Přiznání Oty Klempíře. StB na něj spoléhala při rozkládání punkové scény, vyvázl se štěstím | info.cz

Články odjinud

Přiznání Oty Klempíře. StB na něj spoléhala při rozkládání punkové scény, vyvázl se štěstím

Hudebník a marketér Oto Klempíř v rozhovoru pro Prostor X přiznal spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Po psychiatrovi Cyrilu Höschlovi je tak další osobností, kterou 30 let po revoluci dohnala temná minulost. „Vystrašili mě k smrti. Podepsal bych a udělal, co by chtěli. Straší vás sami sebou, straší vás rodinou, že matka to odnese. Bylo to strašně hustý,“ řekl Klempíř v Reflexu. Jeho svazek, který má INFO.CZ k dispozici, má celkem 120 stran. Řada dokumentů přitom byla skartována, jak vyplývá z jednotlivých záznamů. I tak je ale zřejmé, že StB vkládala v tajného spolupracovníka „Oldu“ velké naděje.

Klempíře si StB vyhlédla pro spolupráci už na začátku roku 1984. Nebyl pro ni úplně neznámou osobou, protože jej podezírala, že koncem 70. let v Hodoníně pořádal koncerty pražských kapel, na které komunistický režim hleděl s velkým podezřením. Klempíř, který je dnes přední postavou kapely J.A.R, tehdy bydlel v Moravském Písku, později se přesunul do Prahy. V kavárně Slavia se „seznámil s hnutím Punk“, jak řekl estébákům, a zařadil se mezi takzvanou „volnou mládež“.

Státní bezpečnost byla tehdy posedlá myšlenkou, že punkové hnutí ohrožuje samotný režim a je centrálně řízené. Proto v roce 1983 rozjela akci ODPAD, kdy se chtěla mezi punkery nejen infiltrovat, ale rozprášit je. Klempíř měl být v tomto úsilí důležitým článkem. Tehdy byl dělníkem v pražských papírnách, vedení jej chtělo vyhodit kvůli častým absencím a pohyboval se nejen mezi anarchisty a punkery. Toho StB dokázala využít a Klempíř hned na začátku udal několik svých známých.

...

Podle záznamu z počátku února 1984 na schůzce s estébáky udal zhruba dvacítku lidí, často za z dnešního pohledu naprosto banální prohřešky. „Je mi známo, že Jaroslav Ungr, se kterým se znám z Malostranský, sám prohlašoval, že napsal křídou výraz Punk v Nerudově ulici. Dále je mi známo, že Tomáš Novotný namaloval u Malostranského náměstí v blízkosti Mostecké věže ‚A‘,“ uvedl podle příslušníků StB. Udal i některé své známé z Moravského Písku: „Antonín Ticháček a Petr Hrabčík, oba bytem Moravský Písek, mi nabídli a společně s nimi jsem kouřil velmi kvalitní marihuanu.“

Státní bezpečnost se mimo jiné na počátku spolupráce s Klempířem dozvěděla, kdo vyrábí „placky“ pro punkery, kdo přechovává protistátní tiskoviny či kdo šije punkové svršky. „Osobně jsem se setkal u Lazebnice s ‚Borisem‘, o kterém vím, že nepracuje, chce natočit film o punkovém hnutí v ČSSR,“ řekl Klempíř StB. „Boris“ mu po jeho příjezdu vyrobil placku, která parodovala mimo jiné Brežněva či Castra a i to se státní bezpečnost dozvěděla. Stejně jako že svršky pro punkery šil Josef Peler.

Donašeč Olda

Estébáci byli s informacemi natolik spokojení, že chtěli tehdejšího dělníka Pražských papíren získat ke spolupráci. Samotný návrh vznikl 8. května 1984. Klempíř tehdy získal označení tajného spolupracovníka „Olda“. StB zajímaly především informace z míst, kde se pohyboval. Mimo jiné z restaurací v centru Prahy – „U Paraplíček“, „U Prince“, „U Šnelů“ či z restaurací v Nerudově ulici.

