Před padesáti lety se na okraji Prahy v Horních Počernicích odehrál malý zázrak. Ochotnickému souboru vedenému režisérem Andrejem Krobem se podařilo odehrát v hospodě U Čelikovských představení hry Johna Gaye Zahradní slavnost v adaptaci Václava Havla.
Věc, která je v demokratické společnosti naprosto běžná a nevyvolala by žádnou pozornost, snad kromě možné odborné kritiky, se stala v totalitním Československu výbušnou událostí.
Nepřítel státu a přísně tajná premiéra
O půl roku dříve, 8. dubna 1975, napsal Václav Havel obsáhlý dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi, který současně odeslal i všem zahraničním redakcím, jež měly v komunistickém Československu své zastoupení.
V dopisu brilantním způsobem analyzuje šeď a dusivou atmosféru husákovské normalizace. Popisuje mravní marasmus, v němž se celá společnost ocitla, a upozorňuje, že komunistická strana, která si osobuje „vedoucí úlohu ve státě“ a má de facto absolutní moc, nese za tento stav absolutní a nezpochybnitelnou odpovědnost.
Dopis byl rozsáhle citován ve svobodném světě, ale hlavně byl vysílán rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa, BBC a Hlas Ameriky zpět do Československa, kde rovněž koloval ve stovkách opisů.
Havel se tak stal pro normalizátory nepřítelem číslo jedna. A ještě v témže roce se na vlastní kůži přesvědčil, že ve své analýze poměrů husákovského Československa vůbec nepřeháněl.
Díry v síti Státní bezpečnosti
Podobně jako v případě Charty 77, o jejímž podepisování se Státní bezpečnost dozvěděla jenom okrajově a počet signatářů jí vyrazil dech, i zde se sešlo několik „šťastných okolností“.
Představení bylo již od začátku naplánováno jako neveřejné, a proto nepodléhalo schválení příslušného úředníka na Místním národním výboru (MNV) – stačilo ho pouze ohlásit jako soukromou, uzavřenou akci.
Navíc mezi lidmi, kteří divadelní hru připravovali, nebyl žádný tajný spolupracovník Státní bezpečnosti, který by o chystané akci podal zprávu. StB v předvečer uvedení hry (31. října 1975) pouze zachytila a odposlechla telefonický hovor Václava Havla s Drahomírou Lírovou, ve kterém ji zval na představení následující den.
Zpráva byla na magnetofonovém pásku předána oddělení vytěžování nahraných telefonních hovorů – to ji pak „vnitřním informačním tokem“ odeslalo mjr. Vladimíru Maturovi, který měl sledování Václava Havla na starosti.
Rovněž tajný mikrofon v bytě Ludvíka Vaculíka zachytil rozhovor s neznámým mužem, kterého Vaculík zval do Horních Počernic. Ani tato zpráva ovšem nemohla konání hornopočernického představení zabránit, neboť než doputovala ke svému referentovi, byla zcela bezcenná.
O to zuřivější byla reakce tajné policie, která nedokázala odhalit setkání stovek lidí na soukromém divadelním představení.
Soudruzi zaspali, a pak se vztekali
V úterý čtvrtého listopadu vypracoval mjr. Vladimír Matura (který se při výsleších představoval jako Martinovský) informaci o proběhlém divadelním představení – to se odehrálo 1. listopadu, který tehdy stejně jako letos připadl na sobotu. Původně byla plánována ještě repríza o týden později, ale každému zasvěcenému člověku bylo jasné, že je tato událost neopakovatelná.
Podle informace mjr. Matury se několik dní předtím, 27. října, dostavil na Místní národní výbor v Horních Počernicích občan Andrej Krob. Oznámil, že je vedoucím amatérského souboru, jenž by chtěl v tamním kulturním domě U Čelikovských uspořádat divadelní představení Žebrácká opera pro zvané hosty, bez vybírání vstupného.
Pracovnice MNV Baudyšová předala žádost pracovníku kulturní komise při MNV v Horních Počernicích Karlu Pisingerovi, který se měl jít na představení podívat.
