KOMENTÁŘ JANA MALINY | Právě dnes, 7. října 2025, uplynuly dva roky od chvíle, kdy se do izraelských kibuců a na hudební festival v poušti přiřítili teroristé z Hamásu. Vraždili, znásilňovali a unášeli lidi s otevřenou radostí, kterou sdíleli na sociálních sítích. Byl to nejhorší útok na Židy od holokaustu. Dva roky poté pochodují po kampusech západních univerzit i ulicemi měst lidé, kteří se za Hamás staví. Celé dva roky poté, co se zlo ukázalo v nejčistší podobě, ho mnozí stále nepoznávají. Přitom mnoho unesených lidí stále čeká v ruinách Gazy, jestli se podaří vyjednat jejich propuštění.
Píše se rok 2006. Izrael dokončil kompletní stažení svých vojáků i veškerých židovských obyvatel z Pásma Gazy. Vládu tam už má pevně v rukou Hamás.
Na hranici patroluje skupina izraelských vojáků, kterou přepadnou bojovníci Hamásu. Překvapí je z tunelů, které už stihli na hranicích za západní peníze vybudovat. Dva vojáky zabijí a jednoho unesou. Jmenuje se Gilad Shalit, je mu 19 let a jako rukojmí stráví v tunelech pod Gazou pět let.
Jeho propuštění v roce 2011 provázejí obrovské kontroverze. Po neúspěšných pokusech armády a tajných služeb Shalita během těch pěti let osvobodit, prosazuje Benjamin Netanjahu výměnu zajatců. Cena je obrovská – za jednoho Izraelce je na svobodu ve dvou vlnách propuštěno 1027 palestinských vězňů. Mezi nimi výrobci bomb, teroristé, kteří útočili nožem nebo palnými zbraněmi na civilisty, náboráři pro sebevražedné útoky a tak dále.
Izraelská politika stylu „nikdy nenecháme žádného Žida v rukou nepřátel“ už naráží na samou hranu – lidé se ptají, jestli tohle je skutečně stále výhodný obchod, dá-li se o tom vůbec takto mluvit. Jedním z vězňů, kteří byli během této výměny propuštěni, je i rodák z Chán Júnisu, Jahjá Ibráhím Hasan as-Sinvár.
Jahjá Sinvár, řezník z Hamásu
Sinvár se v mládí stal šéfem jakési „vnitřní bezpečnostní služby“ v Hamásu, kdy měl odhalovat kolaboranty s Židy. Při výslechu se chlubil, že zabití čtyřech Palestinců vlastníma rukama byla jeho náboženská povinnost.
V Izraelském vězení si Sinvár odpykával 4 doživotní tresty. O jeho osobnosti promluvil vězenňský zubař Yuval Bitton, jehož svědectví přináší britský novinář Douglas Murray ve své reportážní knize On Democracies and Death Cults.
Oba muži si prý k sobě vybudovali zvláštní vztah, který Bitton popisuje jako „opatrný vzájemný respekt.“ V jednu chvíli si všiml, že se Sinvárem něco není v pořádku – stěžoval si na bolest za krkem, měl potíže s udržováním rovnováhy. Zubař ho doporučil k vyšetření specialistou, který zjistil nádor na mozku v pokročilém stádiu.
Následovala složitá, ale úspěšná operace, po níž Palestinec Sinvár Židovi Bittonovi údajně poděkoval, že mu pomohl zachránit život. Jakmile se však po svém propuštění během zmíněné výměny za izraelského vojáka vrátil do Gazy, okamžitě začal agitovat za další útoky na Židy a další únosy.
Bitton prý během jedné z rozprav od Sinvára slyšel toto varování: „Teď jste silní, ale jednou budete možná slabí, a v tu chvíli zaútočím.“
7. října 2023
Když se ráno 7. října před dvěma lety v Izraeli rozezněly sirény, nikdo tomu nevěnoval žádnou zvýšenou pozornost. Na severu byli lidé zvyklí na rakety od Hizballáhu, na jihu země se zase lidé žili leta v dostřelu raket Hamásu. Pak se ale na sociálních sítích začaly šířit zprávy o teroristech, kteří pronikli přes hranice. A že jich jsou desítky, možná stovky.
