Pospíšil: Každý nemůže „kopat“ podle vlastních pravidel, pokud má EU fungovat

Jiří Pospíšil

KOMENTÁŘ JIŘÍHO POSPÍŠILA | V Evropském parlamentu máme za sebou schůzi, která by se mohla s trochou nadsázky jmenovat justičně-polský týden. Jako člen právního výboru parlamentu a bývalý ministr spravedlnosti se na půdě štrasburského parlamentu zaměřuji hlavně na právní problematiku, a té tentokrát dominovaly nelehké otázky spojené s naším severním sousedem.

Ústavně-právním oříškem se stala reakce Evropského parlamentu na rozhodnutí polského ústavního soudu, podle kterého je polská ústava nadřazena evropskému právu, včetně zakládacích smluv. Vztah nejvyššího zákona členské země a evropských norem je vždy komplikovanou právní i politickou otázkou. Skutečnost, že podle zakládacích smluv EU je její právo nadřazené národním právním systémům, vždy vyvolává určité emoce. Na problém je ovšem třeba nahlížet s chladným rozumem.

Představme si proto příklad, kdy si fotbalový klub odsouhlasí vlastní pravidla kopané a vyhlásí, že jeho pravidla budou nadřazená těm, které si dohodou ustanovily všechny týmy, když společnou ligu zakládaly. Takový klub si může stokrát říkat, že má na vlastní pravidla právo, ale jeho rozhodnutí stejně v lize vyvolá problémy a minimálně potenciální konflikt.

To se teď právě stalo kvůli verdiktu polských ústavních soudců a unijní instituce na to musely reagovat, aby ochránily fungování celé Unie na dohodnutém základě. To je stanovisko moje i klubu Evropské lidové strany, jehož jsem v Evropském parlamentu členem.

Je pravda, že podobná rozhodnutí o konfliktu ústavy členského státu a unijních norem už v minulosti přijaly i ústavní soudy v jiných státech, včetně německého. V těchto kauzách ale šlo o typově jiné případy. Tehdy se totiž řešily jen dílčí oblasti, které vyplynuly z fungování evropských institucí, a hlavně případy k ústavnímu soudu nepodala vláda členského státu, jak to teď vidíme v Polsku.

Jako pro právníka je pro mě teď klíčové, co z rozhodnutí svého ústavního soudu polská vláda následně vyvodí. Může se jednat jen o prázdnou deklaraci, sloužící k zisku domácích politických ostruh, nebo také o krok k faktickému opuštění právního systému EU, kdy Polsko přestane respektovat rozhodnutí klíčových unijních institucí. První varianta by byla zbytečná, druhá kritická. Unie Polsko potřebuje, a proto věřím, že jeho vláda podobné hrátky ukončí. Teď jsme ale jako evropští poslanci museli ukázat, že členské státy si nemohou stanovit vlastní pravidla v oblastech, kde se zavázaly respektovat společnou pravomoc Evropské unie. To je červená linie, za kterou se jít nedá, pokud se náš společný evropský projekt nemá začít rozpadat.

sinfin.digital