V Evropě monstrum, v Texasu normální auto. Týden za volantem obřího RAMu

Texas patří k nejkonzervativnějším státům USA. Mohutní pořízci v kšiltovkách grilují jedny z nejlepších steaků na světě, v neděli ráno chodí do kostela a spoustu času tráví za volantem pick-upů. Jezdí s nimi buď hrozně blízko, nebo hrozně daleko. Není to klišé, prostě to tak je. Kdo nevěří, ať tam letí, zajede někam, kam turista prakticky nezabloudí, a posedí s místními chlapíky. Třeba s těmi, kteří se při zmínce o Ku-klux-klanu jen potutelně usmějí.

Romantické představy o různých koutech světa při osobní návštěvě často narazí na realitu, která vypadá úplně jinak než naše vybájené obrazy. O Divokém západě nám toho hodně napsal saský pohádkář Karel May, který v Americe nikdy nebyl, přesto se výrazně zasloužil o romantický obraz pionýrských časů a bojů evropských osadníků s Indiány.

Dnešní život v západním Texasu jsem poznával zpoza volantu velkého pick-upu alias trucku. Jezdí se tam s ním do krámu za rohem, v neděli na barbecue, odpoledne s koňmi na rodeo v jiném okrese nebo na lov. Anebo jen tak na výlet odnikud nikam. Všechno je daleko a 500 kilometrů není žádná míra.

Elektromobily nebo hybridy v odlehlých končinách západního Texasu prakticky nehledejte. Jediným vozem s elektrickým pohonem, který jsem tam několikrát zahlédl, byla Tesla Cybertruck, která se v Evropě oficiálně neprodává a nemá evropskou homologaci. Ve venkovských oblastech západně od řeky Pecos, kde je za město považována obydlená křižovatka jednou za sto kilometrů, by spoléhání na elektromobil mohlo být docela dobrodružné. Krajinu tu ovládají především chřestýši a supi, kteří se slétají i na zbytky tacos vyhozené z okénka spolu s plechovkami od piva.

I ve velkých městech, jako jsou San Antonio nebo Austin, ale hrají velké motory ve velkých pick-upech stále výraznou roli. Vládnou domácí značky Ford, Chevrolet a GMC, doplněné japonskou Toyotou. Jednou z největších klasik je RAM, který se před lety osamostatnil od Dodge a dnes patří do euro-amerického koncernu Stellantis. To se mimo jiné projevuje tím, že s písmeny RAM na chladiči můžete potkat také užitkové vozy příbuzné evropským Fiatům Ducato či Doblò.

Nabídka „trucků“ značky RAM je jinak po americku nekomplikovaná. Na výběr jsou tři základní kategorie s tradičním označením 1500, 2500 a 3500. Jestliže RAM 1500 je na naše poměry něčím na způsob přerostlého Fordu Ranger Raptor, model 2500 už se svou velikostí evropským měřítkům výrazně vymyká. A RAM 3500 je skutečné monstrum, dostupné i s dvojmontáží na zadní nápravě a schopné tahat obří přívěsy či gigantické karavany.

Proč ty nadměrné rozměry? Jednoduše proto, že se do Ameriky vejdou. Velká parkovací místa, široké silnice a levné palivo – to všechno jsou důvody, proč si dopřát trochu pohodlí. Navíc za ceny, o kterých si Evropan může nechat zdát. RAM 2500, který vidíte na obrázcích, pořídil bratranec Brent v bohaté výbavě v přepočtu za něco málo přes milion korun.

Pod kapotou zvučně nýtuje řadový šestiválcový diesel Cummins o objemu 6,7 litru, úspornější alternativa tradičního benzinového osmiválce HEMI 6,4 litru. RAM 2500 s tímto dieselem váží lehce přes tři tuny, na korbě uveze přes tunu nákladu a především dokáže táhnout několikatunový přívěs. Právě schopnosti při tahání těžkých přívěsů a návěsů patří u těchto vozů k nejdůležitějším disciplínám.

Velké dvou- až tříosé karavany na vysokém podvozku americké rodiny často využívají k cestám na dovolenou, při lovu a rybaření nebo prostě jako dočasné bydlení na jiném místě. „Truck“ zkrátka v USA zastane téměř všechno a do značné míry nahrazuje klasické dodávky, jak je známe z Evropy.

Běžně za nimi uvidíte také velké motorové čluny nebo přepravníky na koně a další zvířata. RAM 2500 je proto na tahání těžkých přívěsů důkladně připravený. Nabízí výsuvná vnější zpětná zrcátka, regulaci výšky zadní části vozu, kamerové a asistenční systémy usnadňující připojení přívěsu nebo výfukovou brzdu, která při zpomalování pomáhá šetřit klasické brzdy – řešení, s nímž se v Evropě setkáváme především u těžkých nákladních vozidel a autobusů.

