Sedm hodin od Prahy leží hotel, odkud se vám nebude chtít domů

Většina Čechů vnímá Nassfeld především jako jedno z nejlepších rakouských lyžařských středisek. V létě však tato část Korutan nabízí možná ještě zajímavější kombinaci. Falkensteiner Hotel & Spa Carinzia leží v ideální poloze pro všechny, kteří nechtějí dovolenou omezit jen na pláž nebo jen na hory.

Z Prahy je to do Tröpolachu přibližně 580 kilometrů, tedy asi sedm hodin jízdy. Prakticky celou trasu přitom absolvujete po dálnici. Za Villachem se cesta stáčí do údolí Gailtal, které působí jako z jiného světa. Místo rušných turistických center zde návštěvníka čeká klidná alpská krajina se strmými štíty, zelenými pastvinami, řekou Gail vinoucí se dnem údolí a vesnicemi, které si stále zachovaly svůj tradiční korutanský ráz.

Právě poloha je jednou z největších předností hotelu. Tröpolach totiž leží téměř přesně na polovině cesty mezi Českem a oblíbenými letovisky severního Jadranu. Do chorvatské Istrie, Terstu nebo italského pobřeží zbývají už jen další dvě až tři hodiny jízdy. Falkensteiner Carinzia se tak nabízí jako ideální místo pro kombinovanou dovolenou – několik dní strávit v horách a poté pokračovat k moři, případně si po návratu z rozpáleného pobřeží dopřát několik dnů v příjemnějším alpském klimatu.

Hotel leží v nadmořské výšce přibližně 600 metrů, zatímco okolní vrcholy Karnských Alp vystupují do výšek mezi 1 500 a 2 700 metry. Kontrast mezi údolím a horskými štíty je proto mimořádně působivý. I během horkého léta zde panují podstatně snesitelnější teploty než na pobřeží Jadranu.

Dalším bonusem je bezprostřední blízkost italských hranic. Přímo z Tröpolachu stoupá horská silnice přes Nassfeldpass, která překonává hlavní hřeben Karnských Alp a během krátké doby vás zavede do úplně jiného světa. Za hranicí se otevírá dramatická krajina Furlánska a nedaleko odtud leží jeden z nejkrásnějších koutů severní Itálie – Přírodní park Julské Předalpy. Tato chráněná oblast na pomezí Itálie a Slovinska nabízí divoké horské scenérie, hluboká údolí, průzračné řeky a téměř liduprázdnou krajinu, která si dodnes zachovala autentický charakter.

Jen málokterý alpský hotel tak nabízí podobnou kombinaci. Během jediné dovolené můžete snídat pod dvoutisícovými štíty, odpoledne se vykoupat v Jaderském moři a další den objevovat zapomenuté kouty italských a slovinských Alp.

Falkensteiner Hotel & Spa Carinzia leží přímo v Tröpolachu, malé korutanské vesnici spadající pod obec Hermagor-Pressegger See, kterou většina návštěvníků zná především jako vstupní bránu do lyžařského střediska Nassfeld. Přestože jde o poměrně velký resort, překvapí, jak nenápadně je do obce zasazen. Nepůsobí jako cizorodý prvek, který by okolní krajinu ovládl. Naopak. Hotel vlastně ani nespatříte dříve, než se ocitnete téměř před jeho vchodem.

To je ostatně typické pro většinu hotelů sítě Falkensteiner. Jejich architektura pracuje více s horizontálou než vertikálou. Místo věžovitých staveb preferuje nižší objekty o několika podlažích, rozprostřené do šířky, které lépe zapadají do krajiny. Charakteristickým prvkem je také hojné využití přírodního dřeva na fasádách, díky němuž stavby nepůsobí okázale, ale přirozeně.

První detail, který potěší zejména české návštěvníky, však čeká hned u vchodu. Misky s vodou a krmivem pro psy. Může to znít banálně, ale pro národ, který patří mezi evropské rekordmany v počtu psů na obyvatele, jde o drobnost, která okamžitě vytváří pocit vstřícnosti a lidskosti. Hotel tím nenápadně sděluje, že zde nejsou vítáni jen hosté, ale i jejich čtyřnozí společníci.

