KOMENTÁŘ JANA MALINY | Slýcháme to pořád dokola: tato válka je válkou dronů. Je to pravda, ale jen částečná. Technologie totiž není samospásná, pokud se jí nepřizpůsobí i lidé na zemi. Zatímco ukrajinská armáda v tichosti zavedla novou, brutálně efektivní taktiku „Search and Destroy“ pro lov ruských sabotážních skupin, Moskva se stále odmítá přestat střílet do vlastní nohy. Ruští velitelé ze strachu či neschopnosti nadále hlásí dobytí měst, do kterých bota ruského vojáka nevkročila.
To, co se nyní odehrává u Kupjansku a v dalších „horkých sektorech“ východní fronty, je souboj dvou diametrálně odlišných přístupů k realitě a vedení války.
Na jedné straně vidíme ukrajinskou adaptabilitu a chirurgickou přesnost, na straně druhé ruský systémový sebeklam, který má pro útočící jednotky fatální následky.
Pojďme se podívat pod pokličku toho, jak se dynamika bojů v posledních měsících proměnila.
Konec éry velkých šipek na mapě
Abychom pochopili novou ukrajinskou taktiku, musíme si nejprve říct, co přestalo fungovat. Představa velkých mechanizovaných svazků, které prorážejí linii a postupují desítky kilometrů do hloubky, je v současné fázi války mrtvá.
Pokus o takový útok je dnes v podstatě sebevražedná mise. Území nikoho v hloubce 20 až 40 kilometrů je permanentní „kill zone“ – zaminovaná, pod dohledem dronů a v dosahu dělostřelectva. Rusové to občas ještě zkusí, ale výsledkem jsou jen vraky bojové techniky.
Místo toho se Rusové adaptovali na taktiku „infiltrace“, o které jsme už na INFO.CZ psali několikrát. Pro připomenutí: vysílají malé, pěší skupinky o dvou až pěti mužích. Často bez obrněné podpory, někdy na motorkách nebo čtyřkolkách.
Cílem je nepozorovaně „prosáknout“ přes linii, schovat se ve sklepě rozbombardovaného domu a čekat na další vlnu. Když se takto nashromáždí dvacet vojáků, má nepřítel problém. Mohou napadat logistiku, útočit na týlové pozice a narušovat obranu zevnitř.
Na tento způsob boje bylo tedy třeba najít odpověď. Ta taktika je stejně nemilosrdná jako efektivní.
Taktika „Search and Destroy“: Vpřed, vpřed a nezastavovat
Ukrajinská armáda, konkrétně v sektoru u Kupjansku, vytvořila specializované úderné skupiny. Nejde tedy o pěchotu, která drží zákop. Jde o lovce.
Plukovník Sergej Sedorin, velitel úkolového uskupení v Kupjansku, popsal tuto novou doktrínu pro The Times jasně: „Neměli jsme počty na to, abychom Rusy převálcovali silou. Rozhodli jsme se adaptovat.“
Ukrajinci rozdělili své úderné síly do malých jednotek, zhruba o osmi mužích. Tyto týmy vyrážejí do protiútoku simultánně, z několika směrů, aby zmátly nepřítele. Klíčový rozdíl je v jejich chování při kontaktu.
Ukraine continues to strengthen control over Kupiansk, preventing Russian troops from establishing a foothold in the city, - The Washington Post
— SPRAVDI — Stratcom Centre (@StratcomCentre) January 19, 2026
According to the publication, Russian units are trying to infiltrate the city in small groups - via the river and even through an… pic.twitter.com/DT0S8qVqvX
„Skupiny se pohybují neustále vpřed, vpřed, vpřed. Nezapojují se do velkých, zdlouhavých bitev,“ vysvětluje plukovník Sedorin s tím, že dříve tomu tak nebylo.
Pokud dnes taková skupina narazí na ruské infiltrátory zalezlé v domě, nezastaví se, aby je hodinu dobývala. Místo toho pozici označí, předají souřadnice operátorům dronů a dělostřelectvu, kteří dům srovnají se zemí, a pěchota pokračuje dál.
Jejich cílem je odříznout logistické trasy nepřítele, nikoliv se nechat přišpendlit k zemi palbou jednoho kulometu, popřípadě riskovat zásah ruským dronem. Je to dynamický boj, kde se role lovce a kořisti mění v řádu minut.
S plány budov v kapse
Tato taktika však vyžaduje něco, co Rusům často chybí: dokonalou zpravodajskou přípravu. Není to chaos, je to řízená operace.
Velitel útočné roty z 13. brigády národní gardy „Chartia“, která hraje klíčovou roli při čištění Kupjansku, popisuje úroveň detailu, s jakou do akce jdou: „Chlapi nejdou naslepo. Každá budova byla vyfocena ze všech úhlů. Věděli jsme, kde jsou okna, kde jsou sklepy, kde jsou dveře. Sehnali jsme plány těch budov.“
Připomíná to spíše policejní zásahovou jednotku nebo speciální operace než běžnou zákopovou válku. Díky této přípravě mohou ukrajinské týmy čistit oblast s minimálními ztrátami, zatímco ruské jednotky, často složené z narychlo vycvičených branců, bloudí v ruinách, které neznají.
Past vlastních lží: Virtuální realita ruského generálního štábu
Zatímco na zemi probíhá tento smrtící taktický šach, v ruském informačním prostoru se odehrává fraška, která má pro okupanty (naštěstí) tragické následky.
Ruské ministerstvo obrany a potažmo Vladimir Putin v posledních týdnech opakovaně tvrdili, že plně kontrolují Kupjansk a vesnice jižně od něj.
Realita? Ukrajinští vojáci zveřejňují videa, jak se v centru těchto „dobytých“ vesnic procházejí bez helem, bez neprůstřelných vest a v naprostém klidu.
Proč na tom záleží? Protože lhaní v hlášeních se v ruské armádě stalo systémovou chorobou. Velitelé na nižších stupních se bojí přiznat neúspěch, a tak nahlásí dobytí vesnice, kterou viděli jen z dálky. Tato lež putuje po žebříčku velení až k Putinovi. A pak přijde realita.
„Koho se snažíme oklamat?“
Představte si, že jste ruský velitel čety, který dostane rozkaz přesunout se do Kupjansku-Vuzlového. Podle mapy je to týl. Očekáváte bezpečí. Místo toho vjedete přímo do léčky ukrajinských „Search and Destroy“ týmů.
A co je horší – když začnete volat o pomoc, dělostřelectvo a letectvo vám nepomůže. Proč? Protože podle jejich map jste na vlastním území. Nebudou přece bombardovat „osvobozenou“ vesnici.
Tato situace frustruje i ruské propagandisty a tzv. milblogery. Kanál „Two Majors“ se nedávno jízlivě ptal: „Koho se přesně snažíme oklamat? Ukrajince? Ti vědí, kde jsou. Klameme jen sami sebe.“
Tak ať vám to vydrží, chlapci.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy, ať například nezmeškáte pravidelný sobotní přehled ruských neúspěchů na frontě! Díky.
