Smysl ruských voleb? Vytvořit dojem, že Rusko je na rozdíl od Ukrajiny demokracie

Psát o ruských volbách (uvozovky nepoužívám z čistě praktických důvodů) do Státní dumy je vlastně docela jednoduché. V demokratických zemích výsledky znáte až po volbách a téměř nikdy nelze odhadnout, jak dopadnou. Jenže v Rusku ani největší snílek nemohl věřit, že by nezvítězilo Jednotné Rusko a že by mohlo dojít k nějakému mocenskému posunu. Zvláště po kampani, která se nesla ve znamení logiky, kdo je proti Jednotnému Rusku, je proti Putinovi a kdo je proti Putinovi, je proti válce.

Pro jistotu pak byla strana, která proti válce vystupovala, z voleb pod směšnou záminkou vyřazena. V takové konstelaci není těžké chápat, že režim udělá vše pro to, aby výsledek působil co nejlépe. To ale v podmínkách „nových diktatur“ neznamená 99 % pro vládnoucí stranu, ale dostatečně vysoký výsledek s tím, že má vypadat pravděpodobně. Alespoň pro ty, kdo mu chtějí věřit.

Současné volby měly kromě jiného dokázat, že je Rusko i v podmínkách „speciální vojenské operace“ schopno uspořádat hlasování, a to včetně „nově připojených území“. Že Kyjev na hlasování nebude hledět jen tak, bylo zřejmé už dlouho před volbami.

V jejich průběhu se pak odehrál zatím největší útok na Moskvu. To vše pochopitelně mělo ve sledované dny ukazovat, že Putinova válka proti Ukrajině se nevyvíjí ani zdaleka tak, jak vůdce říká. Naproti tomu Kreml bude s ještě větší vervou používat svůj argument o tom, že Rusko je demokratické, protože uspořádalo volby, zatímco Ukrajina je diktaturou, protože volby nemá. Argument je to pochopitelně nesmyslný, nicméně si jej už nyní část příznivců nachází a často opakuje.

Podle Ústřední volební komise přesáhla volební účast 56 procent, což je více než v předešlých volbách. Důvodů mohlo být několik, od možnosti hlasovat elektronicky přes roztažení voleb do několika dní.

Kritici pochopitelně dodají i to, že Moskva měla všechny důvody vylepšit výsledky i účast. Z mnoha volebních okrsků tak bylo hlášeno nevpuštění pozorovatelů do volebních místností, na internetu se pak množí videa různých machinací s volebními lístky. Sama Centrální volební komise hlásí tři případy, což se zdá být velmi podhodnocené.

Na druhou stranu, nejpravděpodobnějším důvodem, proč šli Rusové vlastně volit, je prostý pragmatismus. Nevolba by mohla vzbudit pozornost orgánů státní moci, tak je jednodušší jít volit a nedělat si problémy. Kreml o vysokou účast výrazně stál, což dával najevo všemi možnými způsoby. Nějaké machinace pak nejsou úplně nutné.

Jednotné Rusko s vysokou mírou pravděpodobnosti získá ústavní většinu. Podle oficiálních prozatímních výsledků získalo 57 procent hlasů v poměrné části. Za ním jsou pak komunisté se 14 procenty, LDPR s 9, Noví lidé s 8 a Spravedlivé Rusko s 5 procent. Navíc ale Jednotné Rusko obdrželo 206 mandátů v jednomandátových okruzích.

I když ještě výsledky v noci z neděle na pondělí nejsou definitivní, je jasné, že takovým postavám, jako je šéf Jednotného Ruska a předseda Dumy Vjačeslav Volodin či místopředsedové Státní dumy Petr Tolstoj a Irina Jarovaja, připisují výsledky přes 80 procent. Stejně jako v případě volební účasti – i zde se jedná o legitimizační argument, bez ohledu na to, jak moc nepravděpodobně takové výsledky vypadají.

V tomto kontextu není oznámené vítězství Jednotného Ruska nijak překvapivé. Putin stranu svazoval se sebou, a i když jeho rating nedosahuje takových hodnot jako ve chvíli, kdy byl na vrcholu, stále to stačí na reálnou podporu.

Jednotné Rusko má extrémně disproporční přístup k médiím, Putin je pak samozřejmě vykreslován jako nesporný a neomylný vůdce. Vysoký výsledek této státostrany byl téměř povinností. I podle prvních ohlasů ruských představitelů je takový výsledek důkazem, že Rusové podporují současný kurz.

Z hlediska hlasování o zákonech se nic nemění. Ani v současné době nebyla ruská Státní duma zrovna orgánem, který by nějakým způsobem debatoval o návrzích Kremlu či je dokonce schopen zamítat. Všechny zásadní body vždy prošly bez jakéhokoli problému.

Otázkou samozřejmě je, co se bude dít dál. Kreml získal potvrzení legitimity, o které usiloval. I když se dá úspěšně pochybovat o míře demokratičnosti procesu, naše pochyby v tomto nejsou nijak důležité. A nic to ani nemění na tom, že takovými čísly bude také argumentovat. Navenek se nemění mnoho, protože se jedná o z vnějšího pohledu nedůležité posuny. Rusko je a bude plně v moci Vladimira Putina a je vcelku jedno, jestli to bude s Jednotným Ruskem se 320 nebo 350 poslanci. Kreml se bude zaklínat jednotou ruského národa tváří v tvář vnějšímu nepříteli.

Pokud tedy máme zhodnotit volby do Státní dumy, nejspíš by ani příznivci Vladimira Putina nechtěli, aby současná, natož minulá vláda uspořádala volby v podobném stylu. S demokracií (kromě té „lidové“) Rusko nemá příliš mnoho společného. Politická debata se odehrává v podmínkách cenzury, nepohodlné strany jsou z voleb vyškrtnuty.

Samotný den hlasování a případné machinace jsou už jen detailem. Dá se to přirovnat k závodu, kdy jeden kandidát má svázané nohy a na zádech dvacetikilový batoh, zatímco druhý běží bez omezení. A všichni pozorovatelé se rozplývají nad tím, že měření času bylo férové.

Ve výsledku je docela jedno, jak ruské volby vidíme. Důležité je, že podle nich bude Rusko, pokud se nestane něco nepředvídatelného, fungovat i nadále. 

  🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.