Havlův vzdor a svazek „Opera“
Devátého listopadu vyšel v německém časopise Der Spiegel článek o počernickém představení a aktérům bylo vyhrožováno trestním stíháním. Václav Havel na celou situaci reagoval textem, který koloval v mnoha opisech a který otiskl exilový časopis Listy pod názvem Fakta o představení Žebrácké opery.
V textu věcně shrnuje hysterii, kterou rozpoutala Státní bezpečnost a komunistický systém po tomto představení: „Ačkoli k tomu neposkytlo toto představení žádný věcný důvod, byla krátce poté rozpoutána a dodnes je vedena proti němu rozsáhlá kampaň. Hovoří se o něm na různých schůzích jako o údajné politické demonstraci, ne-li dokonce jako o nějakém ilegálním politickém sjezdu. (…) Jsou o něm šířeny nejneuvěřitelnější výmysly,“ popisuje nastalou situaci Václav Havel.
A pokračuje: „Mnozí lidé, kteří jej zhlédli, musí se z toho zodpovídat svým zaměstnavatelům a některým z nich dokonce hrozí, že budou vážně postiženi (…) případem se už několik týdnů zabývá dokonce i Státní bezpečnost, která v těchto dnech například podrobuje některé účinkující novým výslechům, při nichž se je pokouší přimět psychickým nátlakem a vyhrožováním k tomu, aby označili představení za politickou provokaci.“
Václav Havel ani v nejmenším nepřeháněl. Státní bezpečnost založila 21. listopadu 1975 na režiséra představení Andreje Kroba signální svazek s krycím jménem Opera pod registračním číslem 25094.
Kategorie signálního svazku znamenala nejvyšší formu „rozpracování“ podezřelé osoby, při kterém byly používány oba druhy odposlechů (telefonní i prostorový) a bylo nasazeno skryté sledování. Tyto svazky zaváděla tajná policie proti osobám, které podezírala z „aktivní nepřátelské činnosti“.
V záznamu vypracovaném Maturou na základě Pisingerova svědectví se uvádí: „Když v 18.00 hod. začalo představení, sál byl již plně nabit (…) přítomno bylo asi 250 až 300 osob. Za zajímavé podle svého názoru Pisinger považoval, že vepředu bylo 15 sedadel rezervovaných pro porotu. (…)
V sále poznal Pavla Landovského, Ivana Svitáčka, Františka Stoklasu, vedoucího dětského divadelního souboru v Horních Počernicích, který je známý svým nepříliš lichotivým vztahem k pionýrům.“
Dále Karel Pisinger uvedl: „Hra pojednává ve svém obsahu o policii. Měla jasný silný nepřátelský podtext, i když byla přenesena do poměrů ve Francii. Bylo jasné že šlo o aplikaci na současnou situaci.“
Matura navrhuje několik dalších opatření a kola Státní bezpečnosti se pomalu, ale nezadržitelně roztáčejí. V posledním bodě své zprávy Matura doporučuje zvážit, zda nebyly naplněny skutkové znaky trestného činu pobuřování a v kladném případě zahájit vyšetřování.
První byl vyslýchán Andrej Krob a poté desítky dalších lidí, kteří byli na představení třeba jenom jako diváci. Následně bylo Vlastě Chramostové znemožněno angažmá v libereckém divadle, Jan Tříska byl vyhozen z televize, Bohdan Holomíček (který představení fotil) byl propuštěn z rozhlasu. Státní bezpečnost aktivovala celou síť tajných spolupracovníků, aby zjistila, jak celou akci hodnotí lidé, kteří se jí zúčastnili. Začal skutečný hon na čarodějnice.
Absurdní divadlo soudruhů z Prahy 9
Jak moc vyděsilo totalitní režim jedno divadelní představení pro zvané hosty uspořádané na okraji Prahy, výborně ukazuje dokument vypracovaný tajemníkem OV KSČ Praha 9 Josefem Kočnerem pro vedoucího tajemníka OV KSČ Praha 9 Emila Mertla: „Zpráva o výsledku šetření případu provedení divadelní hry ‚Žebrácká opera‘ upravené V. Havlem v protispolečenském smyslu a předvedené za účasti některých činitelů pravice v Horních Počernicích – dne 1. 11. 1975.“ Je označen jako „důvěrný“.