„Jako první úkol bude Oldovi uloženo navázání bližšího kontaktu s Petrem Formanem s cílem zadokumentovat jeho negativní činnost a styk s holandskou státní příslušnicí, se kterou se Forman v ČSSR setkal a jejíž osoby hodlá využít ve své emigraci do NSR,“ napsal plukovník StB Oldřich Mezl. Kromě Formana (nejde o syna známého režiséra) státní bezpečnost stála o informace o Tomáši Tichém, Pavlu Kalinovi, Jiřím Zavadilovi či Petru Blažíčkovi. Tichý se podílel na psaní „závadových materiálů“, Kalina organizoval srazy anarchistů, Zavadil domlouval rozhovor československých punkerů se švédskou novinářkou a Blažíček užíval drogy.

Mezi punkery či anarchisty už bylo tolik StB agentů, že Klempíř dostal tajné heslo, aby se s nimi rozpoznal. Znělo: „Dozvěděl jsem se od Krejčího, že jste dobrý hudebník, zakládám skupinu, nechcete si zahrát?“

...

Klempíře se nakonec StB podařilo získat ke spolupráci v pražské Štěpánské vinárně na konci května 1984, kdy podepsal takzvaný vázací akt. Za to dostal 500 korun odměny, což se v budoucnosti opakovalo ještě několikrát. Za necelé dva roky „kariéry“ tajného spolupracovníka Klempíř podle svazků StB předal informace, které vedly k celkem 77 takzvaným agenturním záznamům, jež se podle staršího vydání týdeníku Euro významem vyrovnají zprávám o navázání spolupráce. Řádově významnější je ovšem skutečnost, že na základě těchto informací Státní bezpečnost uskutečnila celkem čtyři akce označené jako „KOŠ“, „PEDAGOG“, „HERA“ a „HERÁK“. Účel těchto akcí byl nejrůznější. Od zatčení nepohodlných osob po prosté rozprášení večírků „volné mládeže“.

Od začátku roku 1985 je i ze svazků patrné, že se Klempíř snažil spolupráci s StB co nejdřív ukončit, což říká i v rozhovoru pro Reflex, kde svoji roli poprvé přiznal. „Hledal jsem, jak z toho ven. Pomohla mi z toho jedna kamarádka, která byla stejně stará jako já. Byla dcerou vysokého stranického funkcionáře,“ řekl. Svazky jeho verzi částečně potvrzují, protože na svoji tehdejší přítelkyni Ivanu Skálovou a její rodinu, která byla vesměs tvořena z politických spolupracovníků, se při setkání s estébáky odvolával. K vyvléknutí se ze spolupráce mu ovšem mohly pomoci i psychické problémy, kterými v té době trpěl a na něž si svým řídícím důstojníkům opakovaně stěžoval.

Donašeč Olda

„TS Olda uvedl, že trpí depresivními a maniackými stavy, má sklony k obsedanci. Pramen má za to, že uvedené potíže jsou důsledkem a následkem dlouhodobé intenzivní spolupráce s orgány MV,“ uvádí StB. V té době už Klempíř nějakou dobu Státní bezpečnosti žádné informace neposkytoval a zásadně odmítal pokračovat. Estébáci mu kvůli tomu začali vyhrožovat. „Pohovor byl ze strany náčelníka 2. oddělení směřován k tomu, aby si TS Olda uvědomil, že org. MV (ministerstva vnitra) mají dostatek kompromitujících materiálů, které v případě snahy o rozvázání konspirativních styků s ŘD (řídícím důstojníkem) mohou proti jeho osobě použít,“ uvedli důstojníci StB v zápisu ze schůzky přímo v centrále Státní bezpečnosti, která se odehrála v srpnu 1985.

O necelý měsíc později Klempíř donesl na vrátnici StB v Bartolomějské ulici dopis, kde oznámil, že končí jakoukoliv spolupráci. Přesně 10. září se tak skutečně stalo, jak vyplývá z návrhu na ukončení spolupráce.

Odebírejte newsletter INFO.CZOdebírejte newsletter INFO.CZautor: INFO.CZ

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud