Trump rozdává nové role v mocenské hře. Z nejlepšího přítele je totální outsider

Monarchie Perského zálivu (který Trump zvažuje přejmenovat na záliv Arabský, což má jistý smysl, protože se v něm dnes nenachází žádná významná perská města a Írán není námořní velmocí) spravují ve svých státních investičních fondech více než 3 biliony dolarů a jsou tradičními partnery USA, kteří se na Washington historicky obraceli jako na dodavatele bezpečnosti a zbraní a odběratele ropy.

Každý z navštívených států (Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty) má ambiciózního vůdce, který se snaží prosadit svou zemi na globální scéně, zatímco doma usiluje o ambiciózní cíle s vizí rozvoje nových průmyslových odvětví a snížení závislosti na exportu komodit, tedy zejména fosilních paliv, které před sebou pravděpodobně nemají dlouhodobou růžovou budoucnost, ačkoliv se dnes nachází na zenitu svého významu.

Cesta se děla navíc na pozadí zjevného střetu zájmů Trumpovy rodiny a jejího podnikání – Trump Organization má v regionu velké zájmy v sektoru realit – těsně před návštěvou otevřela nový hotel v Dubaji a uzavřela výhodnou dohodu s katarskou vládou.

Týmy z USA a států Zálivu po týdny dolaďovaly detaily dohod, které měly být slavnostně podepsány, aby bylo jasné, jaký tón návštěva dostane ještě předtím, než Air Force One – doprovázený šesti saúdskými stíhačkami – přistál před týdnem v Rijádu. 

Kontrast vřelého přijetí, kterého se v Saúdské Arábii Trumpovi dostalo oproti chladnějšímu přijetí prezidenta Joea Bidena, nemohl být zřejmější.

Přivítání v Rijádu bylo předzvěstí čtyřdenní přehlídky okázalých ceremonií, neustálých lichotek Trumpovi a především záplavy petrodolary napájených obchodních dohod, které Trump tolik miluje. „Odvádíme pro Ameriku dobrou práci?“ ptal se Trump sarkasticky během slavnostního přijetí u Saúdů. „Dávají [nám] jen bilion dolarů.“

Jak už to u Trumpa často bývá, odfiltrovat přehánění a oddělit fakta od fikce jde jen s velkou námahou. Bílý dům oznámil dohody v hodnotě 600 miliard dolarů, včetně zbrojní dohody za 142 miliard a saúdských investic do umělé inteligence a energetiky. Ve skutečnosti ale podepsané dohody dosahovaly hodnoty jen necelých 300 miliard, přičemž 1 bilion bylo rétorickým příslibem hostujícího korunního prince do „blízké budoucnosti“.

Den nato Trumpa královsky přijal katarský emír, šajch Tamím bin Hamad al-Thání, opět s doprovodem stíhaček a čestnými strážemi. Trump si vychutnával královský lesk a okázalé bohatství, obdivoval mramor paláce a kvalitu velbloudů, na kterých manévrovali příslušníci královské gardy. 

Ostatně kdo navštívil Trump Tower na Páté avenue v New Yorku, ten jistě chápe, kudy běží zajíc, mramorem se nešetřilo ani na chodbě na toalety a pozlacené jsou v ní jak eskalátory, tak příhradová konstrukce pod střechou. Jen slavný vodopád byl v době mojí návštěvy mimo provoz.

Nicméně i v Kataru Bílý dům oznámil dohody v hodnotě více než 243 miliard dolarů, včetně katarského nákupu 210 letadel od Boeingu, což Trump označil za největší objednávku v historii této americké firmy. 

Zazněla také ambiciózní zmínka o dohodě s Katarem na vytvoření „ekonomické výměny“ v hodnotě nejméně 1,2 bilionu dolarů, ovšem ani tentokrát neobsahovala žádné konkrétní detaily nebo časové plány, jak se má tato suma (odpovídající více než 500 % ročního HDP Kataru) reálně naplnit.

