Nizozemci drží smutek: Kanály po letech opět zamrzly, ale legendární bruslařský závod zhatil sníh

Kdo by chtěl hledat rozdíly v mentalitě Čechů a Nizozemců, měl by se podívat na chování příslušníků obou národů, když jim vedle domu zamrzne rybník nebo řeka. Nebo jiná vodoteč či vodní plocha. Byl jsem toho svědkem třeba v roce 1991 při dlouhodobém pobytu v nizozemském Delftu. 

Tehdy asi na dva týdny zamrzly ve městě početné vodní kanály a snad každý, kdo měl ve městě ruce a nohy, se vydal na led. Na dobrých bruslích typu hokejových kanad i na obyčejných „šlajfkách, nebo s různými bruslařskými vozítky, včetně těch s plachtou. 

Jen jedna věc mi tam chyběla: puk a hokejka. Pro Čechy je nepochopitelné sledovat stovky bruslařů na zamrzlé vodní ploše bez jakékoliv potřeby vzít do ruky hůl (nebo nějaký klacek) a kromě prostého bruslení si na ledě zahrát hokej. To by se u nás nestalo.

Jenže na rozdíl od nás, hokejových nadšenců, Nizozemci opravdu vydrží jezdit celé hodiny jen tak po ledě, bezúčelně sem, tam a zase zpátky. A zcela v duchu této tradice se mohou pochlubit i nejslavnějším bruslařským závodem na světě, zvaným Elfstedentocht (= Závod přes jedenáct měst).

Závod, při kterém účastníci ujedou na bruslích po zamrzlých kanálech mezi jedenácti městy přes 200 kilometrů, se jel poprvé v roce 1909 a stal se světovým fenoménem.

A to nejen kvůli tomu, že se ho obvykle účastní kolem patnácti tisíc bruslařů, ale také z toho důvodu, že Elfstedentocht je tím nejvěrohodnějším ukazatelem vývoje počasí a teplot. 

Aby se totiž mohl konat, musí být podle platných regulí led po celé délce trasy silný minimálně 15 centimetrů. A to se v celé dlouhé historii závodu stalo jen patnáctkrát – naposledy před víc jak čtvrt stoletím, v roce 1997.

Kdo nabyl z obrazů holandských mistrů pocit, že ještě nedávno kanály v Nizozemí asilně zamrzaly každou zimu, tak se mýlí. Vždy to bylo v určitých periodách. Například mezi lety 1940 a 1942 se jel závod třikrát za sebou, zatímco v letech 1917 až 1929 nastala dvanáctiletá prodleva. Kanály buď vůbec nezamrzly nebo led nevydržel v potřebné síle po minimální dobu dvou týdnů. I v roce 1991, kdy jsem pracoval v Delftu, se na kanálech chvíli bruslilo, ale Elfstedentocht se nekonal.

Silný mráz ale umožnil konání závodu ještě v letech 1985 a 1986 a pak (zatím naposledy) v roce 1997. Od té doby členové Královské společnosti pro Elfstedentocht, která má 32 tisíc (!) členů, marně čekají, až budou moci svolat závodníky na start. Tato bezmála třicetiletá prodleva nemá v historii závodu obdoby a je zdaleka nejdelší po celou jeho existenci.

Jenže i když nizozemské kanály v posledních třech dekádách už takřka nezamrzají, bruslaři se odmítají vzdát naděje. Důkazem je mimo jiné fakt, že jim zmíněná Královská společnost, pořadatel závodů, nejen že nezanikla, ale její členská základna roste a nedávno si zvolila nové vedení. Co kdyby přece jen začalo znovu pořádně mrznout? Kdo to může vyloučit?

Jako určitou, byť ne plnohodnotnou náhražku, využívají pořadatelé Elfstedentochtu v posledních letech rakouské jezero Weissensee, ležící v Korutanech ve výšce 930 metrů nad mořem. Když hladinu jezera pokryje led a i předpověď počasí je co do přetrvávajících nízkých teplot příznivá, sjede se sem obvykle na pět tisíc bruslařských nadšenců z Nizozemska. 