Falkensteiner dlouhodobě hledá zajímavý kompromis mezi dvěma světy. Na jedné straně stojí útulnost rodinných penzionů, na druhé odosobněnost velkých hotelových komplexů. Carinzia tuto rovnováhu zvládá mimořádně dobře. Navzdory své velikosti nepůsobí anonymně. Naopak vytváří dojem důvěrně známého prostředí, ve kterém se člověk překvapivě rychle cítí jako doma.

Velkou zásluhu na tom má promyšlený design interiéru. Hned po vstupu překvapí pocit prostoru. Místo klasického hotelového schématu, kdy návštěvníka okamžitě zastaví recepční pult, se před vámi nejprve otevře lobby plné pohodlných sedaček a gaučů. Prostor působí téměř velkoryse, jako by byl větší než okolní krajina za okny. Stísněnost zde prakticky neexistuje – a stejný pocit si hotel udržuje i v restauracích, wellness, na chodbách nebo v pokojích.

Významnou roli hraje i práce se světlem. Do vstupního prostoru proudí velké množství denního světla z prosklené střechy, které v kombinaci s pastelovými tóny nábytku, stěn a podlah vytváří mimořádně příjemnou atmosféru.

Absolutním protagonistou celého interiéru je však dřevo. Jsme na korutanském venkově a architekti se tím nijak netají. Inspiraci našli v tradičních dřevěných plotech, které po staletí vymezovaly horské pastviny. Motiv dřevěných latí se proto opakuje prakticky všude – v lobby, na chodbách i v dalších společných prostorách. Člověk má chvílemi pocit, jako by se ocitl v moderním dřevěném chrámu věnovaném alpské krajině.

Právě kombinace přírodních materiálů, měkkých pastelových barev a velkého množství světla vytváří atmosféru, pro kterou mají Seveřané krásné slovo – hygge. Hřejivost, pocit bezpečí a pohodlí. Falkensteiner však nezůstává jen u nostalgického odkazu na tradici. Dřevo zde doplňuje pohledový beton a moderní minimalistické prvky, takže výsledkem není skanzen, ale současná interpretace alpského bydlení.

Od čtyřhvězdičkového moderního hotelu člověk samozřejmě očekává vysoký standard. Falkensteiner Carinzia jej bez problémů splňuje. Podstatnější ale je něco jiného – způsob, jakým hotel pracuje s pocitem pohodlí.

Pokoje jsou výborně odhlučněné, takže ani při vyšší obsazenosti nemáte pocit, že sdílíte prostor s desítkami dalších hostů. Interiéry opět staví na kombinaci přírodního dřeva, tlumených barev a měkkého osvětlení, což vytváří útulnou, téměř domácí atmosféru.

Architekti navíc pochopili jednu důležitou věc: hotelový pokoj nesmí být jen místem, kde se člověk vyspí. V pokojích proto najdete různé niky, sedačky a menší „zašívárny“, kam se můžete uchýlit s knihou, sklenkou vína nebo prostě jen odpočívat, aniž byste museli ležet v posteli.

A pokud už se do postele vydáte, čeká vás jeden z největších luxusů celého hotelu. Lůžka jsou mimořádně prostorná, vysoká a především nesmírně pohodlná. Přesně taková, do nichž po celodenním výletu po horách doslova zapadnete.

Velkým plusem jsou také velká okna a dřevěné balkony. Prakticky z každého pokoje se otevírají výhledy na okolní horské masivy. V létě se právě balkon stává jedním z nejoblíbenějších míst celého pokoje. Ranní káva s pohledem na Karnské Alpy nebo večerní sklenka vína, zatímco se nad vrcholky začíná stmívat, patří k těm drobným okamžikům, kvůli nimž si člověk dovolenou pamatuje.

Gastronomie je ve Falkensteinerech dlouhodobě jednou z nejsilnějších stránek a Carinzia není výjimkou.

Snídaně i večeře fungují formou rozsáhlého bufetu, který však nepůsobí jako anonymní hotelová kantýna. Restaurace je rozčleněna do jednotlivých stanovišť, mezi nimiž hosté přecházejí téměř jako na malém gastronomickém trhu.

Na jednom místě se připravuje pizza, o několik kroků dál čerstvé těstoviny, vedle najdete ryby, steaky, místní speciality nebo bohatou nabídku salátů. Samostatnou kapitolou jsou sýry a dezerty, jejichž výběr by bez problémů obstál i v mnoha samostatných restauracích.

