sice jen technicky řídit úřad, ale v praxi má i velký politický vliv. Jako politik těžko něco můžete dělat, když nemáte dost lidí, kteří by vaši politiku vykonávali – a na to, kolik, jací lidé a za kolik peněz tu agendu vykonávají, má zásadní vliv právě on. Dá se to přirovnat k tomu, když máte ve firmě provozního ředitele – pokud vás sabotuje, jste namydlení.

K pravomocem, kterými může ředitel vhodně „kroutit“ magistrátní úředníky, ale i politiky patří třeba stanovování platů všem zaměstnancům města zařazeným pod magistrát, vydávání pracovního či skartačního řádu a může také jako jediný navrhovat zřizování a rušení odborů magistrátu a jmenování a odvolání ředitelů odborů magistrátu.

Nejdete coby městský politik řediteli magistrátu dostatečně „na ruku“? Pak se připravte na komplikace: nedostanete odměny nebo pan gubernátor nebude nakloněn dát vám nová tabulková místa pro zaměstnance, která potřebujete. Možná k vám taky „magoš“ pošle společnost, která pro něj – za veřejné peníze – dělá audity, které gramotný člověk nemůže považovat za nezávislé. 

„Líbáte prsten?“ Dostáváte takové peníze, na které byste si v soukromém sektoru nesáhli. Když budete mít problém, podrží nad vámi gubernátor ochrannou ruku. A když budete jó hodní, zdarma si v Praze zaparkujete, což je někdy opravdu k nezaplacení.

„Řada lidí na magistrátu dnes dostává odměny v podobné výši, jakou činí jejich tabulkový plat – a rozhoduje o nich jediný člověk,“ popisuje opoziční zastupitelka z Prahy sobě Kristýna Drápalová.

Skutečně bizarní scéna se odehrála před rokem během zasedání pražského zastupitelstva. Běžné rokování radních bylo náhle přerušeno, aby se mohl odehrát ceremoniál připomínající orientální zvyky běžné třeba v KLDR. Na schodech vedoucích do sálu se objevil pan ředitel, aby mohl následně projít špalírem desítek přítomných včetně politických špiček Prahy, kteří vstali od svých stolů a vyrazili gratulovat svému velkomocnému vezírovi ke čtyřicátinám. 

Poblahopřát přišly dokonce děti z magistrátních dětských skupin. To je něco podobného, jako by byl technický ředitel pražského metra pozván na dozorčí radu, která by mu po jednotlivcích obřadně děkovala, že vlaky nějak jezdí a nejsou počmárané.

„My jsme mu poděkovali za to, jak pro magistrát pracuje. Je to vlastně šéf veškeré naší administrativy. Všechny ty věci, které my tady prohlasujeme a obhajujeme, tak on je potom musí zrealizovat,“ řekl mimo jiné k této památné chvíli primátor Bohuslav Svoboda.

„Já jsem byl rád, že jsem zadržel slzy a musím říct, že mě to velice potěšilo a překvapilo, že vlastně ta práce, která tady je, a je to společná práce, že se nám daří vybudovat stabilní tým, že se můžeme opřít jeden o druhého. Je to o lidech – pokud je vůle pracovat a spolupracovat, neházet si klacky pod nohy, tak to dílo se daří a opravdu se daří,“ poděkoval Martin Kubelka.

To sedí. Charakterově nevýrazný úředník Kubelka, který je znám svojí zlostnou trémou, má-li někde veřejně promluvit, sází v jednání s lidmi na pozici síly a moci vyplývající z jeho funkce. Ruka ruku myje: ty mi umožníš dělat tohle, já zas tobě umožním tamto. Kubelka rozdává městské benefity, jako by byly jeho, na hlavičkovém papíru zasílá výtky těm, kdo se mu znelíbí – jako třeba nedávno zmiňované zastupitelce Drápalové v souvislosti s jejím sledováním na čísi objednávku. 

Kubelkovy metody jsou stejně jako u Stalina primitivní, ale díky širokým klientelistickým vazbám napříč magistrátem dobře fungují. Jde zase jako obvykle „jenom“ o peníze – dostat nebo nedostat statisícovou odměnu, to už si kdejaký radní či úředník magistrátu rozmyslí, jak má hlasovat bez ohledu na stranickou příslušnost.

Sám Kubelka na „magoši“ působí od roku 2014. Přišel tam s tehdejší nově zvolenou primátorkou za ANO Adrianou Krnáčovou a v magistrátních kuloárech se proslýchá, že k Babišově hnutí má – i díky rodinné přízni – blízko dodnes. Než se stal magistrátním ředitelem, působil v roli nevýrazného ředitele jednoho z magistrátních odborů, kde však cílevědomě pracoval na tom „dostat se nahoru.“ 

„Pořád obcházel kanceláře politiků s lahvemi a mazal jim med kolem pusy, jak oni jsou nejlepší a on pro ně udělá, co bude moct,“ popsal pro INFO.CZ pražský radní, který nechtěl být jmenován.

Povedlo se mu to v roce 2018, kdy byl do funkce až napotřetí v úspěšném výběrovém řízení protlačen lidmi z ODS a ANO. Ironií osudu jej musel jmenovat tehdejší primátor Zdeněk Hřib, který má s Kubelkou dlouhodobě velké spory. 

Na podporu části politiků spoléhá Kubelka i dnes. A je otázkou, jak dlouho jej ještě neoficiální pražská koalice sestávající ze zastupitelů SPOLU a ANO bude držet u koryta. Záleží podle všeho na tom, jak moc je jedna ruka umytá druhou.

Je obecně dobře známé, že státní úřady jsou až na čestné výjimky „státy ve státě“, které si žijí vlastním životem a podléhají vlastním, zvenčí nepochopitelným pravidlům. Skoro každý takový úřad má také zpravidla svého „Kubelku“, který rozhoduje o klíčových záležitostech spojených s existencí nebo neexistencí bezpečného fungování řadového zaměstnance na svém postu. Kdo přijme pravidla „hry“, může si být jist poklidným dlouhým životem ve funkci, kdo ne, je buď v rámci chytře vymyšlené „reorganizace“ odejit, nebo znechucen poměry odchází raději sám. 

Státní úředník je zkrátka dost specifický „živočišný druh.“ Těžko se pak divit, že správa dusící samostatnou iniciativu i prostý selský rozum a smysl pro morálku nepřitahuje do svých řad lidi, kteří chtějí „jen“ pracovat, jak jim to předepisuje popis práce pro danou pozici, a třeba i myslet na blaho města/země. 

I kdyby Kubelka v dohledné době na magistrátu skončil a nahradil jej, řečeno slovy klasika, někdo „jiný, lepší, který se nezakecá“, bude ještě hodně dlouho trvat, než se atmosféra „na Praze“ zase dostane ze zdeformovaného kruhu, kde nevládne veřejný zájem, ale zájmy jednotlivce nebo malých zájmových skupin. To se však nejspíš nestane nikdy.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.