Jak zavádění principů restorativní justice zlidšťuje realitu obětí i pachatelů trestné činnosti?

Prezentace klienta

Dialog. Efektivní cesta k řešení řady mezilidských problémů, ale zároveň princip, který by dle mnohých kriminologů měl představovat jeden z pilířů moderní trestněprávní nauky a praxe. Česká republika v zavádění prvků tzv. restorativní justice stále zaostává. Přesto se určitá změna vnímání odborné i široké veřejnosti dá pozorovat. Zájem se tak obrací na pachatele a oběti trestných činů, ne jako procesní subjekty, ale naopak lidské bytosti, jejichž životy kriminalita změnila od základů. Z dostupných statistických dat vyplývá, že téměř 95 procent obětí považuje účast v mediačním procesu za prospěšnou. Jde ale pouze o jednu část uceleného konceptu – jaké jsou ty další?

Koncept restorativní justice vychází z dostupných kriminologických poznatků o smyslu a účelu trestání, přičemž oponuje klasickému pojetí retribuční spravedlnosti. Ta upřednostňuje přesně definované a striktní tresty, jejichž hlavním cílem je ochrana společnosti a hodnot stojících v popředí systematiky zvláštní části českého trestního zákoníku. Zastánci teorie restorativní justice se snaží o přesný opak. 

„Smyslem trestu nemá být pouhé potrestání pachatele a eliminace jeho škodlivého vlivu na společnost. Všechny aplikované postupy by měly směřovat k tomu, aby účastníkům byly vytvořeny podmínky, jak vystoupit z bludného kruhu dopadů trestného činu,“ vysvětluje JUDr. Lukáš Duffek, partner v advokátní kanceláři Rowan Legal. „Obecně se dají vytyčit dva cíle – uspokojení materiálních i imateriálních potřeb obětí na straně jedné, a zároveň co možná nejvýchovnější působení na pachatele za účelem přijetí jeho odpovědnosti za způsobený čin na straně druhé,“ vykresluje. 

Z výše řečeného vyplývá, že nenahraditelnou roli v systému restorativní justice vykonává Probační a mediační služba ČR. Mediace je celkově forma, která se těší široké podpoře mezi oběťmi i pachateli, kteří se jí zúčastnili. Dostupné společenské průzkumy hovoří dokonce o 92procentní spokojenosti s účastí mezi oběťmi, a 90procentní satisfakci s jejím výsledkem. 

„Podstatou restorativních programů je v bezpečném prostředí, pod vedením zkušeného mediátora, vytvořit prostor pro společný dialog oběti a pachatele. Mediace umožňuje oběti sdělit svůj příběh, konfrontovat pachatele s tím, jaký měl trestný čin dopad na její život, klást pachateli otázky, které jsou pro její vyrovnání se s následky důležité a získat ujištění, že to, co se jí stalo, nebylo správné. Naopak pachatel je bezprostředně konfrontován s dopady svého činu na život jiného člověka, což přispívá k uvědomění si odpovědnosti za svůj čin a k potřebě tyto následky napravit. Vedle toho je též pachateli dán prostor vysvětlit okolnosti svého života, které ho k trestné činnosti dovedly a zamyslet se nad tím, jak toto do budoucna změnit,“ popisuje smysl daného přístupu JUDr. Petra Masopust Šachová, Ph.D., předsedkyně Institutu pro restorativní justici

Oběti jsou sice v českém trestněprávním systému chráněny, ovšem realita se zakládá spíše na procesních institutech, které mají v první řadě přispět k náhradě způsobené škody či peněžním vyčíslení imateriální újmy. Z toho důvodu ani současný trestní řád s pojmem „oběť“ nepracuje, zaměřuje se především na specifikaci a popis práv tzv. poškozených. Ti se mohou se svými nároky připojit přímo v řízení trestním (v podobě řízení adhezního), nebo jsou odkázáni se svým nárokem na řízení civilněprávní.  

Restorativní justice usiluje o rozšíření katalogu práv, a snaží se toho docílit právě kladením důrazu na osoby obětí a pachatele jako lidské bytosti. Kromě mediace zprostředkované pracovníky Probační a mediační služby ČR existuje  řada mezinárodních i několik tuzemských programů, které se dle těchto pouček snaží s oběma stranami pracovat. 