Důraz je přitom kladen na místní suroviny a dodavatele z alpského prostoru, což dodává celé gastronomii příjemnou autenticitu.

Velmi sympatickým detailem je systém stálých stolů. Pokud v hotelu trávíte několik dní, personál vám přidělí vlastní místo, které na vás čeká každé ráno i každý večer. Na stole je vaše jmenovka a odpadá tak každodenní nejistota, kam si dnes sednout.

Může to znít jako maličkost, ale právě podobné detaily vytvářejí pocit důvěrně známého prostředí. Toto je můj stůl. Toto je moje židle. Najednou se necítíte jako anonymní host v hotelu, ale jako člověk, který se na několik dní stal součástí tohoto místa.

Skutečným srdcem hotelu je však wellness. Prakticky každý Falkensteiner disponuje konceptem Acquapura SPA a Carinzia patří k jeho nejpovedenějším realizacím.

Hostům je k dispozici rozsáhlý komplex vnitřních i venkovních bazénů, vířivek a masážních trysek, kde lze bez problémů strávit celý den.

Samostatný svět pak představuje saunová část. Najdete zde několik typů saun – od klasické finské přes bio saunu až po parní lázně – doplněné o pravidelné saunové rituály, relaxační zóny a odpočívárny. Samozřejmostí jsou čerstvé ovoce, čaje a množství klidných zákoutí, kde lze jednoduše vypnout.

Právě zde si člověk uvědomí největší přednost celého hotelu.

Nemusíte nikam chodit. Nemusíte nic organizovat. Nemusíte přemýšlet, co budete dělat.

K dispozici máte velkorysé wellness, výbornou gastronomii, pohodlné pokoje, rozlehlou zahradu, kde se lze opalovat, posedět u něčeho dobrého z grilu nebo si dát sklenku vína v jednom z barů.

A přestože prakticky neopustíte areál hotelu, nikdy nemáte pocit uzavřenosti. Díky velkým oknům, terasám a neustálému kontaktu s okolní krajinou máte stále dojem, že jste součástí hor.

To je možná největší luxus Falkensteineru Carinzia. Dokáže vytvořit prostředí, ve kterém člověk skutečně odpočívá.

Pokud se přece jen rozhodnete vytáhnout paty z hotelu, jednou z nejpříjemnějších možností je golf. Právě léto a začátek podzimu vytvářejí pro tuto kombinaci téměř ideální podmínky. Odpočinek v hotelu, alpská panoramata, svěží horský vzduch a neuvěřitelná zeleň, která v dnešní vyprahlé Evropě působí téměř exoticky.

Tady je vody stále dost. Louky jsou sytě zelené, potoky plné vody a krajina působí zdravě a živě.

Golf má ale jednu nevýhodu. Ve své podstatě je to klubová záležitost. Mimo velké resorty ve Španělsku nebo Turecku mívá člověk někdy pocit, že se ocitl na návštěvě u někoho doma. Hřiště mohou být nádherná, klubovny luxusní a servis prvotřídní, přesto se zde host často necítí úplně přirozeně.

Právě tady se ukazuje výhoda propojení hotelu Falkensteiner s golfovým areálem Nassfeld Golf. Protože jsou oba projekty majetkově i provozně úzce spojeny, získává host pocit, že není cizincem, ale členem jakéhosi dočasného domovského klubu.

Samotné hřiště leží jen několik kilometrů od hotelu, uprostřed údolí Gailtal. Je převážně rovinaté, takže člověk nemusí absolvovat žádné alpské výšlapy mezi jamkami. Fairwaye se vinou mezi loukami, podél potůčků a menších jezírek, lemují je remízky, hájky a skupiny stromů. Nad tím vším se zvedají štíty Karnských Alp.

Není to hřiště, které by hráče trápilo nebo zkoušelo jeho psychickou odolnost. Naopak. Je příjemně hratelné, přívětivé a dovoluje člověku především si golf užít.

Při jedné z her jsem si pustila aplikaci Merlin Bird ID, která rozpoznává ptačí hlasy. Na konci kola ukázala neuvěřitelných třiadvacet druhů ptáků. A právě to možná vypovídá o zdejší krajině více než jakákoli reklamní brožura. Žádný hluk dálnice, železnice nebo průmyslových areálů. Jen ticho, voda a zpěv ptáků.

