KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Sice zopakoval některé dílčí návrhy z dřívějška, celkově ale Andrej Babiš v pátek snad vůbec poprvé ve sněmovně odhalil, jak by měly vypadat Česká televize a Český rozhlas, až se nejsilnější opoziční strana vrátí k moci. Jeho slova je potřeba brát vážně – už jenom proto, abychom věděli, co nás čeká.
Babiš se opět v debatě, která měla být výhradně o „velké“ mediální novele a s ní souvisejícím navyšování poplatků, neubránil ve své takřka hodinu a půl dlouhé promluvě balastu. Pro jednou ale vynechme roztodivné bizarnosti, které už tak nějak k jeho dlouhým projevům patří, a pojďme vzít zcela vážně jeho vizi budoucí podoby veřejnoprávních médií.
Pokud svá slova myslel vážně, mohly by tvořit pomyslný bod nula debaty o podobě ČT (a ČRo) v případě návratu hnutí ANO do vlády. Předně: Česká televize se musí řídit zákonem o České televizi a Kodexem České televize.
Oba dokumenty tvoří základ, podle kterého musí být její vysílání hodnoceno. Vše ostatní jsou od osobního vkusu každého z nás odvozené preference. Někomu je bližší film nebo seriál, jiný sleduje sportovní vysílání, někdo má raději zábavu, další jde zase po dokumentech a vzdělávacích pořadech.
V Kodexu ČT se píše například toto: „Česká televize přispívá k vytváření prostoru svobody slova, myšlení a tvorby, v němž může vyrůstat demokracie. Informuje, poskytuje kritickou reflexi událostí, vzdělává a baví v ovzduší úcty k člověku, k jeho dílu i ke všem formám existence.“
A v zákoně o ČT najdete: „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.“
Lze to říct i takto: Česká televize musí informovat, vzdělávat a bavit. A skladba jejích pořadů by měla brát v potaz pluralitu zájmů, hledisek a preferencí všech obyvatel České republiky. Její ambicí musí být nabídnout každému něco. Jednoduše řečeno – Česká televize by tu měla být ideálně pro každého.
V praxi to mimo jiné znamená, že na rozdíl od komerčních kanálů musí její vysílání zohledňovat menšinové a vyloženě okrajové žánry, a to s ohledem na všechny skupiny obyvatel, jejich svobodu, náboženskou víru, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví.
Je důležité na to upozornit minimálně ze dvou důvodů: Zákon ČT i Kodex ČT jsou dokumenty, které prošly zákonodárným procesem. Pokud se tedy dopracujeme k tomu, že chceme jinou ČT, musí se to odrazit právě v těchto zákonech. Musí to zkrátka schválit nějaká příští politická, chcete-li vládní většina. I proto má smysl brát slova Andreje Babiše vážně.
A ještě jedna poznámka: politici mají tendenci, ani předseda hnutí ANO se tomu neubránil, vysílání ČT redukovat na její zpravodajství a publicistiku. Reálně ale tvoří pouze jednu programovou složku z mnoha – navíc výrazně menšinovou. Pokud bychom to brali z pohledu rozpočtu ČT, zpravodajství tvoří jeho jednu desetinu.
Ne veřejnoprávní, ale státní televize
Pojďme se tedy pokusit vypíchnout to podstatné z vize budoucí podoby ČT, jak ji v pátek v dolní komoře nastínil Andrej Babiš. Jak už víme delší dobu, hnutí ANO půjde do voleb s tím, že zruší koncesionářské poplatky, načež se rozpočet ČT stane jednou z mnoha položek rozpočtu ministerstva kultury. Babiš tento návrh opírá o praxi jiných, třeba skandinávských zemí.
„Nikde v těchto zemích to nevedlo k ohrožení demokracie nebo nestrannosti médií. A přestože vládní strany straší údajnou ztrátou nezávislosti, žádná z těchto zemí se neocitla na žádném indexu ohrožení svobody tisku. Tak my jsme byli ve vládě přece, ne? Jste zapomněli? My jsme tady schvalovali všechny ty zprávy, i když to hospodaření je netransparentní. My jsme někdy někoho ohrozili? Ne. Ne,“ uvedl Babiš.
Předseda hnutí ANO má pravdu – pravdou ale také je, že naše tradice, historie a politická kultura jsou na jiné úrovni a v dost odlišné kondici než třeba ve Švédsku nebo Dánsku. Dívat bychom se měli spíš do zemí, které nám jsou blízké a jejichž kultura je srovnatelná s tou naší. Nechci tady hned strašit slovenským scénářem, přesto bych osud jejich veřejnoprávních médií bedlivě sledoval.
Lze to říct i takto: až bude rozpočet ČT položkou rozpočtu resortu kultury, v praxi to bude znamenat jediné: její ředitel bude chodit každý rok na jaře nebo v létě škemrat o peníze k ministrovi, jehož existence bude například ve vládě hnutí ANO zcela záviset na tom, jak bude věrný vrtochům a náladám svého stranického předsedy a premiéra – tedy Andreje Babiše.