„Pozitivní odezvu má například projekt Building Bridges, v mnoha zemích světa probíhající pod záštitou Mezinárodního vězeňského společenství. V jeho rámci navštěvují oběti trestných činů věznice, kde diskutují s pachateli odlišných trestných činů,“ připomíná Masopust Šachová. „Smyslem tohoto restorativního dialogu je alespoň částečné porozumění a pochopení motivací obou stran a samozřejmě také příležitost o svých pocitech hovořit,“ doplňuje Masopust Šachová.  

Spíše edukačně zaměřený je ryze český program Vnímám i Tebe, vytvořený Probační a mediační službou a realizovaný ve vybraných českých věznicích, který sestává ze série přednášek pro osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Relativně novým fenoménem souvisejícím s vysoce společensky závažným jevem kriminality dětí a mládeže jsou rodinné skupinové konference (RSK). 

Restorativní justice v praxi 

Koncept restorativní justice tak celkově zapadá do snahy řešit v českém prostředí trestněprávní případy za pomoci alternativních prostředků. Ty mají reálné dopady v dikci českého trestního zákoníku i trestního řádu. V hmotném právu jde především o typy trestů, které do něj byly začleněny relativně v nedávné době. „Řeč je především o trestu domácího vězení, a ještě spíše o trestu obecně prospěšných prací. V obou případech dochází k jejich výkonu mimo stěny vězeňských zařízení, v případě domácího vězení je ale přesto pachatel izolován od zbytku společnosti na přesně definovaném místě, ze kterého se může vzdálit pouze v určitých případech předpokládaných zákonem,“ podotýká Duffek.  

Instituty vycházející z myšlenek restorativní justice nalezneme i mezi trestně procesními instituty. Jedním z nich je například narovnání. Procesní odklon, který vede k zastavení trestního stíhání, přímo předpokládá dialog mezi poškozeným / obětí a pachatelem trestného činu. „Ideálním výsledkem je dohoda, na jejímž obsahu se shodnou obě strany, kterou posvětí soud či státní zástupce. Přijetí reálné odpovědnosti pachatelem je přitom v tomto případě de facto určující podmínkou – musí se totiž doznat ke spáchání skutku, zavázat se k náhradě způsobené škody či újmy, a navíc musí poukázat na bankovní účet příslušného soudu či státního zastupitelství přiměřenou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti,“ přiblížil smysl narovnání partner z advokátní kanceláře Rowan Legal. 

Přispět k hodnotové proměně v oblasti trestní justice se snaží evropský projekt Restorative Justice: Strategies for Change, do něhož je vedle České republiky zapojeno i dalších devět evropských států a Evropské fórum pro restorativní justici. Cílem projektu, který je koordinován Institutem pro restorativní justici ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, Probační a mediační službou, Vězeňskou službou ČR a Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, je podpořit systémové změny v trestní justici, které povedou k naplnění základních restorativních principů. 

„Jako překážku rozvoje principů justice restorativní vnímám rigiditu celého systému trestní justice. Změna v tomto ohledu nejspíše nebude snadná, avšak jistě není nemožná, jak se potvrzuje v zahraničí. Zpočátku zřejmě nelze očekávat změnu systémovou, ale v dílčích oblastech. Stojím na názoru, že osvěta v dané oblasti je klíčová, a myslím si, že na tuto by měl být kladen důraz už v průběhu studia a vzdělávání nových generací právníků.“, uvádí k překážkám rozvoje Duffek.

SDÍLET

Scheinherr v dopravě opakuje chyby předchozího vedení magistrátu. To dělá jen hlupák, říká Pospíšil

Jan Palička

Kdo se v poslední době pokoušel projet Prahou autem, ten na vlastní kůži zažil pomyslný dopravní očistec. Náměstek primátora pro oblast dopravy Adam Scheinherr (Praha sobě) je tak pod palbou kritiky nejen opozičních zastupitelů, ale i koaličních partnerů z řad Spojených sil pro Prahu. Někdejší předseda zastupitelského klubu Spojených sil Jiří Pospíšil v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, že právě oblast dopravy je něčím, na čem se magistrátní koalice dlouhodobě neshoduje. „Mrzí mě, že v oblasti dopravy nedošlo k nápravě chyb, které dělalo předchozí vedení magistrátu, a to je i důvod, proč takto otevřeně vystupuji s kritikou počínání pana radního pro dopravu Scheinherra,“ říká Pospíšil s tím, že jeho cílem není okopávání kotníků koaličního partnera, ale prosté vyslovení nesouhlasu s jeho kroky. „Když někdo opakuje staré chyby svých předchůdců a nepoučí se z nich, tak ať se na mě nikdo nezlobí, ale to dělá jen hlupák,“ dodává Pospíšil.

Přečíst celý článek
sinfin.digital