Samoobslužné pokladny: Měli by za ně dávat obchodníci lidem slevu?

Jen málo věcí spojených s (malo)obchodem vzbuzuje v Česku v poslední době tak rozsáhlou a vyhrocenou diskusi, jako právě toto téma. Hodně lidí má totiž pocit, že když zákazník při nákupu vykonává práci za prodavačku či pokladní, měl by platit méně, než když mu zboží markuje placená obsluha.

„Pokud obchodník něco potřebuje, ať si zaplatí zaměstnance, kteří to udělají!“ píše se na sociálních sítích. Mnoho zákazníků má pocit, že když zaplatí obchodníkovi za zboží, jsou v ceně zakalkulované i náklady na prodavačky, prodavače, pokladní a další zaměstnance. A pokud část těchto personálních nákladů obchodník odbourá tím, že vytvoří samoobslužný prodej, měl by se zákazníkovi za jeho „práci“ odměnit nižší cenou. Což se ale většinou neděje.

Vyhrocených diskusí na toto téma se na sociálních sítích vedou stovky. Někteří přitom odmítají i argument, že si zákazníci většinou mohou vybrat, zda zvolí samoobslužný systém, nebo využijí pokladnu s živou obsluhou.

Podle kritiků dnes stále více obchodů přechází z důvodu úspory personálních nákladů na čím dál větší podíl samoobslužného prodeje, což vede k vytváření front u zbylých běžných pokladen. A de facto tak nutí zákazníka, aby si zboží namarkoval a odbavil sám.

Pro mnoho zákazníků (já se mezi ně také počítám) přitom samoobslužný prodeje přináší značné výhody a cíleně ho využívají. 

Jiní ale tvrdí, že když už mají „dělat práci“ za pokladní, tak přece nemohou platit stejnou cenu, jako když využijí lidskou obsluhu. „... vybral jsem zboží, naskenoval, zabalil, zaplatil – a to není pohodlí, to je práce navíc,“ domnívají se někteří kritici tohoto systému.

Existují také lidé, kteří z podstaty věci mají při placení raději lidský kontakt než robota a bojí se například toho, že při markování udělají chybu. A pak budou při náhodné kontrole označeni za zloděje. I o takových příbězích, ať už pravdivých či nepravdivých, se na sítích šíří rozsáhlá diskuse.

Především má ale řada jejích účastníků skutečně již zmíněný pocit, že samoobslužný prodej by měl být pro zákazníka na výstupu levnější, než když využijí službu pokladny s lidskou obsluhou. „Co po nás budou obchodníci chtít příště? Abychom ještě doplňovali zboží?“ ptá se další diskutující.

Tato debata nabírá na obrátkách, protože různé formy samoobslužného prodeje rychle přibývají na úkor lidské obsluhy. Vznikají samoobslužné prodejny, restaurace, pivnice, dokonce výčepy piva a limonád. V mnoha případech se ale cena pro zákazníka nijak neliší od provozoven s obsluhou, nebo je rozdíl jen nepatrný.

Klasickým příkladem jsou i některé restaurace, které si účtují za jídlo „s sebou“ stejně nebo dokonce ještě více, než když ho host sní v restauraci a nechá se přitom obskakovat obsluhujícím personálem. V zahraničí je to přitom velmi neobvyklé – tzv. take-away/take-out je tam naopak levnější.

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu, se ale domnívá, že celá debata o předraženém samoobslužném prodeji v Česku je jen bouří ve sklenici vody. „Tuhle debatu hodně sleduji a myslím, že to primárně vzniklo jako snaha lidí ovlivnit algoritmus sociálních sítí, protože to je téma, na které má každý názor a spousta lidí na to zareaguje,“ napsal INFO.CZ Prouza.

Podstata je podle něj prostě taková, že si lidé vybírají samoobslužné pokladny, protože jim to z nějakého důvodu vyhovuje. „Někteří nechtějí žádnou interakci s pokladní, jiní chtějí ušetřit čas,“ uvedl Prouza. Dnes jde podle něj přes samoobslužné pokladny mírně přes polovinu nákupů, ale u nákupů do 10 položek je to už 75 % nákupů. A to kvůli tomu, že lidé nechtějí čekat frontu u pokladen s lidskou obsluhou.

„Navíc v každém velkém obchodě má zákazník vždycky na výběr – pokud chce nákup nechat namarkovat, vždycky tam je živá pokladní,“ uvedl Prouza. Podle něj se je to vlastně úplně stejné jako u placení. „Dnes už sice už naprostá většina plateb za nákupy probíhá přes karty, ale vždycky budete mít právo zaplatit hotovostí,“ říká Prouza. 

Zákazník, který chce lidskou obsluhu, si ji podle něj „zaplatí“ v nákupu, zákazník, který chce nulovou lidskou interakci či rychlejší obsluhu, si ji „zaplatí“ také. „Každý tedy ‚platí‘ za to, co preferuje,“ uvedl Prouza.

Výjimku mohou podle něj tvořit automatizované prodejny na vesnicích, kde živou prodavačku obchod s malým obratem nedokáže uživit a plná automatizace je jedinou šancí, jak prodejní místo v daném místě vůbec udržet. 

Jenže i tady se podle mnoha diskutujících nabízí otázka, zda by tedy (i při započítání pořizovacích nákladů) neměla taková vesnická automatizovaná prodejna nabízet levnější zboží než městský supermarket.

Zastánci automatizovaných obchodů je propagují skutečně jako „záchranu vesnického prodeje“. A to včetně například digitálních „AI“ asistentek, z nichž jedna začala nedávno fungovat třeba v obci Zámrsk u Vysokého Mýta. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, komunikuje se zákazníky a radí jim, jak se vyznat v obchodě.

Robotizace obchodu se prostě stává všudypřítomnou a je stále dokonalejší. Nemělo by to ale – jak se o tom silně diskutuje – také výrazně zlevnit zboží? Robot sice něco stojí, ovšem nebývá nemocný, pracuje pořád, nikdo za něj nemusí platit zdravotní ani sociální pojištění. 

O tom, že by automatizace obchodu měla vést k výraznému zlevnění služeb, ale nejsou přesvědčeni dokonce ani zástupci některých obcí, které tyto obchody provozují.

„Na cenu může být více pohledů,“ napsal INFO.CZ Tomáš Dubský, místopředseda Sdružení místních samospráv ČR a zároveň starosta obce Vysočina na Chrudimsku. 

První pohled podle něj je, že se automatizace zaváděla, aby se snížily náklady, a tím se služba vůbec na venkově udržela. Zároveň se podařilo rozšířit provozní dobu a ukázaly se nové možnosti prodeje – a vlastně i myšlení. „A tím, že třeba u nás částečně provozujeme obchod jako obec, tak můžeme určovat i cenovou politiku. Ale na přímou vazbu ‚automat znamená nižší cena‘ bych nepřistupoval,“ argumentuje Dubský.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.