KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Silná střední Evropa. To je hlavní motiv nově probuzené visegradské skupiny, která hlásí ambice na společný postup v řadě oblastí: od energetiky přes bezpečnost až po rozšiřování EU. Jenže zatímco v tiskových zprávách Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko jedním hlasem mluvit umí, při bližším pohledu je situace o dost složitější.
Takový podzim Visegrád už dlouho nezažil. Pětatřicet let od vzniku skupiny se na Slovensku setkali její premiéři, prezidenti i předsedové parlamentů. Robert Fico už v září oznámil, že „V4 je opět živá“ a po letech utlumené spolupráce se znovu mluví o silné střední Evropě a společném hlasu čtyř zemí v Bruselu. Klíčové ovšem je, zda společné vize zůstanou na papíře závěrečných komuniké, anebo se je podaří přetavit v konkrétní kroky.
Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko mají řadu věcí společných: geografickou blízkost k Rusku, silný vliv průmyslu na ekonomiku, nebo dopravní propojení. Všechny čtyři země také mají zájem na dostupných energiích, lepším dopravním propojení nebo evropských penězích na rozvoj regionů; Visegrád tak může být užitečným prostředím, ve kterém se takové zájmy hledají a společné postoje připravují.

Ostatně, historicky tuto podobnou úlohu plnil. Jedním z původních smyslů skupiny spolupráce byla pomoc při začleňování středoevropských zemí do západních struktur, zejména do Evropské unie a do NATO.
Dnešní tematická nabídka je podstatně širší. Robert Fico po zářijovém jednání premiérů v Bratislavě vyzýval k důkladnější koordinaci před zasedáními Evropské rady. „Pro země Visegrádské čtyřky je při přípravě rozpočtu EU na následující roky důležité zachovat společnou zemědělskou politiku,“ uvedl. Vedle zemědělství se jednalo i o energetice, konkurenceschopnosti, migraci či rozšiřování Unie.
Je zcela zřejmé, že jakákoliv platforma, která dokáže posílit vliv a zájmy Česka v Evropě a ve světě je pro nás přínosná. Zároveň ale platí dvě věci. Zaprvé, pokud má Visegrád právě toto přinést, musí ukázat, co jeho prostřednictvím dokážeme prosadit navíc, oproti standardní unijní diplomacii. A zadruhé: Koalice se v Evropě formují hlavně podle témat – nikoliv nutně podle zeměpisné blízkosti.
Limity obnovené jednoty zemí V4 ukázal listopadový summit prezidentů v Trenčíně, kterého se zúčastnilo i INFO.CZ. Společná závěrečná deklarace podpořila svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny i její právo bránit se ruské agresi; prezidenti se také shodli na významu „cenově dostupné, bezpečné a spolehlivé energie pro evropskou konkurenceschopnost“.
Oboje jsou klíčové průsečíky, na kterých můžeme společně stavět. Zároveň ale platí, že pod společné prohlášení se podepsaly země s výrazně odlišnými reálnými politickými prioritami. A nejen to: shoda prezidentů nezaručuje shodu vlád, které budou evropskou politiku vyjednávat a převádět do konkrétních rozhodnutí.
Dobře je to vidět právě na energetice. Zatímco polský prezident Karol Nawrocki na společné tiskové konferenci spojoval odklon od ruských energetických dodávek s posílením bezpečnosti své země, slovenská diplomacie krátce před summitem v Moskvě obhajovala pokračování energetické spolupráce s Ruskem.
Ministr zahraničí Juraj Blanár při říjnovém jednání se Sergejem Lavrovem připomněl slovenský odpor k evropské legislativě směřující k odpojování od ruských energetických zdrojů i podanou žalobu. Za společným požadavkem na energetickou bezpečnost V4 se tak reálně skrývají rozdílné představy o tom, jak jí dosáhnout a jakou roli v ní má Rusko nadále hrát.
Podobné napětí provází přístup k válce na Ukrajině. Petr Pavel před odletem do Trenčína varoval před přejímáním ruské rétoriky a relativizováním odpovědnosti agresora. Naopak Blanár po jednání s Lavrovem oznámil: „Shodli jsme se, že je nezbytné vnímat příčiny tohoto konfliktu a intenzivně podporovat dialog se všemi stranami.“ Jinými slovy, ukázal právě takovou relativizaci a přejímání ruských narativů, před kterými český prezident varoval.
Společná deklarace zároveň ponechává otevřené otázky, na kterých záleží v praxi – tedy v tom podstatném. Jakou pomoc Ukrajině poskytovat? Jaký tlak vyvíjet na Rusko a za jakých podmínek podporovat mírová jednání? A kdo by měl tato jednání vlastně vést? Právě schopnost domluvit se na takových rozhodnutích určí, zda Visegrád dokáže vystupovat jako soudržný politický celek s reálným politicko-diplomatickým přesahem.
Smyslem Visegrádu nemusí být shoda ve všem – to ani není reálné. Musí však dokázat, že v oblastech společného zájmu jeho členové dohromady prosadí víc než každý zvlášť. Výsledky v energetice, infrastruktuře nebo evropském rozpočtu by měly být měřítkem jeho reálného – nikoliv jen papírového – návratu. Podzimní série summitů zatím ukázala obnovenou diplomatickou aktivitu, reálnou politickou sílu bude V4 muset teprve prokázat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách. Díky moc!









