PRÁVNÍ SERVIS | Společně s neustálým růstem využití automobilové dopravy je otázka parkování stále aktuální. Ideálním řešením je mít parkování vlastní nebo si alespoň zařídit tzv. vyhrazené parkování, ať už přímo pro vás, nebo pro vaše klienty a zaměstnance. Tento článek se proto zabývá otázkami, jakým způsobem je možné vyřídit vyhrazené parkování. Jaká omezení musí vlastník účelové komunikace strpět? A může vlastník sám zakázat užívání účelové komunikace třetím osobám?
Účelové komunikace
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je účelová komunikace pozemní komunikací, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí, ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelová komunikace vzniká naplněním uvedených zákonných znaků, takže na rozdíl od dálnice, silnice a místní komunikace se o jejím vzniku nevydává správní rozhodnutí. Důležité je, že vlastníkem účelových komunikací jsou fyzické a právnické osoby, kterým z jejich vlastnictví plynou určitá omezení, která v případě vlastnictví pozemku nejsou příliš běžná. Pokud je totiž účelová komunikace veřejně přístupná (tedy pokud například není za plotem nebo v uzavřeném areálu), nemohou vlastníci těchto účelových komunikací svévolně omezit přístup třetích osob.
O úpravě nebo omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci může v souladu s již zmíněným § 7 zákona o pozemních komunikacích rozhodnout pouze silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Úřad tak může učinit jedině na žádost vlastníka této účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky.
Jistě existuje mnoho důvodů, kvůli kterým může mít vlastník účelové komunikace zájem o omezení přístupu na ni. Mezi tyto důvody může patřit například intenzivní automobilová doprava, která způsobuje hluk a produkuje zplodiny, dále poškozování účelové komunikace provozem těžké techniky v důsledku blízké stavby, ale například i již zmíněný zájem vlastníka o to, aby u provozovny, která se nachází na jeho pozemku, mohl zřídit tzv. vyhrazené parkování pro jeho zaměstnance a klienty.
To vše jsou legitimní důvody pro omezení přístupu na účelovou komunikaci, která se nachází na pozemku vlastníka. Silniční správní úřad v rámci správního řízení posoudí tyto důvody a poměří práva a oprávněné zájmy vlastníka se zájmy třetích osob, které komunikaci využívají. Na závěr řízení o žádosti vlastníka úřad rozhodne, a to ve formě tzv. individuálního správního rozhodnutí, což je jednostranný správní akt, který vždy směřuje k úpravě konkrétního případu v konkrétní situaci. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, přičemž odvolací lhůta podle § 83 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.
Místní komunikace
Místní komunikace jsou podle § 6 zákona o pozemních komunikacích veřejně přístupné pozemní komunikace, které slouží převážně místní dopravě na území obce. Na rozdíl od výše popsaných účelových komunikací vznikají místní komunikace rozhodnutím silničního správního úřadu. Místní komunikace se dále od těch účelových liší tím, že jejich vlastníkem nemůže být fyzická ani právnická osoba, ale jsou ve vlastnictví obce, na jejímž území se nacházejí.
I přes vlastnictví obce ale mohou mít některé osoby zájem o tzv. vyhrazené parkování. Představme si například situaci, ve které fyzická či právnická osoba provozuje zařízení, na jehož provozu má zpravidla zájem i obec, v jehož území se provozovna nachází. Může jít třeba o zdravotnické, vzdělávací nebo kulturní zařízení.
Řízení o rozhodnutí o vyhrazeném parkování i v tomto případě vydává silniční správní úřad. Tentokrát ale úřad rozhoduje formou opatření obecné povahy, což je správní akt, který v sobě nese normativní i individuální prvek úpravy. Opatřením obecné povahy tak lze rozhodnout o konkrétně určeném předmětu regulace (což je v tomto případě konkrétní parkovací místo označené konkrétní dopravní značkou), a to vůči obecně vymezenému okruhu adresátů (v tomto případě účastníků silničního provozu). Vzhledem k rozhodnutí formou opatření obecné povahy se řízení nezahajuje žádostí jako v případě účelových komunikací, nýbrž návrhem na změnu opatření obecné povahy.
Pokud bude správní řízení probíhat bez problému a úřad navrhovateli vyhoví a rozhodne o zřízení vyhrazeného parkování, bude navrhovatel změny určitě spokojený. Problém ale může nastat v případě, že silniční správní úřad navrhovateli nevyhoví. Navrhovatel totiž narazí na nedostatečnou právní úpravu, která mu nedává možnost se proti rozhodnutí úřadu bránit. Proti rozhodnutí silničního správního úřadu totiž neexistuje opravný prostředek, který by navrhovatel mohl využít. To vede k tomu, že daný úředník silničního správního úřadu může rozhodnout v neprospěch navrhovatele i bez odůvodnění a bez jakýchkoliv podkladů.
Vzhledem k tomuto problému, který se pojí s rozhodováním o vyhrazeném parkování, by bylo vhodné se zamyslet nad dopracováním právní úpravy. Všem subjektům zapojeným do řešení těchto záležitostí by jistě prospělo, kdyby právní úprava poskytla možnost, jak se bránit proti nepříznivému výsledku řízení před silničním správním úřadem. Navrhovatelé by měli možnost se bránit nepříznivému rozhodnutí a na úředníky by byl vyvíjen větší tlak. V důsledku zavedení smysluplné právní úpravy v záležitostech vyhrazeného parkování by tak úřady musely rozhodovat kvalitněji a s větším důrazem na relevantní právní argumentaci. Celý proces návrhu na zřízení vyhrazeného parkování by tak byl oproti nynějšku spravedlivější a transparentnější.
VAŠÍČEK A PARTNEŘI
Autorem článku je Petr Zítka z advokátní kanceláře VAŠÍČEK A PARTNEŘI, která je partnerem rubriky Právní servis na INFO.CZ a garantem oblastí správního a zdravotnického práva.
