KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Miroslav Kalousek nebude za SPOLU kandidovat do Evropského parlamentu. Rozhodla tak jeho mateřská TOP 09. Vedení strany „zařízlo“ i Jiřího Pospíšila. U něj však jde spíše o pomstu předsedkyně Markéty Pekarové Adamové, která s ním má spory dlouhodobě a už se ho (neúspěšně) pokusila zlikvidovat v pražské komunální politice. Zato „Kalda“ představoval problém globálního kalibru.
Kalousek s Pospíšilem nikdy nebyli velcí kamarádi. Pragmaticky se však tito dva bývalí předsedové TOP 09 spojili právě proto, aby se postavili novému vedení. Těžko se dalo čekat, že by jeden z nich uspěl, když se na eurokandidátku nedostane ten druhý.
Prohry ve vnitrostranických bojích bývají úplné. Proti exministru spravedlnosti by snad neexistovala tak velká opozice v ODS jako u někdejšího ministra financí. Ale bylo by poněkud schizofrenní, kdyby Pekarová udělala svou práci jen napůl.
Co tak strašně vadilo u Miroslava Kalouska? Oficiální zdůvodnění zní, že by mohl díky preferenčním hlasům přeskákat ty před sebou. Ze stejných důvodů vzdal kandidaturu za KDU-ČSL Pavel Fischer, neúspěšný prezidentský kandidát.
Pravdou je, že TOP 09 má na koaliční listině k dispozici třetí místo, které však již obsadila Luďkem Niedermayerem a pak až šesté. Pokud by SPOLU získala kolem dvaceti procent hlasů, měla by jen pět mandátů. A kdyby bývalý lídr TOP 09 skočil vzhůru, připravil by o křeslo zástupce ODS.
Tohle je vážný důvod. Alexandr Vondra souhlasil se společnou kandidaturou do Evropského parlamentu (EP) jen pod podmínkou, že program sestaví sám, všichni se pod něj podepíší a že ODS získá první dvě místa, přičemž další se obsadí systémem „zipu“.
Tedy trojku má TOP 09, čtyřku KDU-ČSL, pětku opět ODS a dále popořadě. Jistě, expředseda je tak silná persona, že mohl klidně dostat třetí pořadí. Jenomže „Topka“ si svou jedničku vybrala ještě dříve, než se začalo mluvit o Kalouskovi a ochota to kvůli němu změnit byla nulová.
Ono tedy pro doyena české politiky nebylo volné ani ono šesté místo. To chtěla Markéta Pekarová Adamová pro svého favorita, bývalého starostu Prahy 6, Ondřeje „Antikoněva“ Koláře.
No, a kdyby Kalousek měl (čistě teoreticky) post s číslem devět, tak už by svým skokem někoho vyřadil skoro jistě, protože devět (či více) mandátů z celkových 21 pro SPOLU zní momentálně jako sci-fi. To by musela dostat přes čtyřicet procent hlasů. Sice by jí možná účast výrazné osobnosti pomohla, ale to by nemusela být pravda.
Kalousek je jistě silný politik. Navíc se poslední dobou dost zviditelnil kritikou vlády, zejména „své“ koalice SPOLU. Což mu ale ve snaze kandidovat za ni zrovna nepomohlo… A opravdu není jisté, že by zvýšil její zisky. Proč? Prostě proto, že by se jim s Alexandrem Vondrou hlasy nesčítaly, ale odečítaly. Šli by příliš proti sobě a je dost pravděpodobné, že komu by výrazně nevadil jeden, nejspíše ten druhý ano. Horko těžko poslepovaná a stmelená kandidátka by tak najednou měla dvě hlavy, jež by ji zase rychle rozklížily.
Jednička celé listiny Vondra už musel překousnout, že spolu s ním je na ní Luděk Niedermayer, jehož názory na evropskou politiku, zejména tu zelenou, jsou diametrálně odlišné.
Vymínil si, že musí podepsat jeho program, tzv. Desatero, který
potvrzuje eurorealistickou linii ODS – na rozdíl od eurooptimistické (v podání
Niedermayera až eurohujerské) TOP 09. Najednou by musel svádět souboj s
Kalouskem, což je daleko tvrdší oříšek. A hlavně, s ním má spory na osobní
rovině, a to velice rozhořčené.
Bývalý ministr financí stál za pádem tehdejšího ministra obrany, když na něj skrze jím řízený Finančně analytický útvar vytáhl kauzu ještě z doby českého předsednictví, které Vondra řídil. Kvůli Promopro mu teoreticky hrozilo i trestní stíhání.
Nebyl z ničeho obviněn a v případu zůstal v pozici svědka, přesto však odešel z vlády a na sedm let zmizel z politického výsluní. Na něj se vrátil až v roce 2019, kdy uspěl ve volbách do Evropského parlamentu, když přeskákal z patnáctého místa na druhé. Takže o „předbíhání“ něco ví.
