RECENZE MICHALA BORSKÉHO I Kompaktní „esúvéčka“ jsou dnes nejpopulárnější kategorií na trhu a po překonání dieselových pohonů se novým hitem stávají pomalu ale jistě hybridy. Dosavadní dominium Toyoty si začínají osvojovat i další výrobci a po zkušenostech s hybridním Fordem Kuga nutno říct, že přinejmenším u modrého oválu si nepočínají vůbec špatně.
Ford se po období jistého tápání kudy dál vrátil k výrobě aut, která hezky vypadají, fajn se řídí a nestojí nesmysl. Nedávno inovované rodinné SUV Kuga je šmahem nejprodávanějším modelem své značky a s trochou představivosti lze usuzovat, že u zákazníků nahradilo druhdy oblíbená Mondea a Focusy, jejiž výroba už patří minulosti. Zatímco donedávna výrazně protěžované plug-in hybridy jsou pro zákazníky bez vlastního zdroje dobíjení stále tak trochu zajícem v pytli, klasický full hybrid bez nutnosti nabíjet už je dnes sázkou na jistotu. Právě na tento pohon jsem byl velmi zvědavý v podání od Forda.
Fordí klasika
Po pěti letech na trhu prošel nejprodávanější model značky loni faceliftem, jehož designové úpravy odpovídají ostatním sourozencům z nabídky. Přední maska dostala výraznější rysy a logo značky se nyní nachází přímo na mřížce chladiče. Celkově výrazně sebevědomější tvář s možností získat matrix LED světlomety, se liší také kapotou. Drobnou zajímavostí je dvojitá „ploutvička“ na střeše, předfaceliftová verze měla jen jednu. Po modernizaci je zde totiž kromě GPS také 5G přijímač a vysílač.
Vzadu potěšily skutečné koncovky výfuku, nikoli jen optické atrapy. Sportovní vzhled podtrhují lakované lemy blatníků a červené brzdové třmeny.
Také interiér prošel menší omlazovací kúrou a vesměs šlo o změny k lepšímu. Středu palubní desky nově dominuje velký 13palcový displej infotainmentu Sync4, který (bohužel) spolkl některé tradiční ovládací prvky. To se týká i panelu klimatizace, takže nastavení teploty, ventilace či vyhřívání sedadel nyní probíhá přes dotykovou obrazovku. Naštěstí zůstaly základní ovládací prvky klimatizace přístupné ve spodní liště displeje.
Méně praktické je umístění některých asistenčních funkcí, například vypnutí akustického upozornění na překročení rychlosti (ISA) je ukryto v menu. To je ale dnes kolorit úplně každého nového auta. Pokud si tyto systémy potřebujete před každou jízdou deaktivovat, uvítal bych rychlejší odezvu obrazovky. Na druhou stranu je menu přehledné a intuitivní s příjemnou grafikou.
Vpředu je místa habaděj i pro habány, ani na zadních sedadlech jsem ale neshledal žádné výrazné nedostatky jak v prostoru, tak komfortu. Variabilitu sedadel neomezuje ani baterie hybridního systému o kapacitě 1,1 kWh, protože je umístěna pod podlahou.
Sedadla lze posouvat a mají nastavitelný sklon opěradel. Lehké krycí plato zavazadlového prostoru kryje velkopanský kufr o základním objemu 553 litrů. Samozřejmě, pokud se rozhodnete pro klasické rezervní kolo, objem kufru citelně klesne na 412 litrů.
Testovaná výbava Sound Edition představuje aktuální vrchol nabídky, vychází z provedení ST-Line X, ke kterému přidává audiosystém Bang & Olufsen. Hraje vážně hezky a pokud si potrpíte na kvalitní poslech, určitě nebudete litovat příplatku 45 tisíc korun oproti variantám ST-Line X nebo Active X.
Soudobý pohon
Vývoj moderních technologií pohonu je nákladný, takže automobilky při jejich vývoji a sdílení čím dál častěji spolupracují. To je patrné třeba u elektrických modelů Fordu Explorer a Capri, které využívají platformu MEB od Volkswagenu, jakou má třeba i Škoda Enyaq. V případě Kugy sice žádná spolupráce s německou značkou neproběhla, ale kořeny jejího 2,5litrového čtyřválce Duratec sahají pro změnu do starší spolupráce s Mazdou, která svoji evoluci tohoto agregátu zase poněkud kuriózně nově dává do svého kompaktního hatchbacku řady 3. Hybridní technologie zase Ford konzultoval s Toyotou, nakonec se ale vydal vlastní cestou.
