KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | V poslední době se vyrojila řada textů o tom, jak nepružnou socialistickou ekonomiku těžce zasáhla katastrofální zima zkraje ledna 1979. Pokud ale odhlédneme od tehdejšího režimu, překvapivě se ukazuje, že socialistické Československo se dokázalo vyrovnat s následky této brutální zimy lépe než sousední státy, a to včetně těch západních.
O tom, co se na přelomu let 1978 a 1979 v Evropě dělo, už byly popsány stohy papíru. Náhlá změna počasí způsobila, že se během několika málo hodin dostala – zejména střední a severní – Evropa z příjemných plusových teplot skokově během pár hodin do arktické zimy.
V tehdejším Československu poklesly teploty o silvestrovské noci z plus deseti na minus dvacet stupňů. K tomu se přidalo několikadenní vydatné sněžení.
Následkem skokového nástupu zimního počasí zamrzalo uhlí ve vagonech,
což vedlo k energetické krizi i problémům v dopravě a vláda
vyhlásila pro školy takzvané uhelné prázdniny (trvající nakonec
tři týdny). Zároveň byl omezen provoz úřadů i kulturních
institucí, v mnoha budovách byly omezeny nebo zcela zastaveny
dodávky elektřiny a tepla. Vytápět bylo možné v rámci
krizového režimu jen na maximálně 16 stupňů.
Z dětského pohledu (bylo mi tehdy 13 let) se ale většinou o žádnou katastrofu nejednalo, s mými vrstevníky vzpomínáme na uhelné prázdniny a s nimi spojené zimní radovánky s povděkem.
Otázkou, vyřčenou hned na začátku, ale zůstává, jak se tehdejší Československo vyrovnalo s následky tehdejší zimy jako stát – tedy jak zafungoval krizový systém, zasažený naprosto neočekávanou sněhovou a ledovou kalamitou.
K tomu se dnes objevuje řada komentářů, které upozorňují na nepružnou reakci tehdejších mocipánů. „Mrazy roku 1979: Komunisté teplý svetr neradili, topení stáhli rovnou,“ píše se v titulku jednoho z mnoha takových textů.
Jenže skutečnost bude zřejmě složitější. A vůbec přitom nechci ani náznakem hájit komunisty nebo socialistické plánování. Právě naopak. Jen se ale při pohledu na to, jak zvládly kalamitu sousední země, ukazuje, že tehdejší Československo nevychází z tohoto srovnání vůbec špatně. Možná by se dokonce dalo říci, že česká (tehdy československá) reakce na následky kalamity mohla být pro ostatní příkladem.
Vrtulníkové děti
V případě Československa se nepíše o žádných přímých obětech této zimní kalamity, což ale může být pochopitelně dáno komunistickou cenzurou. Nějaké životy, byť třeba i nepřímo, si určitě vyžádala.
I v Německé demokratické republice, kdy byly zprávy podobně cenzurované jako v Československu, se však oficiálně uvádělo nejméně 5 přímých obětí. A to zřejmě z toho důvodu, že počet umrzlých byl takový, že tento fakt nešlo zcela utajit.
V západní Německé spolkové republice se uvádí nejméně 17 mrtvých. Některé oběti byly nalezeny až po roztání sněhu.
Kromě
ztrát na životech jde ale i to, jak se v jednotlivých státech
podařilo zachovat alespoň v maximální možné míře energetickou
a dopravní infrastrukturu. A i z toho srovnání nevychází
Československo přes všechna úsporná opatření vůbec špatně.
Základní infrastruktura zůstala z větší (nezbytné) části
zachována, byť pochopitelně s mnoha omezeními.
To se o Německu (jak o západním, tak východním) úplně říci nedá. V řadě okresů Šlesvicka-Holštýnska (na severu tehdejší NSR) bylo 80 vesnic na čas zcela odříznuto od světa. Obyvatelstvo bylo v rámci možnosti zásobováno vrtulníky. Výpadek elektřiny zasáhl rozsáhlé oblasti a nedařilo se její přívod řadu dní obnovit ani v omezené míře.
Srovnání se sousedy každopádně skutečně ukazuje, že způsob, jakým se Československo vyrovnalo s následky extrémně tuhé zimy z přelomu let 1978/79, rozhodně nelze považovat za ostudu nebo totální selhání. Naopak zvolená opatření a omezení zřejmě zafungovala částečně lépe než v případě Německa či Rakouska.
Kromě dat o škodách a následcích tuhé zimy jde i o subjektivní pocity. Vzhledem k současnému zimnímu počasí se i v Rakousku a Německu objevují stovky srovnávacích textů, které poukazují na to, jak se země musely potýkat s mrazovou a sněhovou kalamitou v roce 1979. Vesměs jde o velmi vážné texty, připomínající oběti kalamity a nepříjemné vzpomínky jejich účastníků. V Česku snad každý druhý text tohoto druhu končí sdělením, že „sice to byla katastrofa, ale děti měli ze sněhu a ledu radost. A my to nakonec všechno nějak zvládli“.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
