Dialog. Efektivní cesta k řešení řady mezilidských problémů, ale zároveň princip, který by dle mnohých kriminologů měl představovat jeden z pilířů moderní trestněprávní nauky a praxe. Česká republika v zavádění prvků tzv. restorativní justice stále zaostává. Přesto se určitá změna vnímání odborné i široké veřejnosti dá pozorovat. Zájem se tak obrací na pachatele a oběti trestných činů, ne jako procesní subjekty, ale naopak lidské bytosti, jejichž životy kriminalita změnila od základů. Z dostupných statistických dat vyplývá, že téměř 95 procent obětí považuje účast v mediačním procesu za prospěšnou. Jde ale pouze o jednu část uceleného konceptu – jaké jsou ty další?
Koncept restorativní justice vychází z dostupných kriminologických poznatků o smyslu a účelu trestání, přičemž oponuje klasickému pojetí retribuční spravedlnosti. Ta upřednostňuje přesně definované a striktní tresty, jejichž hlavním cílem je ochrana společnosti a hodnot stojících v popředí systematiky zvláštní části českého trestního zákoníku. Zastánci teorie restorativní justice se snaží o přesný opak.
„Smyslem trestu nemá být pouhé potrestání pachatele a eliminace jeho škodlivého vlivu na společnost. Všechny aplikované postupy by měly směřovat k tomu, aby účastníkům byly vytvořeny podmínky, jak vystoupit z bludného kruhu dopadů trestného činu,“ vysvětluje JUDr. Lukáš Duffek, partner v advokátní kanceláři Rowan Legal. „Obecně se dají vytyčit dva cíle – uspokojení materiálních i imateriálních potřeb obětí na straně jedné, a zároveň co možná nejvýchovnější působení na pachatele za účelem přijetí jeho odpovědnosti za způsobený čin na straně druhé,“ vykresluje.
Z výše řečeného vyplývá, že nenahraditelnou roli v systému restorativní justice vykonává Probační a mediační služba ČR. Mediace je celkově forma, která se těší široké podpoře mezi oběťmi i pachateli, kteří se jí zúčastnili. Dostupné společenské průzkumy hovoří dokonce o 92procentní spokojenosti s účastí mezi oběťmi, a 90procentní satisfakci s jejím výsledkem.
„Podstatou restorativních programů je v bezpečném prostředí, pod vedením zkušeného mediátora, vytvořit prostor pro společný dialog oběti a pachatele. Mediace umožňuje oběti sdělit svůj příběh, konfrontovat pachatele s tím, jaký měl trestný čin dopad na její život, klást pachateli otázky, které jsou pro její vyrovnání se s následky důležité a získat ujištění, že to, co se jí stalo, nebylo správné. Naopak pachatel je bezprostředně konfrontován s dopady svého činu na život jiného člověka, což přispívá k uvědomění si odpovědnosti za svůj čin a k potřebě tyto následky napravit. Vedle toho je též pachateli dán prostor vysvětlit okolnosti svého života, které ho k trestné činnosti dovedly a zamyslet se nad tím, jak toto do budoucna změnit,“ popisuje smysl daného přístupu JUDr. Petra Masopust Šachová, Ph.D., předsedkyně Institutu pro restorativní justici.
Oběti jsou sice v českém trestněprávním systému chráněny, ovšem realita se zakládá spíše na procesních institutech, které mají v první řadě přispět k náhradě způsobené škody či peněžním vyčíslení imateriální újmy. Z toho důvodu ani současný trestní řád s pojmem „oběť“ nepracuje, zaměřuje se především na specifikaci a popis práv tzv. poškozených. Ti se mohou se svými nároky připojit přímo v řízení trestním (v podobě řízení adhezního), nebo jsou odkázáni se svým nárokem na řízení civilněprávní.
Restorativní justice usiluje o rozšíření katalogu práv, a snaží se toho docílit právě kladením důrazu na osoby obětí a pachatele jako lidské bytosti. Kromě mediace zprostředkované pracovníky Probační a mediační služby ČR existuje řada mezinárodních i několik tuzemských programů, které se dle těchto pouček snaží s oběma stranami pracovat.
„Pozitivní odezvu má například projekt Building Bridges, v mnoha zemích světa probíhající pod záštitou Mezinárodního vězeňského společenství. V jeho rámci navštěvují oběti trestných činů věznice, kde diskutují s pachateli odlišných trestných činů,“ připomíná Masopust Šachová. „Smyslem tohoto restorativního dialogu je alespoň částečné porozumění a pochopení motivací obou stran a samozřejmě také příležitost o svých pocitech hovořit,“ doplňuje Masopust Šachová.
Spíše edukačně zaměřený je ryze český program Vnímám i Tebe, vytvořený Probační a mediační službou a realizovaný ve vybraných českých věznicích, který sestává ze série přednášek pro osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Relativně novým fenoménem souvisejícím s vysoce společensky závažným jevem kriminality dětí a mládeže jsou rodinné skupinové konference (RSK).
Restorativní justice v praxi
Koncept restorativní justice tak celkově zapadá do snahy řešit v českém prostředí trestněprávní případy za pomoci alternativních prostředků. Ty mají reálné dopady v dikci českého trestního zákoníku i trestního řádu. V hmotném právu jde především o typy trestů, které do něj byly začleněny relativně v nedávné době. „Řeč je především o trestu domácího vězení, a ještě spíše o trestu obecně prospěšných prací. V obou případech dochází k jejich výkonu mimo stěny vězeňských zařízení, v případě domácího vězení je ale přesto pachatel izolován od zbytku společnosti na přesně definovaném místě, ze kterého se může vzdálit pouze v určitých případech předpokládaných zákonem,“ podotýká Duffek.
Instituty vycházející z myšlenek restorativní justice nalezneme i mezi trestně procesními instituty. Jedním z nich je například narovnání. Procesní odklon, který vede k zastavení trestního stíhání, přímo předpokládá dialog mezi poškozeným / obětí a pachatelem trestného činu. „Ideálním výsledkem je dohoda, na jejímž obsahu se shodnou obě strany, kterou posvětí soud či státní zástupce. Přijetí reálné odpovědnosti pachatelem je přitom v tomto případě de facto určující podmínkou – musí se totiž doznat ke spáchání skutku, zavázat se k náhradě způsobené škody či újmy, a navíc musí poukázat na bankovní účet příslušného soudu či státního zastupitelství přiměřenou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti,“ přiblížil smysl narovnání partner z advokátní kanceláře Rowan Legal.
Přispět k hodnotové proměně v oblasti trestní justice se snaží evropský projekt Restorative Justice: Strategies for Change, do něhož je vedle České republiky zapojeno i dalších devět evropských států a Evropské fórum pro restorativní justici. Cílem projektu, který je koordinován Institutem pro restorativní justici ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, Probační a mediační službou, Vězeňskou službou ČR a Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, je podpořit systémové změny v trestní justici, které povedou k naplnění základních restorativních principů.
„Jako překážku rozvoje principů justice restorativní vnímám rigiditu celého systému trestní justice. Změna v tomto ohledu nejspíše nebude snadná, avšak jistě není nemožná, jak se potvrzuje v zahraničí. Zpočátku zřejmě nelze očekávat změnu systémovou, ale v dílčích oblastech. Stojím na názoru, že osvěta v dané oblasti je klíčová, a myslím si, že na tuto by měl být kladen důraz už v průběhu studia a vzdělávání nových generací právníků.“, uvádí k překážkám rozvoje Duffek.