Greeny jsou přitom ve velmi dobré kondici – spíše rychlejší, rozlehlé a dobře čitelné. A což je pro rekreačního hráče možná nejdůležitější, člověk zde neztratí půl tuctu míčků během jediného odpoledne.

Stejně příjemná je i atmosféra klubovny. Nepůsobí odtažitě ani přehnaně luxusně. Naopak. Má téměř rodinný charakter, člověk se zde rychle cítí uvolněně. K tomu dobré a cenově rozumné jídlo, velmi slušný výběr rakouských i italských vín a po návratu zpět do hotelu ještě několik hodin ve wellness.

Upřímně, jen těžko se hledá lepší kombinace. Dopoledne golf v jedné z nejkrásnějších alpských krajin, odpoledne bazény a sauny a večer sklenka vína s výhledem na hory.

Jsme v Rakousku. Jsme v Korutanech. V bočním alpském údolí, které si dodnes zachovalo svůj zemědělský charakter. A to se samozřejmě odráží i v gastronomii.

Kamkoliv zde zajdete – do horské chaty, rodinného hostince nebo restaurace – téměř vždy narazíte na překvapivě vysokou kulinářskou úroveň. Místní kuchyně stojí na kvalitních surovinách, tradici a samozřejmém respektu k tomu, co krajina nabízí. V Korutanech se prostě dobře jí.

Jenže i v takovém prostředí se občas objeví něco výjimečného.

A právě tím je Herwig Ertl.

Pokud chcete skutečně porozumět krajině kolem Nassfeldu, nestačí po ní chodit. Musíte ji ochutnat. A proto stojí za to vydat se do nedalekého Kötschach-Mauthenu.

Na první pohled je Herwig Ertl obchodníkem s delikatesami. Ve skutečnosti je však mnohem víc. Kreativní gurmán, trochu tvrdohlavý vizionář, charismatický vypravěč a především strážce poctivých regionálních produktů.

Každého svého producenta zná osobně. Ví, na které louce se pase kráva, z jejíhož mléka vznikl konkrétní sýr. Zná vinaře, farmáře i výrobce uzenin. Každá potravina má svůj příběh, svůj původ a své místo v krajině.

Ale skutečný zážitek nezačíná v jeho obchodě.

Začíná ve chvíli, kdy začne vyprávět.

Přináší jednotlivé chody, kombinuje chutě, páruje je s víny, přidává několik kapek olivového oleje, tady trochu octa, jinde špetku koření. Chodí kolem stolu, s nadšením vysvětluje, odkud jednotlivé suroviny pocházejí, proč se právě tyto chutě doplňují a jak vznikaly místní gastronomické tradice.

A vy si po chvíli uvědomíte, že už dávno nejste na obyčejné degustaci.

Jste součástí představení.

A Herwig Ertl je jeho hlavním protagonistou.

Jeho ochutnávky a gastronomické večery jsou v regionu téměř legendární. Nejde o snobskou gastronomii ani o sbírání michelinských hvězd. Jde o radost z jídla, o vztah ke krajině a lidem, kteří ji po generace utvářeli.

Herwig Ertl je předsedou Slow Food Alpe Adria Convivium a jedním z nejvýznamnějších ambasadorů hnutí Slow Food v celém alpsko-jadranském prostoru. Jeho životním posláním je propojovat nejlepší místní producenty s lidmi, kteří chtějí jíst pomalu, vědomě a s respektem k původu surovin.

A právě tady člověk definitivně pochopí, proč je oblast Gailtalu a Nassfeldu tak výjimečná.

Není to jen krásná horská kulisa.

Je to krajina, kde se po staletí potkávaly tři kulturní světy – rakouský, italský a slovanský – a kde se tato jedinečná směs dodnes odráží v jídle, víně i životním stylu.

Možná právě proto se zde člověk cítí tak dobře. Všechno je zde nějak opravdovější. Méně okázalé, méně turistické, ale o to autentičtější.

A Herwig Ertl? Ten je prostě fenomén.

Jenže člověk nežije pouze přítomností. Musí se umět podívat i do minulosti.

A pokud zrovna venku prší, nechce se vám trávit další hodiny ve wellness nebo u dobrého jídla, stojí za to vyrazit do nedalekého Kötschach-Mauthenu.

V nenápadné moderní budově radnice se totiž nachází jedno z nejzajímavějších muzeí první světové války v Alpách – Museum 1915–1918.

