Před jednačtyřiceti lety stačilo Queen pouhých jednadvacet minut, aby na charitativním koncertu Live Aid, uspořádaném na pomoc hladovějící Etiopii, přepsali dějiny rockové hudby. Vystoupení Freddieho Mercuryho a spol. dodnes platí za měřítko toho, jak má vypadat dokonalý koncert.
„Aaaaaay-o, Aaaaaay-o...“ Z legendárního Mercuryho rozezpívávání davu před skladbou Hammer to Fall mrazí i po čtyřiceti letech. Přirozenost, s jakou si nezaměnitelný frontman Queen pohrával s 72 tisíci lidí na stadionu ve Wembley i s miliony televizních diváků po celém světě, vstoupila do dějin živého koncertování.
Organizátor Live Aid Bob Geldof jejich vystoupení později shrnul jednoduše: „Byli absolutně nejlepší kapelou dne. Hráli nejlépe, měli nejlepší zvuk, využili svůj čas naplno. Přesně chápali myšlenku, že to byl globální jukebox. Prostě šli a sázeli jeden hit za druhým.“
Kapela v poločase
Film Bohemian Rhapsody, mapující život Freddieho Mercuryho a skupiny Queen, byl výbornou připomínkou této fenomenální kapely i jejího frontmana. Kvůli dramatickému efektu si ale scénáristé některá fakta upravili a několik důležitých událostí dokonce úplně překroutili.
Týká se to i vystoupení na Live Aid. Film líčí Queen jako kapelu na pokraji rozpadu poté, co se Mercury vydal na sólovou dráhu. Když přijde nabídka vystoupit na charitativním koncertu, Deacon, May a Taylor se s ním usmíří a Mercury jim vzápětí oznámí, že je nakažen virem HIV. Divák tak získává dojem, že se skupina znovu dala dohromady jen kvůli Live Aid a na pódium přichází nesehraná a bez formy.
Skutečnost byla ale jiná. Po ne úplně vřele přijatém albu Hot Space z roku 1982 sice Queen zaznamenali určitý ústup ze slávy a podobně rozpačitě bylo přijato i Mercuryho sólové album Mr. Bad Guy. Jenže už v roce 1984 se skupina s albem The Works vrátila na špičku. Písně jako I Want to Break Free nebo Radio Ga Ga dnes patří ke zlatému fondu rockové hudby.
S novým albem samozřejmě přišlo i rozsáhlé turné. Jen v první polovině roku 1985 odehráli Queen před Live Aid zhruba dvacet velkých koncertů, takže rozhodně nebyli z formy. Stejně tak si scenáristé přizpůsobili i Mercuryho zdravotní stav. AIDS mu byla diagnostikována až o dva roky později.
Film pracuje i s dalším mýtem – že Queen zněli hlasitěji než ostatní kapely díky nenápadnému zásahu u zvukového pultu. Ani to není pravda. Jejich vystoupení působilo úderněji z mnohem prostšího důvodu: kapela byla dokonale sehraná a perfektně připravená.
Queen měli vlastního zvukaře Tripa Khalafa, který s nimi spolupracoval po celou kariéru. Jejich hudbu znal do posledního detailu a dokázal ji skvěle přenést i na obrovský stadion. Kapela byla perfektně sehraná, používala přesné aranže a nezaplňovala prostor zbytečným zvukem. Výsledkem byl čistý a mimořádně úderný projev.
Své udělal i Mercuryho hlas, který dokázal doslova „proříznout“ kapelu i dav. Mistrovsky pracoval s dynamikou, takže i tiché pasáže uměl proměnit v ohromující refrény. Výborně zvládnutý televizní i rozhlasový přenos pak jen umocnil dojem, že Queen zněli silněji než ostatní. Žádné triky. Jen dokonale připravená kapela.
21 minut stačilo
Pravdou je, že Queen velký úspěch potřebovali, aby definitivně potvrdili svůj hvězdný status. Live Aid k tomu byla ideální příležitostí. Beze zbytku ji využili a odrazili se k závěrečné mimořádně silné etapě své kariéry, během níž do Mercuryho smrti v roce 1991 vydali ještě tři výborná alba.
