KOMENTÁŘ JANA MALINY | Meteorologické mapy dnes často vypadají, jako by Evropu zachvátila klimatická apokalypsa. Jenže když stejnou rudou barvu dostane běžných 28 i nebezpečných 40 stupňů, přestává varování plnit svůj účel.
Aby nedošlo k omylu: existují situace, kdy je temně rudá nebo dokonce fialová barva na meteorologické mapě naprosto namístě. Evropa v posledních letech skutečně zažívá stále častější epizody extrémních veder, kdy teploty šplhají ke čtyřicítce a představují reálné zdravotní riziko, zejména pro seniory a chronicky nemocné. Právě tehdy má varovná grafika svůj smysl. Problém je v tom, že dnešní barevná škála je posunutá natolik, že podobně apokalypticky vypadají i mapy s teplotami kolem 28 stupňů. Když je „peklo“ už při běžném letním dni, ztrácí mimořádná výstraha svou sílu právě ve chvíli, kdy ji lidé skutečně potřebují.
Barevná škála na mapě předpovědi počasí není jen grafická dekorace. Každá barva v sobě nese určitý význam a vyvolává emoce. Červená varuje, modrá uklidňuje, zelená působí bezpečně. Právě proto dnes mnohé meteorologické mapy vypadají hrozivěji, než by odpovídalo skutečnosti. Proč běžný letní den často připomíná plakát ke katastrofickému filmu?
Přiznávám, že jsem se nad tím nikdy příliš nezamýšlel. Debaty o klimatu se v posledních letech staly tak ideologicky vyhrocenými, že člověk občas raději uteče ke sportu nebo ekonomice. Jenže tentokrát mě jedna mapa opravdu zarazila.
Šlo o příspěvek Českého hydrometeorologického ústavu s předpovědí denních maxim. Při pohledu na něj by člověk skoro nabyl dojmu, že se nad Českem přehnala vlna extrémních veder. Jenže při bližším pohledu zjistí, že oranžová začíná už na příjemných 22 stupních a temně rudá nastupuje kolem 26 stupňů.
A právě to je zvláštní. Většina lidí si červenou automaticky spojuje s nebezpečím, varováním nebo extrémem. Přitom 26 stupňů rozhodně nepředstavuje žádnou klimatickou katastrofu. Naopak.
Samozřejmě existují i jiná vysvětlení. Britský meteorolog Aidan McGivern upozorňuje, že jednobarevné škály mohou být lépe čitelné pro barvoslepé. Z Českého hydrometeorologického ústavu jsem zase dostal odpověď, že barevnou škálu neurčuje meteorolog, ale dlouhodobé nastavení používaného programu.
To všechno může být pravda. Jenže výsledný efekt je stejně důležitý jako původní úmysl.
Vědecké instituce by měly přemýšlet nejen o přesnosti dat, ale také o tom, jak jejich prezentace působí na veřejnost. Mapy počasí totiž nejsou neutrální obrázky. Formují naše vnímání reality.
A právě proto stojí za otázku, zda by nebylo dobré se po letech zamyslet, jestli opravdu potřebujeme, aby obyčejný letní den s pětadvaceti stupni vypadal na obrazovce jako začátek apokalypsy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a zrudnete. Díky.