Právě zde si člověk uvědomí, že idylická krajina kolem Nassfeldu byla ještě před sto lety jedním z nejkrutějších bojišť Evropy.

V květnu 1915 Itálie porušila své dosavadní spojenectví a vstoupila do války proti Rakousku-Uhersku. Císařství, jehož součástí byly i české země, se muselo bránit na stovky kilometrů dlouhé horské frontě. Jedna z jejích nejdůležitějších částí se nacházela právě zde, v Karnských Alpách.

A právě zde bojovaly také desetitisíce vojáků českého původu.

Muzeum nepůsobí jako klasická přehlídka vitrín a popisek. Je moderní, interaktivní a snaží se návštěvníka vtáhnout do každodenní reality vojáků, kteří strávili dlouhé roky ve vysokohorských zákopech, skalních kavernách a provizorních pevnostech.

Možná to není úplně typ muzeí, který osloví každého návštěvníka. Mnoho mužů zde ale bude fascinováno hrdinstvím vojáků na obou stranách konfliktu. Představa, že lidé žili celé roky ve výškách přes dva tisíce metrů, bojovali s nepřítelem, ale také se zimou, lavinami, hladem a samotnou přírodou, je i dnes téměř nepochopitelná.

Najdete zde archeologické nálezy z bojišť, zbraně, uniformy, fotografie, osobní předměty vojáků, ale také filmové projekce a zvukové instalace. Díky nim si člověk mnohem intenzivněji uvědomí, že právě v těchto dnes tak poklidných horách prolévali krev i naši předci.

A možná právě proto působí tato část Korutan tak zvláštně.

Na jedné straně pastviny, zvonce krav a turistické stezky. Na straně druhé vědomí, že se zde před sto lety odehrávalo lidské drama téměř nepředstavitelných rozměrů.

Připomínky války přitom nekončí za zdmi muzea.

Jen několik kilometrů odtud, vysoko v Plöckenpassu, se nachází válečný skanzen a pamětní kaple. Dodnes zde lze vidět pozůstatky zákopů, opevnění a horských pozic, odkud rakousko-uherští a italští vojáci vedli boje v jedněch z nejdrsnějších podmínek celé první světové války.

Právě spojení nádherné přírody, hluboké historické paměti a vědomí, že zde bojovali i vojáci z českých zemí, dává Nassfeldu a Gailtalu další rozměr.

Není to jen další krásné alpské údolí.

Je to krajina s příběhem.

A ještě jedna věc dělá Falkensteiner Carinzia výjimečným místem.

Padesát metrů od hotelu totiž začíná Millennium Express, hlavní lanovka střediska Nassfeld. Stačí několik minut a člověk se z údolí ocitne vysoko v horách, v úplně jiném světě. 

Odtud se otevírá panorama Karnských Alp, které patří k nejkrásnějším v celém Rakousku. Můžete vyrazit na vysokohorské túry, projít se mezi horskými salašemi, pozorovat pasoucí se stáda nebo si půjčit horské kolo a vydat se po některé z desítek tras vedoucích zpět do údolí.

A právě odtud člověk nejlépe pochopí celý příběh tohoto místa.

Někde dole leží hotel se svými bazény a saunami. O kus dál golfové hřiště mezi loukami a potůčky. Za dalšími kopci se skrývají bojiště první světové války a v údolí pod nimi lidé jako Herwig Ertl dál pečují o gastronomické tradice regionu.

Najednou vidíte všechno najednou.

Hory, historii, odpočinek, dobré jídlo i obyčejný každodenní život.

A možná vás napadne trochu melancholická myšlenka, která člověka v Alpách přepadá častěji, než by čekal.

Že svět je neuvěřitelně velký.

A život vlastně docela krátký.

A že když už člověk dostane několik vzácných dnů volna, možná není vůbec špatný nápad strávit je právě tady.

Protože Falkensteiner Hotel & Spa Carinzia není jen dalším povedeným wellness hotelem.

Je to místo, kde lze během několika dnů spojit téměř vše, co si od dovolené přejeme: hory a odpočinek, pohyb a klid, historii i gastronomii, Rakousko, Itálii a Jadran.

A především něco, čeho je v dnešní Evropě stále méně.

Prostor.

Ticho.

A čas.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a dáme vám tipy, kde dobře odpočívat. Díky moc.