Energetický teror, drony Octopus a imperiální nátura ruské opozice: Rozhovor s Adamem Syberou přímo z Kyjeva

Vítejte na INFO.CZ, u mikrofonu Jan Malina a na druhé straně můj host – Adam Sybera, analytik deníku Kyiv Independent, toho času v Kyjevě. Adame, pojďme rovnou k aktuálnímu dění. Svět sleduje výroky Donalda Trumpa i Vladimira Putina, ale chtěl bych tě nechat zhodnotit přímo z místa ten slib Putina Trumpovi, že se týden nebude útočit na ukrajinskou infrastrukturu a velká města. Co se tam vlastně dělo?

Už je to více než rok, kdy Trump složil inauguraci a řekl, že mír bude „do zítra“. Od jeho prohlášení si po tom roce už nic moc neslibuju. 

Pokud jde o to „energetické příměří“ – vím, že v neděli, když jsem byl na kávě, byl stoprocentní vzdušný poplach. U Vyšhorodu kousek od Kyjeva létaly drony. Ve středu 4. února v noci proběhl ruský útok na stanici TEC-5, která vyrábí energii a teplo. Ten útok byl po celé Ukrajině. Navíc jsou tu mrazy kolem minus 20 stupňů, ve kterých se všechno složitě opravuje. Jakýkoliv výpadek tepla je cítit okamžitě. Takže takhle bych ty „sliby“ zhodnotil.

Jak to teď vypadá přímo v Kyjevě? Viděl jsem obrázky „bodů nezlomnosti“, těch svítících stanů. Je to masová záležitost, nebo jen pro pár lidí?

Body nezlomnosti fungují od začátku války a teď se s nimi v Kyjevě roztrhl pytel. Je to ale 3,5milionové město a situace se liší čtvrť od čtvrti. Horší je to na levém břehu, v obrovských panelákových masivech. Když tam ve 30patrovém domě vypadne proud, nejedou výtahy ani topení. Jsou i čtvrti, kde si lidé vykopávali díry na suchý záchod, protože nefungovala voda. 

Já mám štěstí, ale i tak mi teď celý víkend nešlo topení, tak jsem se musel dočasně přestěhovat k přítelkyni. Další problém je voda – jakmile zamrzají trubky, začnou praskat. Ty problémy se na sebe skládají a čím déle to trvá, tím je situace vážnější.

Co je největším omylem Západu v interpretaci těchto signálů?

První omyl je už to, že si myslíme, že Rusko nějaké signály vůbec vysílá. Ve skutečnosti žádné mírové signály nevysílá. Rusko každý den signalizuje, že se domluvit nechce. Ze všeho nejvíc se bojí většího zapojení Evropské unie, protože ví, že s její plnou podporou by válku prohrálo. Putin je do jednání zapojen jen proto, že je přesvědčen, že dokáže zpracovat Donalda Trumpa, aby dotlačil Ukrajinu k příměří za ruských podmínek. Na lídry EU si takhle nevěří, ty si nedokáže namazat na chleba.

Rusko vede hovory o dohodách jen proto, aby mohlo říkat, že ty hovory vede. Takhle se to protahuje o měsíce, až je z toho rok.

Všechny ty bezpečnostní záruky, o kterých se mluví, jsou zatím jen obecné fráze. Aby bylo příměří, musíš mít konkrétní body: kde se zastaví palba, kde bude která jednotka. To tam nevidím. Je to jen neseriózní dohadování o ničem.

Často se mluví o tom, jací jsou Rusové vojáci. Od kluků z fronty slyším, že to nejsou jen „IQ tykve“ a alkoholici, jak se občas v médiích píše. Já se často dívám na informace od ruských mil-bloggerů - jak je možné, že mají takovou míru autonomie a otevřeně kritizují i velení, zatímco v oficiálních médiích jede cenzura?

Ono to tomu státnímu narativu de facto pomáhá. Ti mil-bloggeři jsou velmi často veteráni nebo lidé napojení na armádu. I ruský stát se jich trochu bojí, aby si nenahlodal vlastní struktury. Jsou to ale vždycky silní patrioti. Udržují narativ „za matičku Rus“, a to se Kremlu hodí. Nejúspěšnější propaganda je ta, která je trochu založená na pravdě. Navíc na Telegramu se to cenzuruje mnohem hůř než ve státních médiích.

Ty tvrdíš, že i ruská opozice je v jádru velmi imperiální. Je tam vůbec někdo, kdo by byl pro Západ v budoucnu použitelný jako partner?

Já tvrdím, že podstata současné ruské politiky i takzvané opozice je imperiální. To, čemu říkáme Rusko, je spíše kleptokratický syndikát, kterého se zmocnila parta kolem Putina za pomoci FSB a organizovaného zločinu. Celý systém se opírá o ideologii „rašismu“ – což je kombinace imperialismu, autoritářství a kultu osobnosti.

Nikdo z opozičních lídrů, ať je to Navalná, Jašin nebo Kara-Murza, nebojuje za skutečnou nezávislost Čečny, Dagestánu nebo okupovaných území v Gruzii.