Soudruzi z OV KSČ náhle zjistili, že obec, ve které se představení odehrálo, je prohnilá skrz naskrz.
Nejprve byli na OV KSČ v Praze 9 vyslechnuti funkcionáři KSČ v Horních Počernicích. Absurdita celého tažení proti jednomu divadelnímu představení je zřejmá již na začátku dokumentu: „Nikdo z uvedených zodpovědných soudruhů nebyl předem informován o tom, že se akce tohoto druhu bude v Horních Počernicích konat. (…) Údajně akce soudružkou Baudyšovou povolena nebyla a žádný úředně nezbytný povolovací doklad rovněž nebyl vydán.“
Vybrané citace z obsáhlého dokumentu „Zpráva o výsledku šetření...“
Přesto však tato soudružka souhlasila s vysláním Karla Pisingera, vyloučeného člena KSČ, zaměstnance n. p. Praga, nyní člena kulturní komise MNV Horní Počernice, na takzvané „předváděcí představení“ dne 1.11.1975.
Původní návrh na vyslání K. Pisingera podala údajně s. Baudyšové další pracovnice MNV s. Pachtová. Obě soudružky, včetně předsedy MO KSČ i MNV, odmítají jednoznačně vzít za své počínání odpovědnost. Na základě existujících předpisů je však patrné, že povolování akcí s kulturním charakterem je plně v pravomoci delimitovaných obcí.
Na druhé straně existuje značná neodpovědnost a značná lehkomyslnost placených funkcionářů MNV na těchto úsecích. Podle sdělení s. Sladkého i s. Pundy se již v minulosti konaly v obci akce (snad nezávadné), které nebyly nikým povolovány.
Hra, která byla předvedena, byla v podstatě protispolečenskou a protisocialistickou parodií na motivy známé hry Bertolta Brechta (!) „Žebrácká opera“. Hru nastudoval a upravil zkrachovaný „spisovatel“ Václav Havel, známý svými kontrarevolučními postoji v krizových letech 1968/69 i později.
Obec Horní Počernice byla v nedávné době (1. 7. 1974) přičleněna k našemu obvodu a od samého počátku se zde objevuje mnoho problémů v politické oblasti – například v letošním roce, v době 30. výročí osvobození naší vlasti Sověskou armádou, byla na OV KSČ u tajemníka soudruha Zdruboleckého projednávána nevhodně provedená výzdoba obce, kdy byly v převážné míře vyvěšeny pouze československé státní vlajky.
Za zmínku stojí i to, že v současné době bývají bohoslužby v kostelích v této obci takřka přeplněny… Všeobecně je známo, že Horní Počernice jsou obcí se silně „národně socialistickou tradicí. (…) Proto se mohlo stát, že vyloučený člen KSČ K. Pisinger, vedený v seznamu pravičáků v závodě Praga, zastává funkci člena kulturní komise MNV a dále místopředsedy odbočky SČSP.
Poznatky z nočního rozhovoru mezi Václavem Havlem a Ludvíkem Vaculíkem
Dozvuky a ironie dějin
Zpráva vypracovaná pro tajemníka Emila Mertla doporučuje odvolat Karla Pisingera z funkce místopředsedy SČSP a člena kulturní komise MNV. Bylo svoláno několik schůzí v celé Praze pro profesionální herce, kde byli informováni o počernickém představení.
Amatérští herci pod brutálním nátlakem Státní bezpečnosti podepsali dopis, kterým se distancují od článku z německého časopis Der Spiegel, se kterým neměli nic společného.
Celá hysterická reakce tajné policie i struktur komunistické strany dokonale ilustruje, že dopis Václava Havla Gustávu Husákovi, ve kterém mluví o dusivé atmosféře ve společnosti a všeobecné neomezené vládě tajné policie, byl nikoli nadsázkou, ale přesnou analýzou stavu společnosti.
Ironií osudu bylo, že v té době v Horních Počernicích v hospodě Na radosti vystupovala a zkoušela skupina The Plastic People of the Universe, jejíž pozdější soudní proces vedl ke vzniku Charty 77, nejvýznamnějšímu disidentskému hnutí v komunisty ovládané Evropě, a později k téměř pětiletému uvěznění Václava Havla.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