Publikem nepříliš očekávané vystoupení začalo 13. července 1985 v 18:41 londýnského času úryvkem z Bohemian Rhapsody, který plynule přešel do Radio Ga Ga. Desítky tisíc lidí okamžitě vytleskávaly refrén synchronně s Mercurym.
Následovalo už legendární Mercuryho rozezpívávání publika „Aaaaaay-o“, které vešlo ve známost jako The Note Heard Round the World. Pak přišly Hammer to Fall, Crazy Little Thing Called Love, jediná skladba Queen, při níž Mercury hrál na kytaru, zkrácená verze We Will Rock You a nakonec stadionová hymna We Are the Champions.
„Freddie byl fascinující,“ vzpomínala v roce 2020 pro deník USA Today hudební novinářka Lesley-Ann Jonesová, která koncert sledovala přímo ve Wembley. „Zdálo se, že v sobě soustředil talent všech zpěváků a showmanů, kteří kdy vystoupili před ním.“
Mercury se prý před koncertem necítil dobře a lékaři mu doporučovali, aby vystoupení raději zrušil. „Vůbec o tom nechtěl slyšet,“ vzpomínala Lesley-Ann Jonesová. „V klidu do sebe hodil několik panáků vodky a vyšel na pódium. V tu chvíli se něco stalo. Nálada se změnila, teplota vzrostla a čas se zastavil. Bylo to jako zadržet dech před příchodem tsunami. A Queen do toho šli naplno.“
„My ostatní jsme hráli docela dobře, ale Freddie byl na úplně jiné úrovni,“ řekl později kytarista Brian May serveru Ultimate Classic Rock. Elton John si zase v zákulisí s úsměvem posteskl, že mu Queen jednoduše „vypálili rybník“.
Díky fenomenálnímu úspěchu na Live Aid se Queen definitivně zařadili mezi největší hudební legendy všech dob. V původním složení si však nově nabytou slávu dlouho neužili. Rok po Live Aid vystoupil Freddie Mercury s kapelou naživo naposledy, později už mu to zdravotní stav nedovolil. Přesto do své smrti v roce 1991 stihl s Queen natočit ještě tři výborná studiová alba. Říká se, že čím více se blížil jeho konec, tím silnější a procítěnější byly jeho vokály.
Vedle toho se věnoval i spolupráci se španělskou operní pěvkyní Montserrat Caballé, z níž vzešel slavný hit Barcelona, hymna letních olympijských her v roce 1992. Té už se Freddie nedožil.
Live Aid: Největší charitativní akce všech dob
Akce Live Aid, konaná 13. července 1985, byla monumentálním charitativním koncertem, který spojil hudební svět s cílem shromáždit prostředky na pomoc hladovějící Etiopii. Světový „jukebox“ organizovaný Bobem Geldofem a Midge Urem, probíhal současně na londýnském stadionu Wembley (72 000 diváků) a filadelfském JFK Stadium (89 000 diváků), s televizním přenosem pro 1,9 miliardy lidí po celém světě.
Na pódiu se kromě Queen vystřídaly hvězdy jak U2, David Bowie, Led Zeppelin, The Who či Madonna, přičemž každý umělec měl přísně omezený čas na vystoupení. Koncert vygeneroval přes 150 milionů liber, které pomohly humanitárním organizacím v Africe, a stal se symbolem síly hudby jako nástroje pro globální solidaritu.
Vystoupení na Live Aid byla nejen hudební, ale i technologickou přehlídkou – satelitní přenos propojil kontinenty a umožnil miliónům lidí sledovat událost v reálném čase. Londýnská část byla dramaturgicky silnější díky energickým setům britských kapel, zatímco Filadelfie přinesla rockovou nostalgii s reuniony Led Zeppelin či CSNY. Live Aid nejen změnil životy v Etiopii, ale také nastavil nový standard pro velké hudební akce a ukázal, jak může hudba inspirovat k pozitivní změně.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete vzpomínat s námi. Díky moc.