Dokonce i Navalnyj argumentoval, že Krym je proruskej. Navalná i Kara-Murza dodnes obhajují ruskou jednotu a volají po zmírnění sankcí. Nechtějí zánik impéria, chtějí ho jen vést jinak. Skutečnými partnery jsou pro nás spíš ty utlačované národy uvnitř – Inguši, Tataři, Čuvaši. 

Ti byli o svůj „pád Berlínské zdi“ v roce 89 připraveni, protože pro ně se tehdy nic nezměnilo. Skutečný konec ruského imperialismu začíná až teď, u vzdoru Ukrajiny.

Pojďme k technologiím. Rusko útočí na infrastrukturu Šáhedy a raketami. Teď se mluví o nové zbrani – interceptorech Octopus, na kterých Ukrajinci dělají s Brity. Může to civilistům konečně ulevit?

Ta dronová válka se vyvíjí neuvěřitelně rychle. Co platí dnes, za půl roku nemusí fungovat. Nejde jen o technologii, ale o rychlost masové výroby a o know-how. Britové pochopili, že bez Ukrajiny, která má teď nejzkušenější armádu v Evropě, to prostě nepůjde. Drony Octopus a další interceptory (stíhač navržený k zachycení a zničení nepřátelských  letadel nebo dronů dříve, než dosáhnou svých cílů) jsou cestou, jak levně a efektivně ničit ruské drony, aniž by se musely používat drahé rakety z Patriotů. Propojuje se tím bezpečnostní infrastruktura zemí, které nejsou v EU, což je v dnešním geopolitickém řádu velmi prozíravé.

Na Ukrajině teď roste hvězda Michajla Fedorova. Kdo to vlastně je?

Fedorov je mladá krev, bývalý ministr digitalizace. Je mu kolem 34 let. Stojí za digitalizací Ukrajiny, která je v mnoha ohledech mnohem dál než evropské země. Díky němu lidé prakticky nemusí na úřady. Teď dostal za úkol zefektivnit ministerstvo obrany a zlomit tamní kostrbatou byrokracii, na kterou si armáda stěžuje. Zároveň je to i trochu tah na zlepšení reputace Zelenského kabinetu po korupčních skandálech kolem Jarmaka a Mindiče.

Když už mluvíme o korupci, v českých „dezolátních“ kruzích se to hrozně řešilo jako důkaz, že pomoc nemá smysl. Ale není to spíš dobrý signál, že se o tom dozvídáme a že se to vyšetřuje?

Přesně tak. Vidíme, že funguje protikorupční mechanismus, který dokáže zasáhnout i nejmocnější lidi v zemi. Je to jako u nemoci – když tělo kašle hleny, nevypadá to dobře, ale znamená to, že imunitní systém pracuje. Korupce je hlavní export Ruska. Čím méně Ruska v Ukrajině bude, tím méně tam bude korupce. To, že se o těchto kauzách ví a vyšetřují se, je naopak skvělá zpráva.

Co případ Ovečkin? Kde je hranice mezi sportem a politikou?

Ovečkin tu hranici sám smazal. Pokud hokejista veřejně pózuje s nápisem „Zachraňme děti od fašismu“ v době, kdy Putin násilně deportuje ukrajinské děti, za což je stíhán mezinárodním soudem, tak už se o žádné hranici nemusíme bavit. Ovečkin je Putinův oblíbenec, založil Team Putin a hrdě se hlásí k režimu, který páchá genocidu.

Je to absurdní. Ovečkin v USA vydělal miliony, vyhrál Stanley Cup a přitom propaguje režim, který Ameriku označuje za dekadentního nepřítele. Je to v podstatě ekonomický migrant, který plive na systém, který ho obohatil.

Tolerujeme mu to, co bychom jiným neodpustili. Pokud nám vadí rasismus nebo hákové kříže na stadionech, neměli bychom tolerovat ani otevřenou propagaci ruského kleptokratického syndikátu.

Kdybys měl moc v unijních strukturách, jak bys evropským státům otevřel oči v otázce hybridní války?

Na prvním místě je rychlejší integrace Ukrajiny a využití jejího know-how. Konkrétně pak zabavení ruských zmrazených aktiv a jejich použití na obnovu Ukrajiny. A hlavně: mnohem důraznější postup proti ruským vlivovým operacím. Pokud někdo jedná proti zájmům vlastního státu, nemůže sedět na ministerské pozici.

Čemu se v českých médiích nevěnuje dostatečná pozornost?

Právě rozkrývání ruských vlivových operací. Jsme o tom velmi málo informovaní. Točíme se kolem oligarchů, kteří měli historicky v Rusku ohromné zájmy nebo obchodovali s ruskými komoditami. Musíme začít tyčit jasné hranice. Tohle je náš prostor a budeme se bránit. Dezinformace nejsou jen „názory“, jsou to nástroje války vyvinuté na armádní úrovni. Nemůžeme nad tím jen mávnout rukou a vymlouvat se na svobodu slova.

Adame, díky za tvůj čas. Stay safe a doufám, že se brzy uvidíme.