KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Demokratický právní stát? Ano, tak by to mělo fungovat. V podání současné sněmovní většiny to však je spíše zápas demokracie versus právo. Koalice se chová, jako by jejích sto osm poslanců představovalo jedinou a univerzální moc v republice, která nemusí respektovat žádnou jinou a sama si dělá, co chce. Což je apokalyptická strategie.
„Lid si ho zvolil, i když věděl o střetu zájmů.“ „Vyhrál ve volbách, takže Čapí hnízdo nikoho nezajímá.“ „Ústavní soud jde proti zájmům Česka a provádí puč.“ Toto jsou floskule koaličních politiků a jejich propagandistů, jimiž nás „nakrmí“ pokaždé, když si někdo dovolí požadovat, aby momentální vládci elementárně respektovali konstituci, dělbu moci a právní řád. Dle jejich pyšné (avšak mylné) interpretace mohou vše toto odmítnout, protože „mají mandát“.
Tihle novodobí farizejové si vykládají ústavu tak, že když „lid je zdrojem veškeré státní moci“ a jeho část jim na čtyři roky svěřila do rukou většinu v dolní komoře parlamentu, nemusejí brát ohled na nikoho a na nic. A mohou se v zemi chovat jako páni absolutní monarchie. Opravdu jim uniklo, jak ona věta z čl. 2 pokračuje? Stojí tam: „vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“.
Vyhráli jste volby? Fajn, ovládáte Sněmovnu a vyslovujete důvěru vládě. Ale nic víc. Kabinet spravuje zemi dle jasně daných pravidel, nestává se jejím vlastníkem ve stylu ruského samoděržaví. Soudy jsou na něm nezávislé. Ať se to Babišovi, Okamurovi, Macinkovi a jejich zaplaceným politologům, influencerům a novinářům líbí, nebo ne, tuhle moc v rukách nedrží a ani nemohou. A výroky justice jsou závazné úplně pro všechny, tedy i pro ně.
Víte, kde udělal Petr Pavel zdaleka největší chybu v úřadě? Když netrval na přísném dodržování práva a jmenoval Andreje Babiše premiérem přes jeho střet zájmů a hrozbu odsouzení. Ustoupil tím neústavní interpretaci tábora fandů koalice ANO, SPD a Motoristů, že parlamentní moc stojí nad všemi ostatními a ve volbách se mimo jiné rozhoduje i o vině a trestu. Jak by asi mohl říci Švejk: „Když je někdo zvolenej, je ouplně nevinnej“.
Ústava nepočítá s tím, že se jí vláda neřídí
Hlava státu měla moc tomu všemu zabránit. Ale kapitulovala. Na úplném počátku šlo legitimně požadovat, aby hnutí ANO nabídlo do čela vlády někoho jiného. Do doby, než případně Andrej Babiš vyřeší střet zájmů a řádně proběhne proces kvůli dotaci na Čapí hnízdo. Nestalo se a v důsledku zde máme kabinet, který odmítá uposlechnout výroku Ústavního soudu. Co teď s tím? Upřímně: demokracie vůbec nepočítá s možností, že by nějaká instituce odmítala uznat právoplatný rozsudek.
Když se zákonu a justici vzepře zločinec, stát ho zpacifikuje skrze policii. Ale to v případě kabinetu samozřejmě není možné. Jisté páky má Evropská komise, která může kvůli porušování pravidel právního státu utnout Babišově vládě všechny penězovody a žalovat ji u Soudního dvora EU. To ji však nezbaví exekutivní moci v Česku, kterou může nadále využívá a zneužívat, jak se jí líbí. Pokud odmítne uznávat soudy, tak v podstatě neomezeně.
Možná se někdo podiví, proč je demokracie doslova bezbranná a bezzubá vůči znásilňování pravidel samotnou vládou. Ano, s tím se zkrátka nepočítá. Stejně jako s tím, že se ustaví kabinet složený ze mstivých a malých osob, který odmítne dohodnout se s prezidentem na reprezentaci republiky, jak ve článku 63 předpokládá ústava. Ba co víc, když za záchrannou brzdu zatáhne konstituční stolice, vláda arogantně ignoruje i ji.
Fakticky na tak brutální násilí páchané koalicí na právním státu existuje jediná sankce, jakési „tlačítko poslední záchrany“ a to článek 23 Listiny základních práv a svobod, který říká: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“
Takže už milovníkům svobody a spravedlnosti zbývá jedině vzpoura? Formálně jsou podmínky pro ni přesně naplněny. Právo na soudní ochranu je integrální součástí Listiny, vláda skutečně brání naplnění verdiktu Ústavního soudu a žádné „zákonné prostředky“, jež lze proti ní použít, prostě neexistují. Jinou otázkou je věcná (či materiální) stránka. Nemáme precedens. Tento kabinet je první, který se pustil do čelního střetu s právním státem.
Svobodu nemáme zaručenu navždy
Kdy už jsou občané oprávnění „jít do toho“ a odporovat vládě, která se odmítá řídit výroky soudů? A jaké prostředky mají a mohou zvolit? Je evidentní, že ústavodárce je nechtěl nechat zcela bezbranné jako v roce 1948 a chtěl jim dát do rukou zbraň proti nástupu autokracie spočívají v tom, že nebudou potrestáni za obranu demokracie. Ale (logicky) neřekl, kdy ji použít, ani jak by konkrétně mělo vypadat ono oponování moci.
Ústava počítá s tím, že parlamentní demokracie a právní stát fungují vedle sebe a ve vlastním vymezeném prostoru. Ne proti sobě a že ta první moc se bude snažit požrat tu druhou. Opět se potvrzuje stará pravda, že neexistuje žádný přesný jízdní řád, jehož dodržování zajistí hladké fungování otevřené a svobodné společnosti. Někdy je nutné ji aktivně bránit.
Jsme členskou zemí Evropské unie, takže prozatím nedojde k naplnění slov třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona: „Strom svobody musí být čas od času osvěžen krví vlastenců a tyranů.“ Ale v každém případě vězme, že tuto nejvyšší hodnotu nemáme zaručenu navždy a automaticky…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
