GLOSA MARKA KERLESE | Společnost OpenAI 20. května oznámila něco, co by ještě před několika lety znělo jako science fiction. Její experimentální model umělé inteligence totiž údajně nalezl nové řešení matematického problému souvisejícího s osmdesát let starou domněnkou maďarského matematika Paula Erdőse.
Sama matematická úloha zajímá jen úzkou skupinu specialistů. Mnohem důležitější je něco jiného. Pokud se výsledek potvrdí a obstojí před odbornou kritikou, mohlo by jít o první známý případ, kdy umělá inteligence dospěla k novému vědeckému poznatku bez toho, aby ji člověk vedl krok za krokem.
To je totiž hranice, kterou se dosud nedařilo překročit.
Umělá inteligence dnes pomáhá stovkám milionů lidí po celém světě. Píše texty, programuje, analyzuje data, vytváří obrázky nebo pomáhá lékařům s diagnostikou. Kritici ale dlouhodobě upozorňují, že navzdory bombastickým slibům technologických firem nejde o skutečné vynalézání. Současné modely podle nich pouze kombinují a přeskupují znalosti vytvořené lidmi.
Právě proto vzbudilo oznámení OpenAI takovou pozornost. O případu informoval také prestižní vědecký časopis Nature. Ve hře není jen jedna matematická úloha. Ve hře je otázka, zda se stroje začínají posouvat od pouhého zpracování informací k objevování nových.
Matematická výzva, kterou model řešil, souvisela s prací slavného maďarského matematika Paula Erdőse. Ten se zabýval otázkou, jak rozmístit body v rovině tak, aby co nejvíce jejich dvojic leželo ve stejné vzdálenosti od sebe. Po desetiletí se předpokládalo, že známá řešení jsou velmi blízko teoretickému maximu.
Myslí jako člověk?
Výzkumníci OpenAI však tvrdí, že jejich model nalezl konstrukci, která dosavadní výsledky překonává. K řešení měl dospět pomocí metod algebraické teorie čísel, tedy oboru, který propojuje vlastnosti čísel a algebraických struktur.
„Kdyby Erdős žil, jsem si jistý, že by byl z tohoto pokroku nadšen,“ uvedl matematik Tom Trotter z Georgia Institute of Technology.
Ještě zajímavější než samotný výsledek je ale cesta, která k němu vedla. Podle OpenAI model obdržel pouze strojově zpracované zadání problému. Nebyl veden lidským matematikem a nedostal návod, jak postupovat. Společnost tvrdí, že celý proces proběhl autonomně.
Právě zde se skrývá skutečný význam celé události. Pokud je tvrzení OpenAI správné, pak se možná poprvé díváme na systém, který není pouze mimořádně výkonným vyhledávačem a kombinátorem existujících znalostí, ale nástrojem schopným vytvářet nové.
Důsledky by mohly být obrovské.
V optimistickém scénáři by podobné systémy mohly urychlit vývoj nových léků, materiálů, zdrojů energie nebo matematických a fyzikálních teorií. Mohly by se stát jakýmisi výzkumnými partnery, kteří budou schopni prozkoumávat miliony slepých uliček a nacházet řešení, na která lidský mozek jednoduše nemá čas ani kapacitu.
Zároveň ale takový vývoj otevírá nové otázky. Pokud stroje dokážou samostatně přicházet s novými objevy, kde bude ležet hranice mezi lidskou a strojovou kreativitou? A jak rychle se začne měnit svět, v němž byla schopnost vytvářet nové poznání jedním z posledních výhradně lidských privilegií?
Na tyto otázky zatím nikdo nezná odpověď. Jisté je pouze jedno. Debata o umělé inteligenci se možná právě posunula z otázky, zda dokáže nahradit některé lidské profese, k mnohem zásadnější otázce: zda se může stát spolutvůrcem lidského poznání.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
