GLOSA LADISLAVA NAGYE I Premiér pod tlakem ztrácí nervy. Ve snaze najít úspory přichází s bizarními plány. Poslední obětí jeho invence se staly soukromé a církevní školy.
Zdá se, že se premiér přepočítal. Navrhl rozhazovačný rozpočet, jenže průzkumy mu záhy ukázaly, že takhle hluboko zaťatá sekyra občanům vadí. A vadí i jeho koaličním partnerům, kteří vycítili šanci přihřát si na lidové obavě z dluhu polívčičku. Proto začal premiér přicházet s nejrůznějšími návrhy kde ušetřit.
Jak se dalo čekat, první na ráně bylo už tak dost ožebračené školství. Ostatně jako vždy, skoro za každé vlády. Andrej Babiš přišel s nápadem vzít „dotace“ soukromým a církevním školám. Jenže tady ho zradil jazyk i ekonomická realita.
Soukromé a církevní školy totiž fakt nejsou linka na toastový chleba. Neberou dotace, nýbrž zákonný příspěvek na vzdělání, a to je sakra rozdíl. Rozdíl to je mimo jiné i proto, že díky své existenci, podpořené právě tímto příspěvkem, šetří státu peníze. A to je ona ekonomická realita, kterou premiér přehlédl.
Náklady na žáka ve státní škole jsou zhruba 140 tisíc ročně, soukromým a církevním školám stát vyplácí příspěvek ve výši zhruba 80 tisíc, zbytek doplácejí školám rodiče formou školného. V těchto institucích se vzdělává kolem 140 tisíc žáků. Pokud by stát příspěvek snížil nebo zcela odebral, lze očekávat, že většina těchto žáků by přešla na školy státní a stála tedy státní kasu podstatně víc peněz.
Proč to tedy premiér navrhuje? Jsou dvě možnosti, obě špatné. Buď to neví, anebo to ví a cynicky rozdmýchává zášť proti soukromým a církevním školám ve snaze zalíbit se svému elektorátu. Jenže za schodek rozpočtu fakt nemůže školství, církevní a soukromé školy už vůbec ne.