Během deseti dnů tu proběhne hned několik amatérských i profesionálních závodů a program vrcholí  dvousetkilometrovým „maratonem“, který má být určitou náhražkou Elfstedentochtu. Letos jsou závody na Weissensee plánované od 17. do 31. ledna.

Není přitom bez zajímavosti, že jako o další náhradní vodní ploše pro Elfstedentocht uvažovali organizátoři také o jihočeském Lipně. Závod se tady měl konat v roce 2009, na poslední chvíli mu ale zabránila obleva. Výhoda Lipna oproti rakouskému Weissensee je přitom zřejmá: zatím rakouské jezero má plochu jen 6,5 km², Lipno je třikrát větší. Jenže bohužel ani na Lipně v poslední době nemůže nikdo nabídnout záruku dostatečně silného ledu pro tak velkou bruslařskou akci.

Když ale před týdnem uhodily ve střední a západní Evropě silné mrazy, svitla členům nizozemské Královské společnosti naděje, že by se po takřka třiceti letech mohl závod vrátit na domovskou půdu. Kanály na mnoha místech vhodně zamrzly a nizozemská média proto spekulovala o tom, jaké šílenství by propuklo, kdyby mrazy vydržely a umožnily konání Elfstedentochtu přímo na „domácí půdě“.

Desetitisíce účastníků, miliony diváků a návštěvníků z celého světa, celosvětová publicita, injekce pro nizozemský cestovní ruch. Jedna věc jsou totiž běžné obrázky bruslařů na alpském jezeře, a druhá záběry z bruslařského závodu, při kterém by závodníci znovu míjeli větrné mlýny a projížděli malebnými městy nizozemského Fríska.

Naděje ale bohužel znovu zhasla, i když bylo její naplnění tentokrát velmi blízko. Plány na Elfstedentocht nezhatily vysoké teploty, ale (pro někoho možná paradoxně) sněhová nadílka. I ta je v posledních letech v Nizozemí velmi neobvyklá.

„Pokud je sníh, není led, takže nebude Elfstedentocht,“ říká Wiebe Wieling, bývalý předseda organizačního výboru závodu. Nejde jen o to, že by bylo celou trasu nutné zbavit sněhové pokrývky. Sníh na mnoha místech také neumožňuje, aby led dosáhl potřebné tloušťky.

Podle Hylkeho de Vriese, klimatologa z nizozemské meteorologické služby, závisí ideální podmínky pro Elfstedentocht nejen na nízké teplotě, ale také na větru. To je také odpověď na otázku, proč se závod mnohokrát nekonal ani v době, kdy se o žádném globálním oteplování nedalo mluvit. „Velká zima v Nizozemsku nastane, jen když se v zimě vítr otočí na severovýchod,“ řekl de Vries.

Pokud dojde k takové změně počasí, znamená to podle něj na několik týdnů modrou oblohu bez mraků, a zároveň tuhé „holomrazy“. Což jsou ideální podmínky pro to, aby se mohl konat Elfstedentocht. Letos v zimě ale fouká vítr ze severu a severozápadu, což přináší sníh. A při takovém počasí kanály nepromrznou do potřebné síly ledu, i když poměrně silně mrzne.

I bývalý předseda organizačního výboru závodu Wiebe Wieling připouští, že současný vývoj klimatu Elfstedentochtu nenahrává. Zimy jsou v posledních letech v Nizozemsku kvůli klimatické změně mírné. A i když jednou za čas začne vzácně mrznout jako letos, na důkladné promrznutí celé trasy to nestačí. „Prostě nemáme zimy, jaké jsme měli ve 20. století,“ řekl Wieling.

Během války – v letech 1940, 1941 a 1942, kdy se konaly tři ročníky Elfstedentochtu za sebou – začalo podle Wielinga mrznout už v listopadu a mrzlo až do března. O tom se dnešním Nizozemcům může jen zdát. Naděje na to, že alespoň jednou vrátí ta pravá zima pro Elfstedentocht, se ale nizozemští organizátoři – jak je vidět – v koutku duše pořád nevzdávají. „Šance na další ročník se sice zmenšuje, ale my ten závod potřebujeme. Spojuje lidi,“ uzavírá Wieling.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.