Ta televize už nebude ani tak veřejnoprávní jako státní. Skoro by si hnutí ANO mělo do předvolebního programu napsat to samé, co má ve své politické deklaraci – což lze označit za základ předvolebního programu – hnutí Stačilo!, tedy projekt předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné: „Zestátníme veřejnoprávní média.“
Postačí tři kanály
Další Babišův návrh je, aby ČT podléhala kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Tady moc nemá smysl se u toho zastavovat, protože proti tomu nikdo soudný nic nemá. Pokud vím, tak už minulý generální ředitel ČT Petr Dvořák proti tomu nic nenamítal. Už dávno to mělo být zavedeno. Na údajnou nehospodárnost ČT ale míří ještě jiný Babišův návrh.
„Podívejme se na konkrétní čísla. Česká televize provozuje šest kanálů, z toho jeden čistě zábavný. Potřebujeme skutečně tolik veřejnoprávních kanálů? Je nutné, aby veřejnoprávní televize konkurovala komerčním stanicím v oblasti zábavy? Opravdu je nezbytné, aby vysílala nekonečné seriály, které by stejně dobře mohly být produkovány komerčními subjekty?,“ táže se předseda ANO.
Ponechme nyní stranou, že ČT nevysílá nekonečné seriály typu Ulice. Zrovna tak pro tentokrát nebudeme rozporovat, že je povinností ČT, jak se píše ve výše uvedených dokumentech, své diváky i bavit. Jistě – otázka zní, čím a jak. I to je ale na jinou debatu. Babiš míří totiž jinam – jde mu o redukci počtu televizních kanálů. „I tři by byly jistě dostačující,“ řekl v pátek v dolní komoře.
Jinak řečeno: hnutí ANO by zákony změnilo tak, aby ČT vysílala pouze na kanálech ČT1, ČT2 a ČT24. Což je paradoxně a možná nikoli náhodou totožný počet kanálů, o kterých před časem hovořil generální ředitel ČT Jan Souček v souvislosti s tím, kdyby nebyly navýšeny koncesionářské poplatky. Babiš vidí prostor k úsporám ale ještě jinde. Podle něj totiž ČT vyrábí příliš mnoho pořadů.
Šetřit by tedy mohla tím způsobem, že by více buď reprízovala, případně nakupovala v zahraničí. „Objem výroby vlastních pořadů činil v roce 2023 v České televizi 20 790 hodin, to je 74 procent vysílajícího času. A v roce 2023 vysílala Česká televize své vlastní pořady, vlastní tvorbu 74 procent. Pro srovnání s rakouskou veřejnoprávní ORF – ta měla 33 procent. Dle Výroční zprávy o činnosti ČT v roce 2023 na straně 22 má však ORF 2,6krát větší rozpočet než ČT, přepočteno paritou kupní síly,“ pravil Babiš.
Krom toho, že svým způsobem v této pasáži doložil, že je ČT dost efektivní, neboť je schopná za podstatně méně peněz vyrábět podstatně více vlastních pořadů než její rakouská veřejnoprávní kolegyně, je jasné, kam míří – osekal by výrobu filmů, dokumentů, seriálů, mini serií, pohádek a podobně. To má možná smysl, pokud posuzujete ČT jako čistě ekonomický subjekt.
Opravdu je nezbytné, aby vysílala nekonečné seriály, které by stejně dobře mohly být produkovány komerčními subjekty?
Háček je ale v tom, že se na veřejnoprávní televizi musíme dívat především jako na kulturní instituci. Není to ani tak obyčejná firma, jak si myslí Babiš, nýbrž především něco jako Národní divadlo – a kultura si hledí také jiných kritérií než jenom těch ekonomických.
ČT zkrátka musí pečovat a obohacovat kulturu a umění, musí pečovat o naše kulturní dědictví. A podle toho, jak se jí to daří, má být kritizována nebo velebena. To ale Babiš nikdy nepochopí – je počtář. Tím nemá být řečeno, že se nemá chovat hospodárně a že na penězích nezáleží, nebo dokonce že s nimi může plýtvat. Ne. Pouze tvrdím, že těch hledisek, podle kterých máme posuzovat její kvalitu, je víc. A peníze nemusí být vždy to hlavní.
Sloučit ČT a ČRo
Už někdy před deseti lety tehdejší poslanec hnutí ANO Martin Komárek přišel s tím, že by obě veřejnoprávní média sloučil. Babiš nyní jeho ideu oprášil:
„Sloučení veřejnoprávní televize a rozhlasu do jedné instituce je krokem, který může přinést řadu výhod včetně významných úspor a dalších synergických efektů v oblasti kvality produkce a jejich dopadu. Televize a rozhlas pod jednou střechou fungují v řadě evropských zemí často velmi dobře a efektivně, jako například ve Finsku nebo ve Velké Británii BBC.“
Podle realistických odhadů některých expertů se úspory vycházející ze sloučení obou institucí přeceňují, přesto je třeba vzít i tuto věc vážně.
Ale zase: otázka je, zda Babiš neuvažuje tímto směrem prostě proto, že by pro něj bylo v pozici premiéra o dost jednodušší ovládat poté, co by rozpočet takové instituce schvalovala vláda, sloučenou televizi a rozhlas, než když jsou oddělené, jako je tomu dnes.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
