KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Prozatímní rakouský kancléř Alexander Schallenberg chlácholil v pondělí hodnostáře Evropské unie, že se nemusejí obávat protievropského obratu jeho země za pravděpodobné příští vlády vedené krajně pravicovou Stranou svobodných (FPÖ). Většinu vlád a institucí EU ale znepokojuje představa, že v čele země stane její šéf Herbert Kickl, který se netají obdivem k Vladimiru Putinovi a odporem k evropské integraci. Už předem si nechává říkat Volkskanzler (kancléř lidu), podobně jako kdysi rakouský rodák Adolf Hitler.
Lidovec Schallenberg ujišťuje, že jeho strana jako koaliční partner nedopustí žádnou zásadní změnu kursu rakouské politiky. „Rakousko je a bude spolehlivým, konstruktivním a silným partnerem v Evropské unii a ve světě,“ řekl po boku předsedy Evropské rady Antónia Costy. „To platilo pro minulé vlády, platí to pro tuto vládu a zůstane to tak i pro příští vlády.“
Costa jen velmi stručně podotkl, že výsledky demokratických voleb v členských státech je třeba respektovat, a vyjádřil „naději“, že to bude tak, jak Schallenberg říká.
Novopečený kancléř jmenovaný na přechodné období se na své první cestě snažil zachránit, co se dá, než se jeho Rakouská lidová strana (ÖVP) „spustí“ se Svobodnými poté, co se nebyla schopna domluvit na koaličním vládním programu se sociálními demokraty a se Zelenými.
Nedokázala tak zabránit návratu Svobodných k moci; ba co víc, souhlasila vyjednávat o svém pokračování ve vládě. Zatímco v minulosti byli Svobodní v koalici s lidovci vždycky slabším, juniorním partnerem, tentokrát by to bylo naopak.
Pro evropské vládnoucí mainstreamové strany to bude znamenat další oslabení. V Evropské radě zasedne Herbert Kickl po boku Viktora Orbána a Roberta Fica. Zatímco donedávna byl Orbán jediným pravidelným kverulantem a narušitelem jednoty bloku, budou nyní už tři ze sedmadvaceti. Ještě že Chorvatsko v Evropské radě zastupuje premiér Andrej Plenković, a nikoli prezident Zoran Milanović, který patří do stejné kategorie jako tři jmenovaní.
Během letoška se ale může partička rozrůst o další demagogy, včetně českého Andreje Babiše. Všichni si dobře pamatujeme, jak Kickl, Orbán a Babiš svorně ve Vídni rozjížděli novou evropskou stranu Patrioti pro Evropu. Nikdo také nedokáže předpovědět, jak si bude dál počínat italská Giorgia Meloniová či nizozemský Dick Schoof, kterého na dálku řídí místní ultrapravicový vítěz posledních voleb Geert Wilders.
Ale zpět k Rakušanům. Vznik koalice ještě není jistý, vládní dohoda se teprve rodí. Lidovci naléhají, aby obsahovala jasné záruky členství v Evropské unii a stejně tak i jasné odsouzení ruské agrese proti Ukrajině.
Nikde není psáno, že se to podaří dojednat. V případě neúspěchu by však hrozily další parlamentní volby, které by Svobodní podle průzkumů vyhráli s ještě větším náskokem před lidovci (37 % ku 19 %) než ty minulé (29 % ku 26 %).
Obavy v Bruselu vyvolává nejen sám fakt, že se v další evropské zemi zřejmě ujme vlády krajní pravice; vadí zejména Kicklova osobní pověst umíněného demagoga, který není populární ani mezi voliči svobodných. Podle průzkumů jich pouhá dvě procenta podpořila FPÖ právě kvůli Kicklovi.
Zatímco Viktor Orbán má nepochybné charisma a jeho kolegové v Evropské radě se naučili s ním za zavřenými dveřmi tak nějak vycházet, dohadování s Kicklem bude podle rakouských médií mnohem těžší. Na rozdíl od svého učitele a historického zakladatele Svobodných „krasavce“ Jörga Haidera, kterému psal projevy, vystupuje jako asketický a umíněný chlapík, který lpí na svých ideových představách.
AfD má radost
U velkého souseda dělá rakouský vývoj radost Alternativě pro Německo (AfD), která si brousí zuby na historický výkon v předčasných volbách vypsaných na 23. února. Činitelé AfD považují FPÖ za „sesterskou stranu“ a upřímně se radují, že se blíží její příchod k moci. Budou ji vychvalovat jako vzor, už proto, že její „normalizace“ pomáhá i banalizaci AfD v očích německých voličů. Durynský vůdce AfD Björn Höcke závistivě podotkl, že „z hlediska vývoje je Rakousko napřed“.
I s více než 20 procenty, které jí nyní přisuzují průzkumy, a druhým místem ve volbách nemá AfD tentokrát ještě šanci se prodrat k moci. Všechny ostatní německé partaje přísahají, že se s ní nespojí; na rozdíl od Rakouska bude „sanitární kordon“ v Německu držet. Ovšem možná už naposled…
Uvidíme, jak se bude dařit lepit spojenectví pravděpodobně vítězné CDU/CSU se sociálními demokraty, případně se zelenými, ba i s liberály, pokud se dostanou do Spolkového sněmu. Dosavadní zkušenosti s tříbarevnou „semaforovou koalicí“ v Německu i s krachem vyjednávání „tradičních“ stran v Rakousku dávají tušit, že to nebude vůbec snadné.
Pomalá eroze zaběhnutých demokratických pořádků v Evropě pokračuje. Lakmusovým papírkem je dnes postoj k ruské agresi vůči Ukrajině, tedy vlastně míra úspěšného průniku ruských dezinformačních narativů do populace. Je nabíledni, že se Rusko snaží oslabit jednotu evropského bloku tím, že rozkládá politickou scénu v jednotlivých zemích. Rakousko je učebnicovým příkladem – tamní elity měly vždy pro Rusko slabost. Německo je na tom podobně.
Politikové AfD se ještě nedávno nechávali korumpovat ruskými službami. Podobné nitky vedou z Kremlu k protagonistům Národního sdružení, které se dere k moci ve Francii, a k řadě větších či menších národoveckých partají napříč Evropou, jež dnes sbírají body jak na nenávisti k migrantům, tak na dojemné touze po rychlém míru na Ukrajině za jakoukoli cenu.
Z tohoto hlediska je pozoruhodné, že souběžně s Kremlem se těmto partajím dostává podpory ze strany amerického magnáta Elona Muska, tedy vlastně nastupující americké administrativy. Je to světová a historická premiéra, kdy Moskva a Washington jakoby spojují síly s cílem poškodit jednotu Evropské unie. To tady ještě nebylo. V tuto chvíli máme ještě jiskřičku naděje, že až se Donald Trump opravdu ujme moci za osm dní, tak tomu – aspoň ze strany USA – učiní přítrž. A naděje, jak známo, umírá poslední…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