Zmíněna nebyla „pozornost“ královské rodiny pro Trumpa, která před cestou vyvolala značnou kontroverzi. Šlo o nabídku Dauhá poskytnout prezidentovi luxusní jumbo jet jako dočasnou náhradu za Air Force One, kterou by si po skončení ve funkci přihrál k soukromé potřebě. 

Diplomaticky nejdramatičtější průlom však přineslo setkání dočasného syrského vůdce Ahmada al-Šary s Trumpem samotným, po které USA nečekaně oznámily zrušení sankcí vůči válkou zpustošené zemi.

Následující den byly na řadě Emiráty, které Trumpa přivítaly v Abú Zabí jak jinak než na červeném koberci se spoustou pozlátka kolem. Šajch Muhammad bin Zajd al-Nahján vycházel z komfortní situace s vědomím, že Emiráťané už v březnu přislíbili nainvestovat do USA během příští dekády 1,4 bilionu dolarů.

„Budeme vaším přítelem a budeme vaším partnerem,“ řekl Trump emirátskému vůdci. „Budeme se k vám chovat tak, jak si zasloužíte: skvěle.“ O několik hodin později Bílý dům oznámil konkrétní dohody se SAE v hodnotě 200 miliard dolarů, opět včetně nákupu Boeingů, energetických projektů a technologických investic.

Státy Zálivu a Trump mají mnoho společného: milují superlativy, přehánění a nerealistické sliby, zároveň jsou však schopni dotáhnout byznys, který je až na prvním místě, do úspěšného konce. Nakonec jak Trump, tak státy Zálivu umí překvapit a dosáhnout pozitivních výsledků, pokud tedy jako Trump model jaro 2025 zrovna nehalucinují o ekonomickém modelu, jako má Severní Korea.

Šara byl na den přesně deset let před svým setkáním s Trumpem v roli syrského prezidenta zatčen americkou armádou v Iráku pro účast na islamistickém povstaní, zatímco Donald Trump o něm referoval jako o „skvělém, mladém, atraktivním muži, tvrdém chlapovi se silnou minulostí… je to bojovník, má reálnou šanci dát to dohromady.“ 

Inu i tak by to šlo říct, ale zájemcům o detailnější biografii vysvětlující jeho účast v al-Káidě a založení buňky Islámského státu, aby následně obě organizace vytlačil ze země (resp. jednu a s druhou svedl krvavé boje), můžeme nabídnout např. náš článek z doby těsně před pádem režimu.

Pád režimu Bašára Asada v Sýrii je silnou komplikací pro Írán i pro Putina, kteří Asadův režim od roku 2015 zachraňovali přímou vojenskou intervencí. 

Zrušením sankcí tak vysokoprofilovým způsobem se Trump chopil diplomatické převahy za nízkou cenu. Odměnil tím blízkovýchodní i evropské spojence – zejména Spojené království, Saúdskou Arábii a Turecko – kteří ho k tomuto kroku vyzývali a zároveň může přibouchnout dveře ruskému a íránskému vlivu v regionu. 

Jen jeho vlastní ředitelka národního zpravodajství a přítelkyně Bašára Asada Tulsi Gabbardová patrně z kroku svého šéfa nebude mít radost... Ostatně v tomto si patrně bude nespokojeně notovat i s Trumpovými poradci z druhé strany republikánského spektra.

Syrská občanská válka zcela zdecimovala ekonomiku a infrastrukturu země a podle odhadů uvrhla 90 % Syřanů pod hranici chudoby. Sankce USA a EU byly na zemi uvaleny v roce 2011 kvůli praktikám režimu bývalého syrského diktátora, ale postupem času silně zatížily a nadále zatěžují ekonomickou aktivitu a fakticky izolují Sýrii od globální ekonomiky. 

Nyní by zrušení amerických sankcí (pokud tedy projde Kongresem, což se nejspíš stane) mělo otevřít dveře investicím do Sýrie, zejména ze strany regionálních mocností, a dát zemi šanci na stabilizaci a obnovu v postasadovské éře.