A protože čerpací stanici v odlehlých částech Texasu klidně nemusíte potkat dalších sto kilometrů, může být RAM vybaven opravdu velkou palivovou nádrží. V kombinaci s dieselovým Cumminsem a spotřebou, která se při klidné jízdě bez přívěsu pohybuje zhruba kolem 11 až 13 litrů na sto kilometrů, to znamená na tak obrovské auto velmi slušný dojezd.

Zlí evropští jazykové tvrdí, že interiéry amerických aut mají k sofistikovanosti těch evropských či japonských daleko asi jako z Prahy do Dallasu. Něco na tom možná je, v posledních letech se ale tahle zdánlivá slabina začíná měnit spíš ve výhodu.

RAM totiž stále nabízí velké množství funkčních a přehledných tlačítek na všechno možné, přitom nechybí ani 12palcový dotykový displej a prakticky všechny elektronické a digitální „fíčury“, na které jsme zvyklí z Evropy. Rozdíl je v tom, že elektronika se tu řidiči nesnaží do řízení neustále mluvit. Nechybí plná konektivita, hlasové ovládání ani moderní asistenční systémy, americká pravidla však nevyžadují některé prvky a upozornění, které jsou u nových aut v Evropské unii povinné. Za volantem tak zůstává podstatně větší klid.

Testované provedení Rebel, které bylo novinkou modelového roku 2023, se vyznačuje černou maskou a dalšími exteriérovými prvky, které jinak tradičně bývají chromované. Svým drsnějším sportovním stylingem připomíná v Evropě prodávaný Ford Ranger Raptor, proti mohutnému RAMu je však o poznání menší.

Na dlouhých štrekách jsou ale stejně nejdůležitější pohodlí, obrovský úložný prostor mezi sedadly a sofistikovaná klimatizace, která vám ani v četných horkých dnech nežene ledový vzduch přímo do obličeje jako laciný fén.

Když se přes automaticky vysouvaný nášlap vyšplháte na místo řidiče, sedíte zhruba stejně vysoko jako v evropské rozvážkové dodávce, za jejichž volanty se často prohánějí ti největší piráti silnic. Tady ale žádný spěch nehrozí. Navzdory obrovské síle motoru je jízda s RAMem 2500 nanejvýš pohodová. Stačí masivní pákou pod volantem zařadit „D“ a celá ta plechová kavalérie se zvolna, ale nezadržitelně sune vpřed.

Samozřejmě můžete plyn pořádně prošlápnout a pick-up vyrazí o poznání energičtěji, ale kdo by se s tím trápil. Šestistupňový automat drží krásně dunící diesel v nízkých otáčkách a obrovský točivý moment dělá většinu práce za vás. Se šestimetrovým ingotem to ostatně na žádné závodění není. RAM jezdí nejraději rovně a v zatáčkách vám dá svoji hmotnost setsakramentsky pocítit i nenaložený. Řízení je navíc pěkně „dlouhé“, takže celé auto nejlépe funguje přesně tak, jak vypadá – rozvážně a bez zbytečného spěchu.

Málem bych zapomněl, že RAM 2500 je také zdatný off-road. Na blbnutí s ním ale potřebujete pořádný kus prostoru – na houby do lesa to s ním jako se Suzuki Jimny opravdu není. Verze Rebel dostala speciálně naladěný podvozek s tlumiči Bilstein, takže se nezalekne ani rychlejší jízdy volným terénem ve stylu amerických pouštních soutěží typu „baja“.

Samozřejmě nechybí připojitelný pohon všech kol s redukcí a Rebel má navíc elektronicky uzamykatelný zadní diferenciál. Jakkoli auto navenek působí pohodlně, pod vším tím luxusem se skrývá poctivý nákladní „rumpál“ s ortodoxní rámovou konstrukcí a tuhou zadní nápravou. Čím víc ho naložíte, tím lépe podvozek funguje a pohodlí přibývá – stejně jako víru v nádrži.

Za volantem RAMu jsem strávil hezký týden a odvezl si zkušenost, která je do středoevropských poměrů jen obtížně přenositelná. V končinách, o nichž jsem psal v úvodu článku, plyne čas tak nějak pomaleji, lidé se méně stresují a tomu odpovídá i způsob, jakým se pohybují po silnicích. Trocha podobného zvolnění tempa by byla extrémně žádoucí i u nás.

Není to ale samo sebou. V konzervativním, převážně republikánském Texasu je znát respekt k pravidlům a především k jejich vymáhání. Alespoň z mé zkušenosti vás američtí policisté zbytečně neobtěžují, jakmile ale uděláte něco opravdu špatného, můžete počítat s tím, že v rukavičkách s vámi jednat nebudou. Určitý respekt je znát i mezi řidiči navzájem.

Texas je zároveň státem, kde je nošení a držení zbraní běžnou součástí života a pistole v autě není nic výjimečného. Jestli právě to přispívá k větší zdrženlivosti na silnicích, těžko říct. Když ale víte, že řidič, kterému se lepíte na zadek, může mít v přihrádce pistoli, možná si další kolo silniční výchovy přece jen dvakrát rozmyslíte.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a ucítíte vůni benzínu po ránu. Díky.