Tehdy začalo něco, co dodnes nemá finální vysvětlení z pohledu selhání bezpečnostních složek. Podle odhadů se do Izraele přiřítilo možná až 6 tisíc lidí s jedinou touhou – vraždit Židy. Přijeli v autech, na motorkách, ale i na padácích.
Výsledky dnes známe: 1200 zabitých, mnoho unesených, někteří v tuto chvíli snad stále na živu. Rozsah vražedných orgií ilustruje i fakt, že finální počet obětí byl definitivně známý až po deseti měsících vyšetřování. Tohle všechno bylo dílo Jahji Sinvára, naplnění jeho osudného varování, které vyřkl před vězeňským zubařem Bittonem (který mu předtím pomohl zachránit život).
Nejhorší forma antisemitismu
Murray ve své knize cituje svého přítele Geroge Weidenfelda, vídeňského Žida, který před anschlussem Rakouska utekl do Londýna. Jako nakladatel se v Británii snažil celý život porozumět nacismu a kontroverzně publikoval i knihy jako paměti Alberta Speera a jiné.
Ke konci svého života si byl prý jistý, že existují daleko horší antisemité, než byli nacisti. Ti se zabíjení Židů snažili před světem utajovat, kdežto to, co se dělo 7. října v kibucech nebo na hudebním festivalu Nova, kde ten den teroristé zavraždili stovky mladých lidí, je mimo jakékoli chápání – vraždili a znásilňovali s otevřenou radostí, kterou živě sdíleli přes sociální sítě.
Izraelci například popsali a doložili případ, kdy jeden z útočníků volá svým rodičům a nadšeně oznamuje otci, že zabil už deset Židů a prosí otce, aby mu dal matku k telefonu, že jí musí taky říct tyhle skvělé zprávy. Matka odpovídá, ať mu žehná bůh a že lituje, že tam nemůže být s ním. Syn následně po WhatsAppu posílá rodičům fotky zabitých.
Reakce na Západě
Izrael má asi 9 milionů obyvatel. Oněch 1 200 zavražděných lidí je to samé, jako kdyby v USA po útoku teroristů zemřelo přes 44 000 Američanů. Nebo si to člověk může představit jako patnáct útoků z 11. září 2001. Jaká byla ovšem reakce v amerických velkých městech? Demonstrace na podporu Hamásu.
Transparenty s nápisy o „dekolonizaci“ a „osvobození Palestiny“ zaplavily univerzitní kampusy i náměstí západních měst. Přitom mnozí z těch, kdo takováto hesla vykřikují, se považují za vzdělané a morálně citlivé lidi.
Jenže právě tahle generace přestala rozlišovat mezi dobrem a zlem. To je ten největší problém, který spatřuji v přesvědčení, že nic není černobílé, všechno je relativní. Ne, všechno není relativní.
Před dvěma lety se zlo ukázalo v té nejčistší podobě. Stejně ho mnozí nepoznali. Po masakru v izraelských kibucech se místo soucitu ozývala otázka: a co tomu předcházelo? Jako by vraždění dětí a civilistů mohlo mít nějaké pochopitelné vysvětlení.
V jádru tohoto zmatení leží jednoduchý klam: že svět se dělí na utlačovatele a oběti, a že ten, kdo se prohlásí za oběť, má vždycky pravdu. Židé se v tomhle převráceném vidění světa ocitli na straně těch, proti nimž se má bojovat. Ne proto, co dělají, ale proto, kým jsou. Historie se tím uzavírá do kruhu, který už jednou začal v Evropě ve třicátých letech.
V současné chvíli se čeká, jestli Hamás propustí zbylých několik údajně přeživších rukojmí a stáhne se z Gazy, kterou Izrael v odplatě téměř srovnal se zemí, stejně jako ukončil život architektů 7. října, včetně řezníka Sinvára.
Vzpomínám si na slova bojovníka Al-Káidy, který řekl, že vyhrají, protože „milujeme smrt víc, než vy milujete život.“ Bylo by úžasné, kdyby se podařilo dosáhnout propuštění zbylých rukojmích a pracovat na tom, aby i v tomto regionu bylo definitivně jasno, že milovat život je víc, než milovat smrt.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