Výsledek Fordova vývoje každopádně stojí za pozornost. Základem hybridního ústrojí je motor s nepřímým vstřikováním, který pracuje v Atkinsonově cyklu a má řetězový rozvod. To mu dává dobré předpoklady pro dlouhou životnost, i při častých krátkých jízdách bez úplného zahřátí. Hybridní systém prošel úpravami, díky nimž vzrostl výkon elektromotoru. To zlepšilo dynamiku – zrychlení z 0 na 100 km/h se snížilo z 9,5 na 8,3 sekundy, přičemž maximální rychlost činí 196 km/h.
Největší zlepšení se událo ve spotřebě paliva ve městě, kde jsem běžně jezdil za 4,5 l/100 km. Na okreskách se odběr pohyboval kolem 5 l/100 km. Méně příznivý výsledek přinesla jen delší dálniční jízda, kde hybrid spotřeboval 7,6 l/100 km. Celkový průměr testu činil 5,9 l/100 km, což je výrazně zlepšení oproti verzi před faceliftem a skvělý výsledek na bezmála dvoutunové SUV.
Subjektivně i objektivně se dynamika hybridní Kugy oproti starším modelům Fordu výrazně zlepšila. Už se nemusíte obávat monotónního hučení motoru odkázaného na bezestupňovou e-CVT převodovku, které je častým problémem hybridů. Systém nově umí simulovat změnu převodových stupňů, podobně jako u výborných hybridů od Hondy.
Testovaná varianta byla vybavena fešnými 19palcovými koly a tužším podvozkem, což sice zlepšuje jízdní vlastnosti na zakroucených okreskách, ale snižuje komfort na rozbitém povrchu. Bral bych klidně menší velikost.
Dobrý kus
Pokud jde o techniku a praktičnost, je tedy Kuga velmi povedený každodenní parťák. Všechno je ale nakonec stejně o penězích, takže co cena? V případě hybridní Kugy je příjemným překvapením, zejména ve srovnání s konkurencí. Verze s pohonem předních kol startuje na 740 900 Kč, což je citelně méně než u srovnatelného Hyundai Tucson Hybrid nebo Toyoty RAV4 Hybrid. Standardní výbava Titanium (ano, kdysi se tak jmenovala ta nejvyšší) je dostatečně bohatá, takže není nutné volit vyšší stupně, testovaná je hlavně o atraktivnějším vzhledu a dobrém zvuku radia.
Na každý pád je Ford opět značkou, kterou by bylo škoda vynechat z nákupních úvah o novém autě.
Autem na kávu
Ford Kuga jsme testovali na okreskách mezi Milevskem a Táborem. Přímo uprostřed mezi těmito jihočeskými městy, u velkého silničního kružáku, najdete ve vesničce Oltyně velmi příjemnou pražírnu kávy s obchodem a kavárnou - jmenuje se Pražírna Drahonice. Nepleťe si ji ale s původní Pražírnou Drahonice v jihočeské obci Drahonice, mezi městy Volyně a Strakonice. Pražírna Drahonice je totiž souhrný název pro stejnojmennou síť pražíren a kaváren. Pražírny najdete nejen v Oltyni, Drahonicích, ale také v Sedlici. Kavárny potom v Písku (Café Bar a Čokoládovna), ve Strakonicích (Nádraží) a v pražském Karlíně a Žižkově (Café Martin).
Každá provozovna je trošku jiná, ale všechny spojuje skvělý výběr vlastní upražené kávy a opravdu výborná nabídka čokolády a dalších pochoutek. Provozovny jsou součástí sítě tréninkových a chráněných pracovišť, zaměřených na podporu a vzdělávání mladých lidí s mentálním a kombinovaným postižením.
Až tedy někdy pojedete kolem, určitě neváhejte zpomalit, jak v životě, tak i v autě, dát si kávu a nikam nespěchat.