Nelze si vůbec představit, že by Alexandr Vondra mohl být s Miroslavem Kalouskem na jedné kandidátce. Poté, co kvůli němu musel skončit v kabinetu (technicky vzato ho opustil až poté, co neobhájil mandát senátora, ale i to lze přičíst na vrub skandálu Promopro), si vybudoval novou kariéru v EP… A teď by mu tam přistál viník jeho problémů coby potenciální skokan?
Nakonec hlavní otázka zní: co Kalousek svým pokusem vlastně myslel? Chtěl si dokázat, že ještě něco znamená? Nebo jen provokovat?
Pro bývalého předsedu, který oficiálně skončil v politice již v roce 2021, bylo jistě příjemné, že získal nominaci hned dvanácti regionálních organizací. Mnozí se ho chtěli zastat i na jednání širšího vedení. Ale musel vědět, že tohle sotva vyjde.
Nechtěla ho na kandidátce předsedkyně strany, premiér ani lídr kandidátky. Faktem je, že Kalousek je silně nespokojen s tím, jak „to vedou“ jeho nástupci. Mohl tedy mít i pocit satisfakce, že se museli vážně zabývat jeho osobou, ačkoli podle mnohých měl být dávno odepsaný.
Ať už šlo o vážně míněný pokus, či jen šprajc, jisté je jedno: Miroslav Kalousek tímto promluvil za všechny, kteří „nejsou šťastni“, jak vládne koalice SPOLU. Nejen v TOP 09, ale i v ODS a KDU-ČSL jsou mnozí nervózní, a to nejen z vývoje preferencí, ale také (a možná hlavně) z vývoje politiky, který zatím nedává naději na nějaké velké zlepšení.
Masivní podpora pro „penzistu“ tak může být výstrahou předsedům všech tří stran, že by pohár trpělivosti také mohl přetéci.
Pochopí nynější lídři tento vzkaz? Že nemohli dát na kandidátku skokana, to je pochopitelné. Že by svými mizernými osobními vztahy s Vondrou rozhádal těžce sestavený tým, to je rovněž oprávněná obava. Ale tvrzení, že by rozložil SPOLU tím, že často kritizuje vládu, svědčí spíše o slepotě, nebo přinejmenším o přehnané reakci na odlišný názor.
Ono nebýt prvních dvou okolností, tak by opravdu Kalouskova přítomnost mohla vylepšit volební výsledek. A v takovém případě měla jít malicherná ješitnost stranou.
Kalousek nemohl projít zřejmě proto, že jeho čas už skončil. Jenže čas pro silné nástupce jeho generace demokratických lídrů jaksi ne a ne přijít. Koalice tradičních stran dokázala vyhrát volby, to je fakt. Ale od té doby se trápí.
A ne, není to primárně kvůli krizi, ani kvůli tomu, že jde o slepenec. To první pomine, a to druhé není pravda, Fiala, Pekarová Adamová a Jurečka si rozumějí dost dobře. Jen v tom jaksi chybí nějaký jasný velký plán. Když už kabinet nevzal za svůj ten Kalouskův a Topolánkův, měl mít vlastní. Nemá však nic.
Pokus bývalého předsedy TOP 09 dostat se na evropskou kandidátku byl asi předem prohraný. Podobně jako když se koncem roku 2017 Mirek Topolánek na poslední chvíli rozhodl pro prezidentskou kandidaturu.
Proč tento zdánlivě zcela odlišný příklad připomínám? Inu proto, že kdyby si nástupci těchto dvou pánů vedli dobře, ani k jednomu by nedošlo, oba by si spokojeně užívali politické penze. Necítili by nutkání vyplnit vakuum – fatální nedostatek silných osobností přinejmenším v tradičních stranách – jež hrozí implozí.
Pragmaticky vzato TOP 09 nemohla Kalouskovi dovolit kandidovat. Co by mohla, je vzít jako výstrahu, že „důchodce“ získal tolik nominací. Ani zbylé dvě strany SPOLU by se neměly tvářit, že jsou v pohodě, vlna nespokojenosti s výsledky vládnutí se zvedá i v nich.
Vedení všech třech má v eurovolbách hodně v sázce. Když společná kandidátka uspěje, bude to důkaz (či aspoň začátek) návratu důvěry voličů. Pokud ne, tak rok a něco před hlasováním o Sněmovně dostanou předsedové, kteří si ji prosadili, žlutou kartu.
Sledovali jsme dramatický příběh. Ale o jeho hlavního aktéra opravdu ve skutečnost nejde. Kdyby vše bylo, jak má, tak se nic na první pohled tolik absurdního nemohlo stát. Kandidátka by se sestavila v klidu a bez překvapování.
Nakonec šéfka TOP 09 zklidnila situaci, sama však klidná být nemůže. Přinejmenším do té doby než kandidátka SPOLU na předních místech s jí vybranými Luďkem Niedermayerem a Ondřejem Kolářem dosáhne dobrý výsledek. A pokud ne? To by bylo úplně po klidu…
